Přeskočit na obsah

Karel Kašpar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Eminence
Karel Boromejský kardinál Kašpar
21. královéhradecký biskup
32. pražský arcibiskup
20. primas český
Karel kardinál Kašpar, primas český
Karel kardinál Kašpar, primas český
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Arcidiecézepražská
SídloPraha
PředchůdceFrantišek Kordač Arcidiecéze pražská
NástupceJosef Beran - Arcidiecéze pražská
HesloIn nomine Domini
Ve jménu Páně
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení25. února 1893
Biskupské svěcení11. dubna 1920
Titulkardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození16. května 1870
Místo narozeníMirošov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí21. dubna 1941 (ve věku 70 let)
Místo úmrtíPraha, Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbenív katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Povolánířímskokatolický duchovní
Alma materKatolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel kardinál Kašpar (16. května 1870 Mirošov u Rokycan[1]21. dubna 1941 Praha) byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký (19211931) a 32. arcibiskup pražský (19311941). Kardinálem se stal 16. prosince 1935.

Narozen v mirošovské škole jako syn učitele Jána Kašpara a Filippiny Heidelbergové,[1] pokřtěn jako Karel Julius (druhé jméno – Julius dostal zřejmě po kmotrovi); v publikacích, které napsal, užíval jména Karel Boromejský Kašpar, plným jménem tedy Karel Boromejský Julius Kašpar. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě (Bohemicum, dnešní Nepomucenum, od ročníku 1888/1889) byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 16. prosince 1908 obdržel čestný kříž Pro Ecclesia et Pontifice.[2] Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen.

Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. Dne 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem po odstoupení Františka Kordače. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem (titulu sv. Vitala). V době Masarykova státního pohřbu v září 1937 odjel do Říma. Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze.

Heraldika (vývoj Kašparova znaku)

[editovat | editovat zdroj]

Jako světící biskup královéhradecký užíval znaku s míčem sv. Terezie. Jako sídelní biskup královéhradecký užíval pak znaku čtvrceného, v prvním a čtvrtém poli s holubicí Ducha svatého, představující diecézi, ve druhém a třetím s míčem sv. Terezie. V Praze užíval nejdříve znak polcený (heraldicky vpravo míč sv. Terezie, heraldicky vlevo holubice Ducha svatého) pod hlavou se symbolem arcidiecéze. Později bylo vše převýšeno ještě další hlavou, a to s heroldským křížem Johanitů.

Biskupská genealogie

[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[3] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

  • Cesta k životu: sedmero časových postních řečí, Praha, Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1900.
  • Církevní zákonodárství o náboženských kongregacích. I, Církevní zákonodárství zevnější, Praha, Kotrba, 1903.
  • Církevní zákonodárství o náboženských kongregacích. II, Církevní zákonodárství vnitřní, Praha, Kotrba, 1904.
  • Papež Lev XIII. a česká kollej v Římě: na památku 25letého papežského jubilea Jeho Svatosti, Praha, Kotrba, 1905, 2. vyd.
  • Cesta prvního českého biskupa do Ameriky u příležitosti XXVIII. mezinárodního eucharistického kongresu v Chicagu, Hradec Králové, Tiskové družstvo, 1927.
  1. a b Matriční záznam, Mirošov 21 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-02-06]. Dostupné online. 
  2. [1]
  3. SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 49. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 66–67. 
  • KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Kardinálský klobouk pro Karla Kašpara, Paginae historiae. Sborník Národního archivu 15 (2007) 165–211.
  • KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Karel Kašpar und römische Priesterkollegs, in: Dal Bohemicum al Nepomuceno. La cultura ceca e la formazione sacerdotale in un contesto di scontri nazionalisti e di coesistenza, Olomouc 2011, ISBN 978-80-244-2644-0, s. 169–191.
  • KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Karel Kašpar a římské koleje. in: Česká kolej v Římě. Od Bohemica k Nepomucenu: 130 let existence české kulturní a vzdělávací instituce. Arcibiskupství pražské 2014, ISBN 978-80-7195-778-2, s. 171-200.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]