Přeskočit na obsah

Liz Trussová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
The Rt. Hon. Liz Trussová
Liz Trussová (2022)
Liz Trussová (2022)
Premiérka Spojeného království
Ve funkci:
6. září 2022 – 25. října 2022
PanovníkAlžběta II.
Karel III.
VicepremiérkaThérèse Coffeyová
PředchůdceBoris Johnson
NástupceRishi Sunak
Vůdkyně Konzervativní strany
Ve funkci:
5. září 2022 – 24. října 2022
PředchůdceBoris Johnson
NástupceRishi Sunak
Ministryně zahraničí Spojeného království
Ve funkci:
15. září 2021 – 6. září 2022
Předseda vládyBoris Johnson
PředchůdceDominic Raab
NástupceJames Cleverly
Ministryně pro ženy a rovné příležitosti Spojeného království
Ve funkci:
10. září 2019 – 6. září 2022
Předseda vládyBoris Johnson
PředchůdkyněAmber Ruddová
NástupceNadhim Zahawi
(ministr pro rovné příležitosti)
Poslankyně Dolní sněmovny
Ve funkci:
6. května 2010 – 30. května 2024
PředchůdceChristopher Fraser
NástupceTerry Jermy
Volební obvodSouth West Norfolk
Stranická příslušnost
ČlenstvíKonzervativní strana (od 1996)
Liberální demokraté (před 1996)
Narození26. července 1975 (49 let)
Oxford, Oxfordshire, Anglie
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
ChoťHugh O'Leary (od 2000)
RodičeJohn Kenneth Truss a Priscilla Mary Grasby
Děti2
SídloThetford a Burnaby (1987–1988)
Alma materRoundhay School
Mertonova kolej
Profesepolitička a účetní
Webová stránkawww.elizabethtruss.com
CommonsLiz Truss
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mary Elizabeth Trussová (nepřechýleně: Truss, * 26. července 1975 Burnley) je britská politička, od září do října 2022 premiérka Spojeného království v čele většinového kabinetu a vůdkyně Konzervativní strany, jakožto třetí žena v těchto úřadech po Margaret Thatcherové a Therese Mayové.[1][2] Rezignaci na obě funkce oznámila 20. října. Její vláda ukončila činnost pět dní poté, čímž se 49denní premiérství stalo nejkratším v britské historii. V letech 2019–2022 zastávala úřad ministryně pro ženy a rovné příležitosti[3] a mezi roky 2021–2022 také ministryně zahraničních věcí ve vládě Borise Johnsona.[4] Jako členka konzervativců působila také ve vládních funkcích premiérů Davida Camerona a Theresy Mayové.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po rezignaci Davida Camerona byla v červenci 2016 jmenována ministryní spravedlnosti a lordem kancléřem, čímž se stala první ženou v tisícileté historii tohoto úřadu (vyjma Eleonory Provensálské z roku 1253).[5][6][7] Po parlamentních volbách 2017 byla jmenována hlavní tajemnicí ministerstva financí.[8] Po odstoupení premiérky Mayové v roce 2019 podpořila kandidaturu Borise Johnsona na post předsedy Konzervativní strany, který ji po uvedení do premiérského křesla jmenoval státní tajemnicí pro mezinárodní obchod a předsedkyní Rady pro obchod. Podporovala vývoz britských zbraní do Saúdské Arábie a ignorovala výrok britského soudu, který se snažil vývozu zbraní zabránit z důvodu páchání válečných zločinů během Saúdy vedené vojenské intervence v Jemenu.[9][10]

V roce 2021 se stala ministryní zahraničí, když nahradila Dominica Raaba. Dne 19. prosince 2021 se stala hlavní vyjednavačkou britské vlády s Evropskou unií a předsedkyní britské Rady partnerství EU a Spojeného království, kde vystřídala lorda Frosta.[11] V listopadu 2021 vyzvala k příměří ve válce Tigraji mezi etiopskými povstaleckými skupinami a etiopskou vládou vedenou Abiy Ahmedem s tím, že „neexistuje žádné vojenské řešení a jsou zapotřebí jednání, aby se zabránilo krveprolití a nastolil trvalý mír“.[12] V únoru 2022 varovala Čínu, aby respektovala britskou suverenitu nad Falklandy poté, co Čína podpořila nárok Argentiny na Falklandské ostrovy.[13] Saúdskou Arábii označila za „spojence“.[14] Uvedla, že Británie a Turecko jsou „klíčovými evropskými spojenci“ v NATO a vyzvala k prohloubení britsko-turecké spolupráce v oblasti „energie, obrany a bezpečnosti“.[15] Prohlásila, že bude nadále podporovat Kypr v jeho úsilí „najít mírové a trvalé řešení“ kyperského konfliktu mezi řeckými Kypřany a Tureckem podporovanými severokyperskými separatisty.[16] Politiku Číny vůči etnické menšině Ujgurů označila za genocidu.[17]

Premiérka Spojeného království

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Vláda Liz Trussové.

