Sofie

Sofie ; София
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	42°41′50″ s. š., 23°19′ v. d.
Nadmořská výška	500–800 m n. m.
Časové pásmo	UTC+02:00 (standardní čas); UTC+03:00 (letní čas)
Stát	Bulharsko
Oblast	Sofie
Obština	Sofia
Administrativní dělení	24 městských obvodů
	Sofie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	492 km²
Počet obyvatel	1 280 646 (2022)
Hustota zalidnění	2 629 obyv./km²
Etnické složení	Bulhaři
Správa
Status	hlavní město
Starosta	Vasil Terziev (2023-)
Oficiální web	www.sofia.bg
Adresa obecního úřadu	Московска 33; 1000 София
Telefonní předvolba	+359 2
PSČ	1000
Označení vozidel	C, CA a CB
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sofie (bulharsky София) je hlavní město Bulharska; leží na úpatí pohoří Vitoša na západě státu, blízko srbských hranic. Východním okrajem města protéká řeka Iskăr. Město, kde žije okolo 1,3 miliónu obyvatel, což představuje asi 17,5% obyvatelstva Bulharska, je politickým, hospodářským i kulturním střediskem země. Sofie je také nejdůležitějším univerzitním městem v zemi, sídlí zde 9 univerzit.

Historie

Sofie má velmi dávnou historii, podle archeologických nálezů bylo místo osídleno už před osmi tisíci let. V 7. století př. n. l. zde vzniklo sídlo bojovných thráckých Serdů, podle nichž se nazývalo Serdica. Roku 339 př. n. l. je dobyl Filip II. Makedonský a roku 29 př. n. l. zde založili Římané město Ulpia Serdica, hlavní město vnitřní Dácie. Za císaře Trajána (98–117) město rozkvetlo, byla zde mincovna, fórum a řada veřejných budov. Koncem 2. století bylo město ohrazeno vysokou hradbou. Roku 342 sem svolali oba tehdejší římští spolucísařové koncil, který však neskončil úspěchem a nebyl uznán jako ekumenický. Roku 447 vyplenili Serdiku Hunové pod Attilou, později pak i Gótové.

Za císaře Justiniána I. bylo město obnoveno a opevněno, v letech 532–537 byl postaven kostel Sv. Sofie. Brzy nato dobyly Serdiku slovanské kmeny a název Serdika upadl v zapomenutí. Roku 809 ji dobyl bulharský chán Krum a město dostalo slovanský název Sreděc. Za byzantské vlády v 11. a 12. století se nazývalo Triadica, v době Druhé Bulharské říše bylo znovu opevněno a ve 14. století dostalo podle kostela název Sofia. Roku 1386 dobyli město po dlouhém obléhání osmanští Turci a drželi je po pět století. Město bylo sídlem rumelského beje a vznikla zde řada mešit a minaretů, vcelku ale chátralo a když je ruský generál Gurko roku 1878 dobyl, žilo zde asi 18 tisíc obyvatel v chatrných domech bez tekoucí vody.

Když roku 1879 rozhodlo ústavodárné shromáždění ve Velkém Tarnovu, že hlavním městem nového Bulharska bude Sofia, nastal v městě pohyb, obyvatel rychle přibývalo. V letech 1904–1912 byla postavena katedrála sv. Alexandra Něvského. Roku 1925 zorganizovalo bulharští komunisté bombový atentát na kostel Sveta Nedelja, při němž zahynulo přes 120 lidí a 500 bylo zraněno. Za 2. světové války, kdy Bulharsko stálo na německé straně, utrpěla Sofie spojeneckými nálety. Roku 1944 vyhlásil Sovětský svaz Bulharsku válku a celou zemi prakticky bez boje obsadil. 15. září 1946 zde Jiří Dimitrov vyhlásil lidovou republiku. Během její existence vznikla řada veřejných budov, sídlišť a továren. 10. listopadu 1989 komunistický režim padl a vzniklo demokratické Bulharsko. Hospodářská přestavba byla v Bulharsku velmi obtížná, Sofie se však rychle vzpamatovala a je dnes velmi živým městem.

Administrativní dělení

Město spadá do Oblasti Sofie, která se z hlediska státní správy dělí na 24 rajónů,^[2] přičemž některé z nich zahrnují kromě sofijských čtvrtí (kvartálů) také okolní vsi, nebo vůbec nezahrnují části vlastního města, které zabírá pouze na 15 % rozlohy oblasti.

