Přeskočit na obsah

Václav Novotný (historik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. PhDr. Václav Novotný
Václav Novotný
Václav Novotný
Narození5. září 1869
Ivančice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. července 1932 (ve věku 62 let)
Řevnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Povolánípedagog, historik a vysokoškolský učitel
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na hřbitově na Malvazinkách

Václav Novotný (5. září 1869 Ivančice[1] – 14. červenec 1932 Řevnice[2]) byl český historik Gollovy školy a profesor českých dějin na Univerzitě Karlově v Praze.

Badatelsky se věnoval raným českým dějinám a husitství, pojetím českých dějin měl blízko k Palackému a Masarykovi, metodou byl pozitivisticky zaměřený na fakta a kritiku pramenů. Jím zřízená edice Laichterova nakladatelství České dějiny měla nenaplněnou ambici stát se novým celkovým zpracováním tématu, které by nahradilo dosud nepřekonané Palackého Dějiny.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Václav Novotný se narodil v Ivančicích na jižní Moravě v rodině učitele Václava Novotného (1828–1895), dětství a mládí prožil v Českých Budějovicích. Po maturitě zamířil do Prahy studovat dějiny a pomocné vědy historické. Byl žákem profesorů Jaroslava Golla a Josefa Emlera. Zajímal se o poezii a sám např. publikoval jako šestnáctiletý v Zábavných listech (báseň Józa huslař). Jako pokrokář a realista projevoval zájem o veřejné politické dění žurnalistickými příspěvky v Radikálních listech, Neodvislosti a českobudějovickém Pokroku, blízký vztah měl k Času. V roce 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů.

V roce 1893 se stal doktorem filosofie, v letech 1895–1896 byl profesorem gymnázia v Praze II, jeho žádost o místo adjunkta v pražském městském archivu byla v roce 1896 zamítnuta, přes vřelé doporučení V. V. Tomka (1818–1905) i Josefa Emlera (1836–1899). V období 1896–1908 byl úředníkem místodržitelského archivu v Praze, v roce 1898 habilitoval jako soukromý docent pro české dějiny. V roce 1905 se mu dostalo titulární mimořádné profesury, ale skutečným mimořádným profesorem byl jmenován až v roce 1908, řádným profesorem se stal v roce 1911 a zůstal jím až do závěru svého života v necelých 63 letech. V letech 1918/1919 působil jako děkan Filosofické fakulty UK. Od roku 1904 byl mimořádným a od roku 1915 řádným členem Královské české společnosti nauk, od 1923 až do smrti tajemník její I. třídy. Od roku 1909 byl dopisujícím, 1918 mimořádným a 1924 řádným členem České akademie věd a umění a předsedou její komise pro vydávání Sbírky pramenů českého hnutí náboženského ve 14. a 15. století. Od roku 1916 působil jako řádný člen Archivní rady ve Vídni, byl též předsedou Historického spolku a stál v čele jeho komise pro vydávání Pramenů dějin českých. Byl členem Společnosti Husova muzea a předsedou Vlastivědné společnosti jihočeské. Účastnil se též mezinárodních historických kongresů v Bruselu (1923) a Oslo (1928). Byl též rytířem francouzské čestné legie, čestným členem polského Towarzstwa Historycznego, zahraničním členem Towarzystwa nauk ve Lvově a dopisujícím členem Školy slovanských studií při univerzitě v Londýně.[3]

Vedle univerzity přednášel od jejího zřízení v roce 1919 na Státní archivní škole v Praze, v letech 1922–1929 také na Škole vysokých studií pedagogických. Ve své vědecké práci se zaměřil na husitství, mistra Jana Husa, náboženské dějiny a postupně celé starší české dějiny. Jeho písemnou pozůstalost převzal od Historického ústavu ČSAV v roce 1991 Archiv Akademie věd ČR (tehdy ještě Ústřední archiv ČSAV) v Praze. Pohřben je na smíchovském hřbitově na Malvazinkách.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

