Přeskočit na obsah

Jean Giono

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean Giono
Rodné jménoJean Fernand Giono
Narození30. března 1895
Manosque
Úmrtí9. října 1970 (ve věku 75 let)
Manosque
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbenístarý hřbitov v Manosque
Povoláníspisovatel, scenárista, romanopisec, básník, překladatel, filmový režisér a dramatik
Témataliteratura
Významná dílaColline
Regain
Un roi sans divertissement
Husar na střeše
OceněníŘád čestné legie
Literární cena knížete Pierra Monackého
Manžel(ka)Élise Gionová
DětiAline Gionová
Sylvie Durbetová-Gionoová
RodičeJean-Antoine Giono[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Giono [ʒɑ̃ ʒjɔnɔ] (30. března 1895 Manosque – 9. října 1970 Manosque) byl francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence, bylo ovlivněno panteismem a starými mýty.[2] Pocházel z chudé rodiny piemontských přistěhovalců, středoškolská studia nedokončil a pracoval jako bankovní úředník, od roku 1930 byl spisovatelem na volné noze. Jean Giono je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů; přesto udržoval přátelství např. s André Gidem, André Bretonem či Albertem Camusem. Giono byl po vlastních zkušenostech z bojišť první světové války přesvědčeným pacifistou, který prohlásil: „Být Francouz není žádná výhra. Jediná výhra je být živ.“ Po druhé světové válce byl proto obviněn z podpory kolaborantského vichistického režimu, byl nakrátko uvězněn a měl do roku 1948 zákaz publikování.[3]

Léta 1953 mu byla udělena Literární cena knížete monackého, v roce 1954 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. Roku 1961 byl předsedou poroty filmového festivalu v Cannes; dle vlastního scénáře natočil v roce 1960 film CrésusFernandelem v hlavní roli; v 1968 byl jedním ze scenáristů televizního seriálu Provinces.

V roce 1972 byla založena společnost L'Association des amis de Jean Giono, která vydává časopis Revue Giono a pečuje o spisovatelův dům Lou Paraïs v Manosque, zapsaný na seznamu Monument historique.[4]

Od roku 1990 uděluje nadace Pierra Bergé cenu Grand Prix Jean Giono za francouzskou literaturu především v oblasti románu a vypravěčské umění v duchu J. Giona.

  • Hlasy země (1930, česky 1991)
  • Hvězdný had (1933, česky 2013)
  • Člověk z hor (1934, česky 1934)
  • Kéž tonu v radosti (1936, česky 1936)
  • Silné duše (1949, česky 1994), zfilmoval Raoul Ruiz (2001)
  • Husar na střeše (1951, česky 1984) – odehrává se v Manosque za velké epidemie cholery v roce 1832. Jean-Paul Rappeneau knihu zfilmoval roku 1995; v hlavních rolích Juliette Binoche a Olivier Martinez.
  • Muž, který sázel stromy (1953, česky 1997) – fiktivní novela o síle ducha. Odehrává se před 1. světovou válkou a po ní. Na její motivy natočil kanadský režisér Frédéric Back v roce 1987 stejnojmenný animovaný film, jenž získal Oscara.
  • Král bez kratochvíle[5] (1963, česky 2022) – experimentání román vzniklý roku 1946, spojující detektivní žánr s filozofickým traktátem a podmanivými popisy panenské přírody; poetické obrazy se zaměřují na drsnou horskou krajinu, jakož i na lidskou krutost.
  1. Daniel Justum: Le grand-père antérieur/intérieur de Jean Giono. leden 1980.
  2. Pavel Besta: Jean Giono o pastýřích a revoltě ovcí. E-Kultura, 17. 5. 2013
  3. Jovanka Šotolová: Jean Giono, jak o sobě píše v Denících… Zatvrzelý, ale naivní pacifista. iLiteratura, 30. 4. 2002
  4. DÉCOUVREZ “LE PARAÏS”, MAISON DE FAMILLE ET D’ÉCRIVAIN OÙ JEAN GIONO EST PARTOUT PRÉSENT. Stránky města Manosque. www.ville-manosque.fr [online]. [cit. 2017-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-15. 
  5. KOPÁČ, Radim. Inkoustová kratochvíle. Kultura. Lidové noviny. Praha: MAFRA, 3. leden 2024, roč. XXXVII, čís. 2, s. 7. Dostupné online. ISSN 0862-5921.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]