Přeskočit na obsah

Oortův oblak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Porovnání tvaru Oortova oblaku s tvarem Kuiperova pásu a oběžnou rovinou planet (schéma není v měřítku, naznačuje jen tvary)

Oortův oblak (řidčeji Öpik-Oortův oblak) je hypotetický kulovitý oblak komet na okraji naší Sluneční soustavy za Kuiperovým pásem, přibližně 20 000–180 000 AU od Slunce.[1] Mělo by jít o pozůstatek původní mlhoviny, ze které se zformovala Sluneční soustava.[2] Objekty Oortova oblaku pravděpodobně vznikly blíže Slunci a do současné vzdálenosti byly vymrštěny gravitačním působením velkých planet.[3] Podle novější hypotézy z roku 2021 by většina objektů Oortova oblaku mohla pocházet od jiných hvězd.[4] Jeho existence nebyla prokázána, ale většina astronomů jej považuje za reálný.

Pojmenování

[editovat | editovat zdroj]

Svůj název nese po nizozemském astronomovi Janu Hendriku Oortovi, který hypotézu o jeho existenci poprvé zveřejnil v roce 1950. Méně užívaný název Öpik-Oortův oblak je pojmenován po estonském astronomovi Ernstu Öpikovi, který existenci takovéhoto oblaku předpověděl už v roce 1932.

Vzdálenost

[editovat | editovat zdroj]
Porovnání velikosti Oortova oblaku s Kuiperovým pásem, dráhou Sedny a drahami planet Sluneční soustavy

Poloměr Oortova oblaku nelze přesně určit – přesto panuje konsenzus, že největší část hmoty jeho objektů je soustředěna ve vzdálenosti asi 50 000 AU.[5] Jeho komety se mohou v malé míře vyskytovat již od vzdálenosti 2 000 do 200 000 AU od Slunce, kde již gravitační působení této hvězdy postupně slábne a na objekty Oortova oblaku začínají mít větší vliv okolní hvězdy.

Objekty Oortova oblaku

[editovat | editovat zdroj]

Oortův oblak je zdrojem kometárních jader, které mohou působením různých vlivů (od vzájemného gravitačního působení, přes gravitaci okolních hvězd až po vzájemné srážky) změnit svou dráhu směrem k vnitřním částem sluneční soustavy. Tyto komety jsou většinou dlouhoperiodické, anebo proletí kolem Slunce pouze jednou. Na rozdíl od planet, jejichž oběžné dráhy leží v blízkosti ekliptiky, mohou komety pocházející z Oortova oblaku přilétat z libovolného směru.

Objekty v Oortově oblaku se skládají převážně ze zmrzlé vody, amoniaku a metanu. Jde o velmi malá tělesa, až na výjimky ne větší než desítky km.[6] Počet zdejších objektů se odhaduje na 6 bilionů a jejich celková hmotnost na 40 hmotností Země.[7]

Existuje několik planetek, které jsou obvykle zařazovány do Oortova oblaku, neboť pro zařazení do Kuiperova pásu obíhají v příliš velké vzdálenosti od Slunce. Jsou to především 2000 CR105, 2008 KV42 [8] a Sedna. Vzdálenost Sedny od Slunce, která se pohybuje mezi 76,1 a 892 AU, je mnohem menší než vnitřní poloměr Oortova oblaku, ale je to pravděpodobně důsledek gravitačního působení hvězdy, která kdysi prolétla v blízkosti našeho Slunce.[2]

Extrasolární Oortovy oblaky

[editovat | editovat zdroj]

Obdobné objekty jako Oortův oblak se mohou vyskytovat také u jiných hvězd.[9]

  1. MORBIDELLI, Alessandro. Origin and dynamical evolution of comets and their reservoirs [online]. arXiv, 2006 [cit. 2008-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Oortův oblak [online]. astro-vesmir.estranky [cit. 2008-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-15. 
  3. BRANDOS, Otakar. Oortův oblak neboli rozsáhlé kometární mračno. Treking.cz [online]. Treking.cz, 16. 5. 2016 [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. 
  4. V Oortově oblaku by mohlo být víc těles původem od jiných hvězd než ze sluneční soustavy. livingfuture.cz [online]. 26. 08. 2021 [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. 
  5. SOBOTKA, Petr. Smrtící komety vyslalo Slunce [online]. Český rozhlas Leonardo, 2008-05-07 [cit. 2008-12-14]. Dostupné online. 
  6. Glosář Aldebaran [online]. Aldebaran Group for Astrophysics [cit. 2008-12-14]. Kapitola Oortův oblak. Dostupné online. 
  7. BUCHAR, Jan. Záhada jménem Oortův oblak: Co to je a čím je pro lidstvo důležitý. EuroZprávy.cz [online]. INCORP, 15. října 2017 [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. 
  8. NOVÁK, Rudolf. Podivný objekt Kuiperova pásu [online]. Instantní astronomické noviny, 2008-09-12 [cit. 2008-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-01. 
  9. MEIER, Mathias. Alpha Centauri Proxima und das Leben [online]. Final-Frontier.ch [cit. 2009-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-10. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • (anglicky) Harold F. Levison, Luke Donnes: Comet Populations and Cometary Dynamics, v Lucy Ann Adams McFadden, Lucy-Ann Adams, Paul Robert Weissman, Torrence V. Johnson: Encyclopedia of the Solar System, 2. vydání, 2007, Academic Press, str. 575–588. ISBN 0-12-088589-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]