Victor Adler

Victor Adler
Victor Adler
Poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1905 – 1918
Předseda Rakouské soc. dem. strany
	Ve funkci:; 1889 – 1918
Ministr zahr. věcí Rakouska
	Ve funkci:; 30. října 1918 – 11. listopadu 1918
Předchůdce	vznik státu
Nástupce	Otto Bauer
Poslanec Provizor. nár. shromáždění Německého Rakouska
	Ve funkci:; 21. října 1918 – 11. listopadu 1918
Poslanec Dolnorakouského zem. sněmu
	Ve funkci:; 1905 – ???
Stranická příslušnost
Členství	Rakouská soc. dem. strana
Narození	24. června 1852; Praha; Rakouské císařství
Úmrtí	11. listopadu 1918 (ve věku 66 let); Vídeň; Rakousko
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Choť	Emma Adlerová
Děti	Friedrich Adler
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik, diplomat, lékař, spisovatel, novinář a editor
Commons	Victor Adler
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Victor Adler (psáno i Viktor; 24. června 1852, Praha^[1] – 11. listopadu 1918, Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive rakouský sociálně demokratický politik německé národnosti a židovského původu, na konci 80. let 19. století znovu založil Rakouskou sociálně demokratickou stranu a byl jejím předsedou až do roku 1918. Zasedal v Říšské radě a podílel se na programovém vývoji dělnického hnutí.

Biografie

Narodil se v Praze v rodině zámožného židovského obchodníka, studoval medicínu na Vídeňské univerzitě. Po několikaleté lékařské praxi ve Vídni se stal žurnalistou a politikem.^[2]

Během vysokoškolských studií byl členem burschenschaftu Arminia. V politice byl nejdříve blízký německým nacionalistům kolem Georga von Schönerera, spolu s ním dokonce roku 1882 formuloval takzvaný Linecký program, programový manifest rakouskoněmeckých národovců. Již roku 1881 však se začlenil do sociálně demokratického hnutí. V roce 1883 podnikl studijní cestu do Německa, Švýcarska a Německa a navázal kontakty s Friedrichem Engelsem a Augustem Bebelem. Roku 1886 založil ve Vídni list Gleichheit, od roku 1889 vydávaný coby Arbeiter-Zeitung.^[2]

Za svou politickou činnost byl opakovaně vězněn. Mezi roky 1887 a 1889 byl celkem sedmnáctkrát zatčen a strávil 18 měsíců ve vězení. Na konci 80. let 19. století se podílel na sjednocení různých rakouských marxistických skupin. Integračním jádrem těchto snah byl jeho list Gleichheit. Výsledkem těchto snah byl takzvaný vídeňský kompromis (dohoda radikálů a umírněných, přechod strany na aktivní práci v rámci ústavního systému monarchie a distanc od anarchistických výstřelků). Tím znovu založil Rakouskou sociálně demokratickou stranu (tehdy pod názvem Sozialdemokratische Arbeiterpartei). Na přelomu prosince 1888 a ledna 1889 dovršil organizační výstavbu strany Hainfeldský sjezd. Adler a Karl Kautsky sepsali program strany.^[2]^[3] Adler se stal jejím prvním předsedou a v čele strany setrval až do své smrti roku 1918.

V roce 1893 Adler a sociální demokracie krátce váhala ohledně možnosti, že by podpořila návrh volební reformy, kterou předložila vláda Eduarda Taaffeho (reforma podstatně rozšiřovala volební právo a byla tak v souladu se zájmy sociálních demokratů), ale Adler pak konstatoval, že dělnické hnutí nebude „tahat za hraběte Taaffeho horké kaštany z ohně.“ Ostatně za konzervativní Taaffeho vlády čelili sociální demokraté v 80. letech represím.^[4] Reforma nakonec přijata nebyla, Taaffeho kabinet padl a rozšíření volebního práva přinesla až Badeniho volební reforma o několik let později. V ideologických otázkách se rakouská sociální demokracie mezitím postupně smiřovala s ústavním rámcem Předlitavska, jak ukázala nová verze jejího programu přijatá na VII. sjezdu konaném ve Vídni v listopadu 1901.^[5]

28. listopadu 1905 se Adler stal poslancem Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor). Nastoupil sem poté, co rezignoval poslanec Josef Hannich. Zastupoval všeobecnou kurii, obvod Liberec. Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných již podle rovného volebního práva, bez kurií, získal mandát za volební obvod Dolní Rakousy 20. Mandát obhájil za stejný obvod ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do konce monarchie.^[6] Od roku 1905 rovněž zasedal na Dolnorakouském zemském sněmu.^[2]

V roce 1906 se uvádí jako jeden z 10 členů poslaneckého klubu Sociálně demokratický svaz (Sozialdemokratischer Verband), který sdružoval sociálně demokratické poslance všech národností.^[7] Po volbách roku 1907 usedl do poslanecké frakce Klub německých sociálních demokratů.^[6]

Zasazoval se za federalizaci Rakousko-Uherska. Sociálně demokratická strana Rakouska si udržovala supraetnický charakter a nebyla jako ostatní politické proudy rozštěpena na jednotlivá národnostní hnutí. Čeští sociální demokraté ovšem od roku 1911 vystupovali jako fakticky samostatný subjekt.^[2] Po vypuknutí první světové války Adler podporoval vládu, protože byl přesvědčen, že válka je ze strany Rakouska obranná.

V roce 1916 spáchal jeho syn Friedrich Adler atentát na ministerského předsedu Karla von Stürgkha.^[8]

Po pádu monarchie se již těžce nemocný Victor Adler stal poslancem Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska a 30. října 1918 i rakouským ministrem zahraničních věcí v provizorní vládě Karla Rennera, kde zastával politiku připojení Rakouska k Německu, brzy nato však zemřel.^[2]

Odkazy

Externí odkazy

Viktor Adler v Biografický slovník českých zemí
Obrázky, zvuky či videa k tématu Victor Adler na Wikimedia Commons

Reference

↑ Matriční záznam o narození a obřízce. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-01.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Adler, Viktor (1852-1918), Politiker, s. 7. (německy)
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 403, 405. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
↑ Česká společnost 1848-1918. 425
↑ Česká společnost 1848-1918. 499
↑ ^a ^b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑ Österreichische Illustrierte Zeitung 13. 5. 1906, s. 18.
↑ Česká společnost 1848-1918. 600

Literatura

Julius Braunthal: Victor und Friedrich Adler. Zwei Generationen Arbeiterbewegung Wiener Verlagsbuchhandlung, 1965
Thomas Lau (Hg.), Österreichische Familien. Machthaber, Mimen und Magnaten. Böhlau Wien, 2006, ISBN 978-3-205-77543-0. (enthält ein Kapitel über die Familie Adler).

[matrika-1] Matriční záznam o narození a obřízce. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-01.

[Biographien-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Adler, Viktor (1852-1918), Politiker, s. 7. (německy)

[3] Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 403, 405. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.

[4] Česká společnost 1848-1918. 425

[5] Česká společnost 1848-1918. 499

[alex.onb.ac.at-6] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[OIZ06-SDZKČA-7] Österreichische Illustrierte Zeitung 13. 5. 1906, s. 18.

[8] Česká společnost 1848-1918. 600

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Ministři zahraničí Rakouska

Habsburská monarchie	Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)

Rakouské císařství	Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)

Rakousko-Uhersko	Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)

První Rakouská republika a Rakouský stát	Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)

Druhá Rakouská republika	Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)