Jie Fej

Jie Fej
Jie Fej
Narození	7. května 1914; Tiaong
Úmrtí	18. dubna 1999 (ve věku 84 let); Peking
Povolání	voják
Politická strana	Komunistická strana Číny
Funkce	guvernér Fu-ťienu (1954–1959); velitel námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády (1980–1982)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jie Fej (čínsky pchin-jinem Yè Fēi, znaky zjednodušené 叶飞; 7. května 1914 — 18. dubna 1999) byl čínský voják a politik, místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, 1983–1993), předtím politický komisař (1979–1980) a velitel (1980–1982) čínského námořnictva, ministr dopravy (1975–1979). Do Komunistické strany Číny vstoupil doku 1932, účastnil se bojů občanské války i války s Japonskem, na konci válek roku 1949 velel komunistickým vojskům v provincii Fu-ťien. Poté působil ve Fu-ťienu jako velitel (1949–1957) a politický komisař (1949–1967) tamních vojsk, první tajemník provinčního výboru KS Číny (1954–1967) a předseda provinční vlády (guvernér provincie, 1954–1959). Během kulturní revoluce byl pronásledován. Byl členem širšího vedení KS Číny jako kandidát (1956–1966 a 1973–1977) a člen (1966–1969 a 1977–1987) ústředního výboru.

Život

Jie Fej se narodil 7. května 1914 ve městě Tiaong na ostrově Luzon na Filipínách jako Sixto Mercado Tiongco. Jeho otec Jie Sun-wej, drobný obchodník, pocházel z Nan-anu v čínské pobřežní provincii Fu-ťien,^[1] matka Francisca Mercado byla Filipínka španělského původu. V roce 1918 se Jie Fej se svým otcem a nejstarším bratrem vrátil do Fu-ťienu, kde od roku 1926 navštěvoval střední školu Sia-menu. Roku 1928 vstoupil do Komunistického svazu mládeže Číny a soustředil se na ilegální politickou práci.^[1] Od roku 1929 byl vedoucím propagandistického oddělení a zastupujícím tajemníkem fuťienského provinčního výboru svazu mládeže, také vedl organizaci svazu mládeže ve Fu-čou. Nakrátko byl zatčen a vězněn; roku 1932 vstoupil do Komunistické strany Číny.^[1]

V roce 1933 odešel do hor východního Fu-ťienu na pomezí s Če-ťiangem, aby se tam podílel na vytvoření revoluční základny a partyzánských jednotek Rudé armády. Roku 1935 stál v čele revoluční základny jako tajemník východofuťienského zvláštního výboru KS Číny, předseda východofuťienského vojensko-politického výboru, politický komisař východofuťienské samostatné divize Rudé armády a předseda východofuťienské sovětské vlády.^[1] Po příchodu oddílů Su Jüa a Liou Jinga se s nimi spojil. Roku 1937 byli partyzáni východního Fu-ťienu reorganizování v 6. pluk 3. oddílu Nové 4. armády, a Jie Fej stanul v čele pluku, který měl 1300 bojovníků. Roku 1939 byl pluk přejmenován na Ťiangnanskou lidovou protijaponskou dobrovolnickou armádu, Jie Fej byl zástupcem jejího velitele. Roku 1940 jeho jednotky překročily řeku Jang-c’-ťiang a Jie Fej velel 1. koloně Nové 4. armády v severním Ťiang-su. V následujících letech válčil v severním Ťiangsu přičemž jeho vojska byla různě reorganizována a přejmenovávána.^[1]

Koncem roku 1945 byla komunistická vojska z Ťiang-su stažena do Šan-tungu, většina odešla dále na sever do Mandžuska, část, včetně Jie Fejových oddílů, zůstala v Šan-tungu; tehdy velel 1. koloně Nové 4. armády, resp. od roku 1947 1. koloně Východočínské polní armády.^[1] V druhé polovině roku 1947 Východočínská polní armáda získala v Šan-tungu převahu nad kuomintangskými vojsky a začala útočil na jih, do An-chueje a Ťiang-su. Boje pokračovaly následujícího roku, začátkem roku 1949 Jie Fej povýšil na velitele 10. armády v 3. polní armádě (bývalé Východočínské polní armádě) a poté se s ní účastnil přechodu přes Jang-c’-ťiang a dobytí Šanghaje. V srpnu 1949 pak vytáhl do Fu-ťienu, který vzápětí obsadil.^[1]

Po vzniku Čínské lidové republiky na podzim 1949 zaujal pozice velitele a komisaře Fuťienské vojenské oblasti a místopředsedy fuťienské provinční lidové vlády, od konce roku 1951 byl prvním zástupcem tajemníka, zástupcem tajemníka a druhým tajemníkem fuťienského provinčního výboru KS Číny. Jako velitel vojsk ve Fu-ťienu řídil srážky s kuomintangskými jednotkami na ostrůvcích v průlivu mezi pevninou a Tchaj-wanem v první polovině 50. let.^[1]^[2]

Od října 1954 působil jako první tajemník fuťienského provinčního výboru KS Číny; téhož roku byl jmenován členem státního výboru obrany (znovu na další funkční období roku 1959 a 1965). Na X. sjezdu KS Číny roku 1956 byl zvolen kandidátem ústředního výboru téhož roku v doplňovacích volbách i poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (do 1959).^[2] Od listopadu 1954 do roku 1959 současně předsedal lidové vládě provincie Fu-ťienu (od února 1955 byla vláda reorganizována v lidový výbor v čele s guvernérem). Při zavedení vojenských hodností roku 1955 dostal hodnost generálplukovníka.^[2] Roku 1956 byla Fuťienská vojenská oblast vyčleněna z Nankingského vojenského okruhu do samostatného Fučouského vojenského okruhu, jehož byl Jie Fej jmenován velitelem, ale už roku 1957 ho ve funkci velitele vojenského okruhu nahradil Chan Sien-čchu, politickým komisařem okruhu zůstal do kulturní revoluce. Od roku 1959 předsedal fuťienskému provinčnímu výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění a po zřízení východočínského byra ÚV KS Číny roku 1961 se stal jedním z jeho tajemníků.^[2]

