pravit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech praviti, from Proto-Slavic *praviti, from Proto-Slavic *pravъ (Modern pravý). Cognate with Polish prawić, Serbo-Croatian prȁviti, Russian править (pravitʹ).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpravɪt]

Verb

pravit impf or pf

1. to say

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pravit, praviti	Active adjective	pravící, pravivší
Verbal noun	pravení	Passive adjective	pravený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pravím	pravíme	—	pravme
2nd person	pravíš	pravíte	prav	pravte
3rd person	praví	praví	—	—

When the verb is used in perfective aspect, it does not have present tense and the present forms are used to express future only. When the verb is used in imperfective aspect, the future tense is a combination of a future form of být + infinitive pravit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pravil	pravili	praven	praveni
masculine inanimate		pravily		praveny
feminine	pravila		pravena
neuter	pravilo	pravila	praveno	pravena

Transgressives	present	past
masculine singular	pravě	praviv
feminine + neuter singular	pravíc	pravivši
plural	pravíce	pravivše

Derived terms

• dopravit
• hvězdopravec
• napravit
• odpravit
• opravit
• popravit
• přepravit
• připravit
• ptakopravec
• rozprava
• rozprávět
• rozprávka
• spravit
• spravovat
• upravit
• vypravit
• vyprávět
• zpravit

 

Related terms

• pravidlo
• pravítko

 

Further reading

• “praviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “praviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pravit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)