S manželkou Ludovikou, rozenou Raflerovou, měl dceru Jiřinu (syn Václav zemřel předčasně).[4]

Archivní fondy a sbírky v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Václav Vojtíšek. Václav Novotný. O jeho osobě a díle. Praha 1932. 13 s.
  • Rudolf Urbánek. Václav Novotný. Praha 1933. 73 s.
  • Jaroslava Hoffmannová. Václav Novotný (1869-1932). Život a dílo univerzitního profesora českých dějin. Praha, Academia 2014. 557 s., 40 s. obr. příl.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Novotný, Václav : České dějepisectví v prvém desetiletí republiky. P., Historický spolek 1929. 161 s. Zpr.: ČČH 36, 1930, č. 2, s. 401.
  • Novotný, Václav : České dějiny. Část 2. Díl I. 1215 s. [Zpr.]: ČČH 19, 1913, č. 4, s. 504.
  • Novotný, Václav : České dějiny. Díl I. část 1. P., 1912. 712 s. Laichterův Výbor nejlepších spisů poučných. Zpr.: -J.P.-,[ Pekař Josef,] ČČH 18, 1912, č. 1, s. 120-121.
  • Novotný, Václav : České dějiny. Díl 1. [Rejstřík]: Odložilík, Otakar. 1937. část 4. [Zpr.]: ČČH [43], 1937, č. 2, s. 421-422.
  • Novotný, Václav : České dějiny. Díl 3. Část 1 a 2. Věk Poděbradský. [Napsal.]: Urbánek, Rudolf. P., 1-2, 1915 - 1918, 976 s. + 1047 s. [Rec.]: Krofta Kamil, ČČH [25], 1919, č. 1-2, s. 302-309.
  • Novotný, Václav : České dějiny. Laichterův Výbor nejlepších spisů poučných. Zpr.: -J.P.-,[ Pekař Josef,] ČČH 17, 1911, s. 125.
  • Novotný, Václav : České dějiny. [3. díl]. Laichter 1928. 1088 s. [Zpr.]: -J.P.-,[ Pekař Josef,] ČČH 34, 1928, č. 2, s. 437-438.
  • Novotný, Václav : Husitství. In: Národní čítanka s. 60-80. [Zpr.]: ČČH [24], 1918, s. 356.
  • Novotný, Václav : Husův glejt. In: ČČH 2, 1896, č. 1, s. 10-24; č. 2, s. 67-86, č. 3, s. 146-171.
  • Novotný, Václav : Inquisitio domorum hospitalis s. Johannis Hierosolimitani per Pragensem archidioecesim facta anno 1383. Z rukopisu vatikánského vyd. P., 1901. 77 s. Archiv České Akademie. Č. 19. Rec.: -G.F.-,[ Friedrich Gustav,] ČČH 7, 1901, č. 2, s. 214.
  • Novotný, Václav : Jan Žižka. Zlatá Praha P., 1924, říjen. 21 s. + 22 př. [Zpr.]: -J.P.-,[ Pekař Josef,] ČČH 31, 1925, č. 3, s. 651.
  • Novotný, Václav: Náboženské hnutí české ve 14. a 15. stol. Část 1, Do Husa. Praha: J. Otto, [1915]. 280 s. Sbírka přednášek a rozprav; ser. 6. č. 10. Dostupné online

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Václav Novotný zemřel (nekrolog). Lidové noviny. 15. 7. 1932, s. 5. Dostupné online. 
  3. ↑ HOFFMANNOVÁ, Jaroslava. K univerzitnímu působení Václava Novotného. Medievalia historica bohemica. 1999, roč. 6, s. 161–196. 
  4. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 432, obraz 134, Novotný Wenzl

Materiál čerpán též z web stránek http://www.historie.kvalitne.cz Archivováno 14. 1. 2008 na Wayback Machine., kde lze nalézt korespondenci a plné texty prací dr. Novotného a nekrology otištěné na jeho počest.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Novotný_(historik)&oldid=23916850“