Během kulturní revoluce zpočátku postoupil z kandidátů na členy ústředního výboru (v srpnu 1966), ale roku 1967 byl jako údajný člen kliky Liou Šao-čchiho a Teng Siao-pchinga pronásledován a zbaven funkcí.^[2] Až na X. sjezdu KS Číny roku 1973 byl zvolen kandidátem ústředního výboru a ve vládě jmenované v lednu 1975 se stal ministrem dopravy.^[1] Na XI. sjezdu KS Číny roku 1977 byl zvolen členem ústředního výboru (znovuzvolen na XII. sjezdu KS Číny roku 1982, ve výboru setrval do roku 1987). V únoru 1979 přešel z ministerstva dopravy na místo prvního politického komisaře námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády a v lednu následujícího roku se stal velitelem námořnictva (do srpna 1982).^[1]^[2] Roku 1980 byl také v doplňovacích volbách podruhé zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců. V letech 1983 až 1993 zastával funkci místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců, předsedal výboru pro záležitosti zámořských Číňanů.^[1]

Zemřel v Pekingu 18. dubna 1999.^[1]

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l 新华社. 叶飞 [online]. 中央政府门户网站　www.gov.cn, 2008-12-02 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. (čínsky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f BARTKE, Wolfgang. Who's who in the Peoples Republic of China. München: Saur, 1987. Dostupné online. ISBN 3-598-10610-6. S. 598–599. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jie Fej na Wikimedia Commons

[gov.cn-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l 新华社. 叶飞 [online]. 中央政府门户网站　www.gov.cn, 2008-12-02 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. (čínsky)

[bartke_598_599-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f BARTKE, Wolfgang. Who's who in the Peoples Republic of China. München: Saur, 1987. Dostupné online. ISBN 3-598-10610-6. S. 598–599. (anglicky)

[1]

[2]

Představitelé Fu-ťienu po roce 1949

tajemníci provinčního výboru KS Číny	Čang Ting-čcheng (1949–1954) • Jie Fej (1954–1967) • Chan Sien-čchu (1971–1974) • Liao Č’-kao (1974–1980) • Siang Nan (1980–1986) • Čchen Kuang-i (1986–1993) • Ťia Čching-lin (1993–1996) • Čchen Ming-i (1996–2000) • Sung Te-fu (2000–2004) • Lu Čan-kung (2004–2009) • Sun Čchun-lan (2009–2012) • Jou Čchüan (2012–2017) • Jü Wej-kuo (2017–2020) • Jin Li (2020–2022) • Čou Cu-i (2022– )

předsedové provinčního lidového shromáždění	Liao Č’-kao (1979–1982) • Chu Chung (1982–1985) • Čcheng Sü (1985–1993) • Čchen Kuang-i (1993–1994) • Ťia Čching-lin (1994–1996) • Jüan Čchi-tchung (1997–2002) • Sung Te-fu (2002–2005) • Lu Čan-kung (2005–2010) • Sun Čchun-lan (2010–2013) • Jou Čchüan (2013–2018) • Jü Wej-kuo (2018–2021) • Jin Li (2021–2023) • Čou Cu-i (2023– )

guvernéři	Čang Ting-čcheng (1949–1954) • Jie Fej (1954–1959) • Ťiang I-čen (1959) • Wu Chung-siang (1960–1962) • Ťiang I-čen (1962) • Wen Ťin-šuej (1962–1967) • Chan Sien-čchu (1968–1973) • Liao Č’-kao (1974–1979) • Ma Sing-jüan (1979–1983) • Chu Pching (1983–1987) • Wang Čao-kuo (1987–1990) • Ťia Čching-lin (1990–1994) • Čchen Ming-i (1994–1996) • Che Kuo-čchiang (1996–1999) • Si Ťin-pching (1999–2002) • Lu Čan-kung (2002–2004) • Chuang Siao-ťing (2004–2011) • Su Šu-lin (2011–2015) • Jü Wej-kuo (2015–2018) • Tchang Teng-ťie (2018–2020) • Wang Ning (2020–2021) • Čao Lung (2011– )

předsedové provinčního výboru ČLPPS	Ceng Ťing-ping (1955–1956) • Ťiang I-čen (1956–1959) • Jie Fej (1959–1964) • Fan Š’-žen (1964–1977) • Liao Č’-kao (1977–1979) • Wu Chung-siang (1979–1985) • Jüan Kaj (1985–1988) • Čchen Kuang-i (1988–1993) • Jou Te-sin (1993–2003) • Čchen Ming-i (2003–2006) • Liang Čchi-pching (2006–2013) • Čang Čchang-pching (2013–2018) • Cchuej Jü-jing (2018–2023) • Tcheng Ťia-cchaj (2023– )

Velitelé námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády

Siao Ťin-kuang (1950−1980) • Jie Fej (1980–1982) • Liou Chua-čching (1982–1988) • Čang Lien-čung (1988–1996) • Š’ Jün-šeng (1996–2003) • Čang Ting-fa (2003–2006) • Wu Šeng-li (2006–2017) • Šen Ťin-lung (2017–2021) • Tung Ťün (2021– )