Koncem roku 2021 se o ní začalo hovořit jako o možné nástupkyni premiéra Borise Johnsona.[18] Po jeho rezignaci se rozhodla utkat o post vůdce vládní Konzervativní strany, dle tradice znamenající také premiérský úřad. V zářijových vnitrostranických volbách 2022 porazila Rishiho Sunaka poměrem 81,33 ku 60,40 tisíce hlasů[19] a stala se vůdkyní konzervativců a britskou premiérkou. Ekonomický plán, navržený 23. září a označovaný jako „minirozpočet“, způsobil chaos na finanční trzích, oslabení britské libry a nutnost intervence centrální banky. Kabinet Trussové od něj posléze ustoupil. Dne 14. října nahradila ministra financí Kwasiho Kwartenga za Jeremy Hunta.[20]

V premiérském úřadu vykonala dvě zahraniční cesty. První z nich během září 2022 do New Yorku na pravidelné 77. zasedání Valného shromáždění OSN a druhou na počátku října do Prahy, která hostila úvodní setkání Evropského politického společenství.[21][22]

Rezignace

[editovat | editovat zdroj]

Během tradiční středeční polední interpelace 19. října vůdce opozice Keir Starmer naznačil, že Trussová nevydrží v úřadu dlouho, což odmítla s tím, že je bojovnice a nevzdá se.[23] V odpoledních hodinách rezignovala ministryně vnitra Suella Bravermanová kvůli odeslání pracovního emailu s neveřejnými informacemi z osobní adresy[24] a během večerního hlasování o zákonu zakazujícím pozastavené frakování, které bylo prezentováno jako hlasování o důvěře vládě, nastal zmatek a mělo dojít k velmi důraznému přesvědčování k hlasování s vládou.[25] Trussová na post vůdkyně Konzervativní strany rezignovala 20. října 2022[26], tedy po 45 dnech ve funkci.[27]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liz Truss na anglické Wikipedii.

