Přeskočit na obsah

Michail Jurjevič Lermontov

Z Wikicitátů


Michail Jurjevič Lermontov (1837)

Michail Jurjevič Lermontov, rusky Михаил Юрьевич Лермонтов (15. října 1814, Moskva, Rusko – 27. července 1841, Pjatigorsk, Rusko) byl ruský básník, prozaik, dramatik, představitel revolučního romantismu.

Výroky

[editovat]
  • Úcta má své hranice, kdežto láska nemá žádné.
  • Co žena neudělá na zlost své sokyni. Vzpomínám si, že mi jedna žena věnovala svou lásku proto, že jsem miloval jinou.
  • Ten, kdo je prázdný, je naplněn sám sebou.
  • Ráně v srdci se říká láska.
  • Žít jinak nežli ty mě děsí, a bez tebe žít hrozné je.
  • Je strašné pomyslet, že jednou přijde den, kdy již nebudu moci povědět: já.
  • Stesk – toť krutý vládce.

Dílo

[editovat]
  • „(…) Ženy! Ženy! Kdo vám porozumí? Úsměvy jejich odporují pohledům, slova jejich slibují a lákají, a zvuk hlasu odstrašuje. Jednou postihnou i uhodnou naši myšlenku okamžitě, jindy nerozumějí nejjasnějším pokynům. (…)“
    Женщины! женщины! кто их поймет? Их улыбки противоречат их взорам, их слова обещают и манят, а звук их голоса отталкивает… То они в минуту постигают и угадывают самую потаенную нашу мысль, то не понимают самых ясных намеков… — Gruščinský v románu Hrdina naší doby[1]

Reference

[editovat]
  1. LERMONTOV, Michail Jurjevič. Hrdina naší doby. Překlad Jan Žebro. Praha : J. Otto, 1879. Kapitola Kněžna Mari, s. 141.  

Externí odkazy

[editovat]