Obyvatelstvo

Ve městě žije 1 386 779 stálých obyvatel a je zde trvale hlášeno 1 280 646 obyvatel.^[1] Podle sčítáni 7. září 2021 bylo národnostní složení následující:^[3]^{[p 1]}

Bulhaři: 1 058 553 (96.9 %)
Romové: 13 960 (1.3 %)
Turci: 5 881 (0.5 %)
ostatní: 13 766 (1.3 %)

Významné stavby

Zbytky římských lázní s kostelem sv. Jiří

V Sofii se nachází 9 univerzit, sídlo metropolity Ortodoxní církve a římskokatolické diecéze. Mezi významné památky patří:

Katedrála sv. Alexandra Něvského, postavená jako výraz vděku ruskému carovi Alexandrovi II., díky kterému Bulharsko získalo v roce 1878 nezávislost. Kostel dostal název patrona carské rodiny sv. Alexandra Něvského. Stavba, jejíž základní kámen byl položen v roce 1882, byla dokončena v roce 1912. Na náměstí před katedrálou stojí Alexandrův pomník.
Byzantský cihlový kostel svaté Sofie ze 6. století, který dal městu jméno, stojí v parku blízko katedrály.
Kostelík svatého Jiří ze 4. století s cennými freskami uprostřed římského fóra v samém centru města.
Ruský chrám svatého Mikuláše Divotvorce (1914)
Mešita Banja Baši ze 16. století,, jeden z mála pozůstatků turecké vlády.
Archeologické muzeum v centru se starověkými a byzantskými památkami.
Národní galerie a Etnografické muzeum v bývalém carském paláci.

Doprava

Ve východní části města leží mezinárodní letiště, od roku 2006 s novým terminálem.

Díky strategické poloze Sofie je město důležitým centrem pro mezinárodní železniční a automobilové trasy. Městem procházejí evropské trasy E79 z Rumunska do řecké Soluně a E80 z Portugalska do Turecka. Ve městě jsou zastoupeny všechny hlavní druhy dopravy (kromě vodní dopravy). V Sofii je celkem 8 železničních stanic, z nichž největší je centrální nádraží. Vedle něj je nové autobusové nádraží, největší a nejmodernější svého druhu v zemi.^[4]

Od roku 1901 je v Sofii tramvajová doprava, dnes má 21 linek a celkem 84 km tratí. Devět trolejbusových linek měří 104 km a v Sofii jezdí téměř 600 městských autobusů. Od roku 1998 má Sofia funkční systém metra, v současnosti se 27 stanicemi, celkově se však do budoucna plánuje vybudovat další stanice. Metro se stavělo dlouhých dvacet let, jeho výstavba totiž byla několikrát zastavena kvůli archeologickým nálezům i kvůli nedostatku finančních prostředků. Jednotné jízdné činí 1,6 leva. Ve městě jsou také velmi oblíbené taxi služby, hlavně díky cenové dostupnosti oproti jiným evropským metropolím.

Průmysl

Město má velké metalurgické závody na výrobu kovů, dále je ve městě zastoupen strojní průmysl, textilní, chemický a potravinářský. Po skončení 2. světové války, došlo ve městě k rozsáhlé industrializaci a masové výstavbě bytových jednotek, které značně narušily estetický ráz města. Po pádu minulého režimu do Sofie zamířil zahraniční kapitál. Přední světové firmy zde otevřely své závody – např. Toyota a Pepsi. Také řada bank zde zřídila své pobočky pro celou oblast Balkánu.

Sport

Sofie je spolu s Turínem jediné město, které hostilo hry letní (1961, 1977) i zimní (1983, 1989) univerziády. Sofie byla také kandidátským městem pro pořádání zimních olympijských her 2014, byla ale vyřazena v prvním kole volby.

HK CSKA Sofia – hokejový klub
HK Levski Sofia – hokejový klub
HK Slavia Sofia – hokejový klub
Levski Sofia – fotbalový klub
CSKA Sofia – fotbalový klub
Lokomotiv Sofia – fotbalový klub
Slavia Sofia – fotbalový klub

Slavní rodáci

Boris III. (1894–1943), bulharský car od roku 1918 až do své smrti
Georgi Markov (1929–1978), bulharský spisovatel, žurnalista a disident
Marie Luisa Bulharská (* 1933), bulharská princezna
Simeon II. (* 1937), bulharský politik, bývalý bulharský car v letech 1943–1946 a předseda vlády Bulharska v letech 2001–2005
Irina Bokovová (* 1952), politička, bývalá generální ředitelka UNESCO 2009–2017
Kristalina Georgievová (* 1953), bulharská politička a ekonomka
Jordanka Donkovová (* 1961), bývalá bulharská atletka, běžkyně na 100 metrů překážek
Katerina Malejevová (* 1969), bývalá bulharská profesionální tenistka
Magdalena Malejevová (* 1975), bývalá bulharská profesionální tenistka
Antoaneta Stefanovová (* 1979), bulharská šachistka, mistryně světa v šachu z let 2004 až 2006
Ivet Lalovová (* 1984), bulharská atletka, sprinterka
Stanislav Janevski (* 1985), herec
Ivelin Popov (* 1987), bulharský fotbalový záložník a reprezentant
Nina Dobrevová (* 1989), bulharsko-kanadská herečka
Sesil Karatančevová (* 1989), bulharská profesionální tenistka
Viktorija Tomovová (* 1995), bulharská profesionální tenistka

