Alexander Schallenberg

Alexander Schallenberg
Alexander Schallenberg
	Alexander Schallenberg (2021)
28. kancléř Rakouska
	Ve funkci:; 11. října 2021 – 6. prosince 2021
Prezident	Alexander Van der Bellen
Předchůdce	Sebastian Kurz
Nástupce	Karl Nehammer
Ministr zahraničí Rakouska
Úřadující
	Ve funkci od:; 6. prosince 2021
Kancléř	Karl Nehammer
Předchůdce	Michael Linhart
	Ve funkci:; 3. června 2019 – 11. října 2021
Kancléř	Brigitte Bierleinová; Sebastian Kurz
Předchůdkyně	Karin Kneisslová
Nástupce	Michael Linhart
Stranická příslušnost
Členství	Rakouská lidová strana (od 2020)
Narození	20. června 1969 (55 let); Bern, Švýcarsko
Choť	Marie-Isabelle Hénin (rozvedení)
Rodiče	Wolfgang Schallenberg
Děti	4
Alma mater	Vídeňská univerzita (1989–1994); Univerzita Paříž-Panthéon-Assas; College of Europe
Profese	právník a politik
Ocenění	Knížecí záslužný řád (2019); rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2020)
Commons	Alexander Schallenberg
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Schallenberg (* 20. června 1969 Bern) je rakouský politik, diplomat a právník, od prosince 2021 ministr zahraničí ve vládě Karla Nehammera. Tuto funkci již zastával mezi roky 2019–2021 v úřednickém kabinetu Brigitty Bierleinové a druhé vládě Sebastiana Kurze. Mezi říjnem a prosincem 2021 byl spolkovým kancléřem.^[1] Před jmenováním do ministerského úřadu v Kurzově vládě vstoupil do Rakouské lidové strany.

Osobní život

Schallenberg se narodil v roce 1969 ve švýcarském Bernu, kde jeho otec Wolfgang Schallenberg (* 1930 v Praze) pracoval jako rakouský velvyslanec. Pochází ze starého šlechtického rodu Schallenbergů (od roku 1666 říšská hrabata), jehož zaniklé rodové sídlo se nacházelo v hornorakouském Sankt Ulrich im Mühlkreis.^[2] Jako syn diplomata vyrůstal v Indii, Španělsku a ve Francii. V letech 1989–1994 studoval práva na Vídeňské univerzitě a na pařížské univerzitě Panthéon-Assas. Do roku 1995 pokračoval ve studiu na Evropském kolegiu v Bruggách.

Je rozvedený a má čtyři děti.

Politická kariéra

Od roku 1997 pracoval na ministerstvu zahraničí, kde v letech 2000–2005 vedl právní oddělení stálého zastoupení Rakouska při Evropské unii v Bruselu.^[3] Mezi lety 2006–2013 byl tiskovým mluvčím ministrů Ursuly Plassnikové a Michaela Spindeleggera. Za ministra Sebastiana Kurze byl Schallenberg v roce 2013 jmenován vedoucím personálního oddělení pro strategické plánování zahraniční politiky. V roce 2016 převzal funkci vedoucího evropské sekce ministerstva zahraničí. V červnu 2019 byl jmenován ministrem zahraničí v úřednické vládě Brigitty Bierleinové a v této funkci zůstal i v následujícím druhém kabinetu Sebastiana Kurze, jmenovaném v lednu 2020.

Po rezignaci Sebastiana Kurze z funkce rakouského spolkového kancléře kvůli podezření z korupce a úplatkářství byl Schallenberg po dohodě s koaličním partnerem, rakouskými Zelenými, prezidentem Alexandrem Van der Bellenem dne 11. října 2021 jmenován kancléřem, přičemž funkci předsedy ÖVP si Kurz ještě ponechal.^[4]^[5] Po ústupu Sebastiana Kurze z pozice předsedy ÖVP oznámil Schallenberg 2. prosince 2021, že uvolní pozici kancléře, jakmile si jeho strana zvolí nového předsedu, a dodal, že nehodlá kandidovat na post předsedy strany. Dle jeho slov by měl vykonávat funkci kancléře a předsedu strany tentýž člověk. Zároveň ohlásil svůj úmysl vrátit se na post ministra zahraničí.^[6]^[7] Novým kandidátem na kancléře se stal dosavadní ministr vnitra Karl Nehammer, který byl dne 3. prosince 2021 zvolen předsedou ÖVP.^[8]^[9]