  1. ↑ HJELMGAARD, Kim. What to know about Liz Truss, UK's incoming prime minister who models herself on Margaret Thatcher. USA TODAY [online]. 2022-09-06 [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ JAMES, William; HOLTON, Kate; PIPER, Elizabeth. Truss appointed as Britain's PM, Johnson bows out. Reuters [online]. 2022-09-06 [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Norfolk MP Liz Truss made international trade secretary [online]. 24-07-2019. Dostupné online. 
  4. ↑ Britská ministryně: Ukažme Rusku, že útok na Ukrajinu by měl následky. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ BOWCOTT, Owen. Liz Truss sworn in as first ever female lord chancellor. The Guardian. 21-07-2016. Dostupné online [cit. 30-01-2017]. 
  6. ↑ GRIFFITHS, Emma. Cabinet: Leadsom in, Gove out, Hunt stays: Round-up of today's news. www.bbc.co.uk. BBC News, 14-07-2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14-07-2016. 
  7. ↑ GERBER, Louis. Liz Truss is the new Secretary of Justice. Cosmopolis. Switzerland: 14-07-2016. Dostupné online [cit. 17-07-2016]. 
  8. ↑ Theresa May carries out Cabinet reshuffle. www.bbc.co.uk. BBC News, 11-06-2017. Dostupné online [cit. 11-06-2017]. 
  9. ↑ SABBAGH, Dan. Truss admits UK breached court order banning arm sales to Saudis again. The Guardian. 26. září 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22. května 2022. ISSN 0261-3077. 
  10. ↑ CHUTER, Andrew. Britain lifts ban on Saudi weapons exports. Defense News. 7. července 2020. Dostupné online. 
  11. ↑ Ministerial appointments: 19 December 2021 [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ UK calls for ceasefire in Ethiopia conflict. Reuters. 5. listopadu 2021. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3. září 2022. 
  13. ↑ Liz Truss warns over Falklands' sovereignty as China backs Argentina's claim. The Independent. 6. února 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3. září 2022. 
  14. ↑ UK foreign secretary praises Saudi Arabia, Oman for efforts to secure release of Briton. Saudi Gazette. 24. dubna 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22. června 2022. 
  15. ↑ British foreign secretary visits Türkiye, discusses 'deepening cooperation'. TRT World. 23. června 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25. června 2022. 
  16. ↑ Britain's leadership rivals, Truss and Sunak pledge support for Cyprus. Cyprus Mail. 10. srpna 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11. srpna 2022. 
  17. ↑ Liz Truss pulls no punches about 'genocide' of Uighurs by China. The Times. 1. listopadu 2021. Dostupné online. 
  18. ↑ Jako rotvajler. Šéfka britské diplomacie sedla do tanku a hlásí se o moc. iDNES.cz [online]. 2021-12-21 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. 
  19. ↑ WALKER, Peter A. Truss must act immediately on cost-of-living crisis: Sturgeon. businessInsider [online]. 2022-09-05 [cit. 2022-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Trussová částečně zmírnila své ekonomické plány. Vyměnila i ministra financí, který je prosazoval. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-10-14. Dostupné online. 
  21. ↑ Liz Truss to jet off to New York for her first UN General Assembly. CityAM [online]. 2022-09-19 [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ UK's attendance at Prague summit 'not about moving closer to Europe'- PM Truss. Reuters [online]. 2022-10-06 [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ SPARROW, Andrew. PMQs verdict: combative performance keeps Liz Truss safe – for a few hours. The Guardian [online]. 2022-10-19. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Suella Braverman resigns as home secretary after sharing secure information from private email - and takes aim at Liz Truss in departure. Sky News [online]. 2022-10-20. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ MPs allege bullying during chaotic fracking vote. BBC [online]. 2022-10-20. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Měla být druhou železnou lady. Nakonec ale vládla nejkratší dobu v britské historii. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-10-21]. Dostupné online. 
  27. ↑ Britská premiérka Trussová rezignuje. ČT24 [online]. [cit. 2022-10-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Premiéři Spojeného království
Království Velké Británie (1707–1801)
Robert Walpole (1721–1742) • Spencer Compton (1742–1743) • Henry Pelham (1743–1754) • Thomas Pelham-Holles (1754–1756) • William Cavendish (1756–1757) • Thomas Pelham-Holles (1757–1762) • John Stuart (1762–1763) • George Grenville (1763–1765) • Charles Watson-Wentworth (1765–1766) • William Pitt (1766–1768) • Augustus Fitzroy (1768–1770) • Frederick North (1770–1782) • Charles Watson-Wentworth (1782) • William Petty (1782–1783) • William Cavendish-Bentinck (1783) • William Pitt mladší (1783–1801)
Znak Spojeného království
Spojené království (od 1801)
Henry Addington (1801–1804) • William Pitt mladší (1804–1806) • William Wyndham Grenville (1806–1807) • William Cavendish-Bentinck (1807–1809) • Spencer Perceval (1809–1812) • Robert Jenkinson (1812–1827) • George Canning (1827) • Frederick John Robinson (1827–1828) • Arthur Wellesley (1828–1830) • Charles Grey (1830–1834) • William Lamb (1834) • Arthur Wellesley (1834) • Robert Peel (1834–1835) • William Lamb (1835–1841) • Robert Peel (1841–1846) • John Russell (1846–1852) • Edward Smith-Stanley (1852) • George Hamilton-Gordon (1852–1855) • Henry Temple (1855–1858) • Edward Smith-Stanley (1858–1859) • Henry Temple (1859–1865) • John Russell (1865–1866) • Edward Smith-Stanley (1866–1868) • Benjamin Disraeli (1868) • William Gladstone (1868–1874) • Benjamin Disraeli (1874–1880) • William Gladstone (1880–1885) • Robert Cecil (1885–1886) • William Gladstone (1886) • Robert Cecil (1886–1892) • William Gladstone (1892–1894) • Archibald Primrose (1894–1895) • Robert Cecil (1895–1902) • Arthur Balfour (1902–1905) • Henry Campbell-Bannerman (1905–1908) • Herbert Henry Asquith (1908–1916) • David Lloyd George (1916–1922) • Andrew Bonar Law (1922–1923) • Stanley Baldwin (1923–1924) • Ramsay MacDonald (1924) • Stanley Baldwin (1924–1929) • Ramsay MacDonald (1929–1935) • Stanley Baldwin (1935–1937) • Neville Chamberlain (1937–1940) • Winston Churchill (1940–1945) • Clement Attlee (1945–1951) • Winston Churchill (1951–1955) • Anthony Eden (1955–1957) • Harold Macmillan (1957–1963) • Alec Douglas-Home (1963–1964) • Harold Wilson (1964–1970) • Edward Heath (1970–1974) • Harold Wilson (1974–1976) • James Callaghan (1976–1979) • Margaret Thatcherová (1979–1990) • John Major (1990–1997) • Tony Blair (1997–2007) • Gordon Brown (2007–2010) • David Cameron (2010–2016) • Theresa Mayová (2016–2019) • Boris Johnson (2019–2022) • Liz Trussová (2022) • Rishi Sunak (2022–2024) • Keir Starmer (od 2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Liz_Trussová&oldid=24424065“