Partnerská města

Odkazy

Poznámky

↑ Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

Reference

↑ ^a ^b Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (bulharsky)
↑ ЗАКОН ЗА ТЕРИТОРИАЛНОТО ДЕЛЕНИЕ НА СТОЛИЧНАТА ОБЩИНА И ГОЛЕМИТЕ ГРАДОВЕ [online]. Lex.bg, 1995-07-25, rev. 1999-10-15 [cit. 2015-11-21]. Dostupné online. (bulharsky)
↑ Население по етническа принадлежност, статистически райони, области и общини към 7.09.2021 година [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2022 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (bulharsky)
↑ www.centralnaavtogara.bg [online]. [cit. 20-09-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-05-2008.

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Sofia. Sv. 23, str. 595

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sofie na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Sofie ve Wikislovníku
Oficiální stránky
Sofijská městská rada
Sofia.com
Sofijská cestovní příručka – on-line
Fotografie centra Sofie
Kulturní průvodce
Městská doprava v Sofii.

[4] Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

[census2021-1] Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (bulharsky)

[Z-2] ЗАКОН ЗА ТЕРИТОРИАЛНОТО ДЕЛЕНИЕ НА СТОЛИЧНАТА ОБЩИНА И ГОЛЕМИТЕ ГРАДОВЕ [online]. Lex.bg, 1995-07-25, rev. 1999-10-15 [cit. 2015-11-21]. Dostupné online. (bulharsky)

[censusE-3] Население по етническа принадлежност, статистически райони, области и общини към 7.09.2021 година [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2022 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (bulharsky)

[5] www.centralnaavtogara.bg [online]. [cit. 20-09-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-05-2008.

[1]

[2]

[3]

[p 1]

[4]

Hlavní města Evropy

Nezávislé státy	Amsterdam (Nizozemsko) • Andorra la Vella (Andorra) • Athény (Řecko) • Bělehrad (Srbsko) • Berlín (Německo) • Bern (Švýcarsko) • Bratislava (Slovensko) • Brusel (Belgie) • Budapešť (Maďarsko) • Bukurešť (Rumunsko) • Dublin (Irsko) • Helsinky (Finsko) • Kišiněv (Moldavsko) • Kodaň (Dánsko) • Kyjev (Ukrajina) • Lisabon (Portugalsko) • Londýn (Spojené království) • Lublaň (Slovinsko) • Lucemburk (Lucembursko) • Madrid (Španělsko) • Minsk (Bělorusko) • Monaco-Ville (Monako) • Moskva (Rusko) • Nikósie (Kypr) • Oslo (Norsko) • Paříž (Francie) • Podgorica (Černá Hora) • Praha (Česko) • Reykjavík (Island) • Riga (Lotyšsko) • Řím (Itálie) • San Marino (San Marino) • Sarajevo (Bosna a Hercegovina) • Skopje (Severní Makedonie) • Sofie (Bulharsko) • Stockholm (Švédsko) • Tallinn (Estonsko) • Tirana (Albánie) • Vaduz (Lichtenštejnsko) • Valletta (Malta) • Varšava (Polsko) • Vatikán (Vatikán) • Vídeň (Rakousko) • Vilnius (Litva) • Záhřeb (Chorvatsko)

Teritoria, kolonie a zámořská území	Douglas (Man) • Episkopi (Akrotiri a Dekelia) • Gibraltar (Gibraltar) • Karyés (Athos) • Longyearbyen (Špicberky) • Mariehamn (Alandy) • Olonkinbyen (Jan Mayen) • Saint Helier (Jersey) • Saint Peter Port (Guernsey) • Tórshavn (Faerské ostrovy)

Územní celky se sporným mezinárodním postavením	Cchinvali (Jižní Osetie) • Ajaccio (Korsika) • Priština (Kosovo) • Severní Nikósie (Severní Kypr) • Suchumi (Abcházie) • Tiraspol (Podněstří)

Města v Bulharsku podle počtu obyvatel

1 200 000+	Sofie

300 000+	Plovdiv • Varna

100 000+	Burgas • Ruse • Stara Zagora • Pleven

70 000+	Sliven • Dobrič • Šumen • Pernik • Chaskovo • Jambol • Pazardžik • Blagoevgrad

50 000+	Veliko Tarnovo • Vraca • Gabrovo