Odkazy

Reference

↑ Rakouský kancléř Kurz podá demisi, nahradí ho nejspíš ministr zahraničí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-10-09 [cit. 2021-10-09]. Dostupné online.
↑ Regierungschef mit Wurzeln in OÖ. ORF.at [online]. 2021-10-09 [cit. 2021-10-09]. Dostupné online.
↑ Designierter Kanzler - Kurz-Nachfolger Schallenberg im Porträt. Wiener Zeitung Online [online]. 2021-10-09 [cit. 2021-10-09]. Dostupné online.
↑ APA. Linhart wird neuer österreichischer Außenminister. apa.at [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. (německy)
↑ Rakouský kancléř Kurz končí v čele vlády. Krok vysvětlil nařčením z korupčního jednání. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-10-11]. Dostupné online.
↑ Schallenberg stellt Amt als Bundeskanzler zur Verfügung. kurier.at [online]. 2021-12-02 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. (německy)
↑ Rakouská politika přišla o nejvýraznější postavu posledních let. Kurz odchází do ústraní. ČT24 [online]. 2021-12-02 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online.
↑ SCHECHTNER, 03 12 2021 um 12:10 von Maria Kronbichler und Barbara. Nehammer wird Bundeskanzler und baut sein Regierungsteam um. Die Presse [online]. 2021-12-03 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. (německy)
↑ LÖWENSTEIN, Stephan: Nehammer soll Bundeskanzler in Wien werden (Nehammer se má stát spolkovým kancléřem ve Vídni). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 4. prosince 2021, s. 1 (německy).

Související články

Vláda Alexandra Schallenberga

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Schallenberg na Wikimedia Commons

[1] Rakouský kancléř Kurz podá demisi, nahradí ho nejspíš ministr zahraničí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-10-09 [cit. 2021-10-09]. Dostupné online.

[2] Regierungschef mit Wurzeln in OÖ. ORF.at [online]. 2021-10-09 [cit. 2021-10-09]. Dostupné online.

[3] Designierter Kanzler - Kurz-Nachfolger Schallenberg im Porträt. Wiener Zeitung Online [online]. 2021-10-09 [cit. 2021-10-09]. Dostupné online.

[4] APA. Linhart wird neuer österreichischer Außenminister. apa.at [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. (německy)

[5] Rakouský kancléř Kurz končí v čele vlády. Krok vysvětlil nařčením z korupčního jednání. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-10-11]. Dostupné online.

[6] Schallenberg stellt Amt als Bundeskanzler zur Verfügung. kurier.at [online]. 2021-12-02 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. (německy)

[7] Rakouská politika přišla o nejvýraznější postavu posledních let. Kurz odchází do ústraní. ČT24 [online]. 2021-12-02 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online.

[8] SCHECHTNER, 03 12 2021 um 12:10 von Maria Kronbichler und Barbara. Nehammer wird Bundeskanzler und baut sein Regierungsteam um. Die Presse [online]. 2021-12-03 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. (německy)

[9] LÖWENSTEIN, Stephan: Nehammer soll Bundeskanzler in Wien werden (Nehammer se má stát spolkovým kancléřem ve Vídni). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 4. prosince 2021, s. 1 (německy).

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Ministři zahraničí Rakouska

Habsburská monarchie	Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)

Rakouské císařství	Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)

Rakousko-Uhersko	Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)

První Rakouská republika a Rakouský stát	Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)

Druhá Rakouská republika	Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)

Kancléři Rakouska

První republika	Karl Renner (1918–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Johann Schober (1922) • Ignaz Seipel (1922–1924) • Rudolf Ramek (1924–1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Carl Vaugoin (1930) • Otto Ender (1930–1931) • Karl Buresch (1931–1932) • Engelbert Dollfuss (1932–1934) • Kurt Schuschnigg (1934–1938) • Arthur Seyß-Inquart (1938)	Státní znak Rakouska

Druhá republika	Karl Renner (1945) • Leopold Figl (1945–1953) • Julius Raab (1953–1961) • Alfons Gorbach (1961–1964) • Josef Klaus (1964–1970) • Bruno Kreisky (1970–1983) • Fred Sinowatz (1983–1986) • Franz Vranitzky (1986–1997) • Viktor Klima (1997–2000) • Wolfgang Schüssel (2000–2007) • Alfred Gusenbauer (2007–2008) • Werner Faymann (2008–2016) • Reinhold Mitterlehner (2016) • Christian Kern (2016–2017) • Sebastian Kurz (2017–2019) • Brigitte Bierleinová (2019–2020) • Sebastian Kurz ( 2020–2021) • Alexander Schallenberg (2021) • Karl Nehammer (od 2021)