Gordon Brown
The Rt Hon Gordon Brown | |
---|---|
Premiér Spojeného království | |
Ve funkci: 27. červen 2007 – 11. květen 2010 | |
Panovník | Alžběta II. |
Předchůdce | Tony Blair |
Nástupce | David Cameron |
Člen parlamentu | |
Předchůdce | nově zřízený obvod |
Volební obvod | Kirkcaldy a Cowdenbeath |
Většina | 18 216 (43,6 %) |
Stranická příslušnost | |
Členství | Labouristé |
Rodné jméno | James Gordon Brown |
Narození | 20. února 1951 (73 let) Giffnock, Skotsko |
Choť | Sarah Macaulay |
Rodiče | Rev. John Ebenezer Brown a Bunty Souter |
Příbuzní | Andrew Brown (sourozenec) |
Sídlo | Downing Street 10 |
Alma mater | University of Edinburgh |
Profese | historik, žurnalista |
Náboženství | skotský presbyterián |
Ocenění | Řád společníků cti (2024) čestný společník Edinburské královské společnosti |
Commons | Gordon Brown |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
James Gordon Brown (* 20. února, 1951 Giffnock) je britský politik. Byl předsedou labouristické strany (od 24. června 2007 do 11. května 2010) a předsedou vlády (od 27. června 2007 do 11. května 2010). Předtím v letech 1997–2007 zastával funkci ministra financí.
Vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Už v 16 letech byl přijat na Edinburskou univerzitu, kde v roce 1972 ukončil magisterská studia, v roce 1982 potom dosáhl doktorátu (PhD.). V letech 1972–1975 byl rektorem Edinburské univerzity, zvolen byl ještě jako student. Při školním ragbyovém zápase utrpěl poranění hlavy, v důsledku kterého je slepý na levé oko.
Veřejná činnost
[editovat | editovat zdroj]V opozici
[editovat | editovat zdroj]Poprvé byl zvolen do parlamentu v roce 1983. 80. letech byl postupně mluvčím opozice pro průmysl a obchod, stínovým ministrem průmyslu a obchodu a v roce 1992 se stal stínovým ministrem financí. Po smrti předsedy labouristické strany Johna Smitha v květnu 1994 byl jedním z hlavních kandidátů na jeho nástupce. Zvolen však byl Tony Blair, který Brownovi přenechal oblast ekonomické politiky.
Kancléř pokladu
[editovat | editovat zdroj]Po vítězství labouristů ve volbách v roce 1997 se stal v kabinetu Tonyho Blaira kancléřem pokladu (tradiční označení britského ministra financí). Úřad zastával nepřetržitě přes deset let, nejdéle v moderních dějinách ministerstva. Mezi jeho nejvýznamnější kroky v úřadě patřilo posílení postavení Bank of England, snížení daní z příjmů, prosazoval úspory ve vládních výdajích, prodal část zlatých zásob, odepsal část dluhů zemí Třetího světa. Ekonomický růst byl za jeho úřadování vyšší než průměr Eurozóny, naopak nezaměstnanost byla nižší. V Blairově vládě patřil mezi hlavní odpůrce přijetí Eura. Spekulace vyvolávaly proměny jeho vztahu s premiérem, který dlouho otálel se svým odchodem z funkce. Po léta byl považován za Blairova nejpravděpodobnějšího nástupce.
Předseda vlády
[editovat | editovat zdroj]Mezi jeho hlavní cíle v době nástupu do funkce 27. června 2007 opatření proti korupci, konstituční reforma (vyjasnění práv a povinností britských občanů), řešení bytové otázky a zdravotnictví.
V zahraniční politice prosazuje postupné stahování britských vojsk z Iráku, vztahy s USA zůstávají nadále těsné, nikoliv však tak vřelé jako za vlád Tonyho Blaira. V současné době po sérii neúspěchů ve volbách čelí silné kritice od členů své strany.
3. října 2008 ohlásil rozsáhlé změny ve složení vlády. Povolal z Bruselu evropského komisaře pro obchod Petera Mandelsona. Dosavadní ministr podnikání John Hutton se stal ministrem obrany, kde nahradil Dese Browna, a šéf labouristických poslanců v Dolní sněmovně Geoff Hoon se stal novým ministrem dopravy namísto Ruth Kellyové. Do vlády se vrátila i bývalá ministryně zahraničí Margaret Beckettová, která se stala ministryní bytové výstavby.[1] Brown také vytvořil nové ministerstvo pro energetiku a změnu klimatu, které vedl Ed Miliband[2], Brownův pozdější nástupce ve vedení Labouristické strany.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 2000 se oženil se Sarah Macaulayovou. Mají spolu dva syny.
Kritika
[editovat | editovat zdroj]Byl kritizován za napojení svého bratra na lobbisty atomového energetického průmyslu. Rozruch vyvolalo také jeho pozvání pro bývalou premiérku Margaret Thatcherovou do Downing Street a také fakt, že nenechal své předsednictví potvrdit v mimořádných volbách.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gordon Brown na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gordon Brown na Wikimedia Commons
- Osoba Gordon Brown ve Wikicitátech
- (anglicky) Oficiální stránky britského premiéra
- (česky) Tony Blair rezignoval, novým premiérem je Brown
- (anglicky) Gordon Brown heslo v Encyclopaedia Britannica
- (anglicky) Ynetnews - Gordon Bronw: The lesson I learnt at Auschwitz
Správce pokladu | ||
---|---|---|
Předchůdce: Kenneth Clarke |
1997–2007 Gordon Brown |
Nástupce: Alistair Darling |