Přeskočit na obsah

Grand Prix Francie 1950

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Francie Grand Prix Francie 1950
6. závod v sezóně 1950
Detaily závodu
Datum2. červenec 1950
Oficiální názevXXXVII Grand Prix de l'ACF
MístoReims-Gueux, Remeš, Francie
Délka trati7,815 km
Délka závodu64 kol, 500,160 km
Pole position
PilotArgentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas2:30,6
Nejrychlejší kolo
PilotArgentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas2:35,6 (v 52. kole)
Stupně vítězů
PrvníArgentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo
DruhýItálie Luigi FagioliAlfa Romeo
TřetíSpojené království Peter WhiteheadFerrari

Grand Prix Francie (XXXVII Grand Prix de l'ACF) byla šestým závodem sezóny 1950, který se konal 2. července 1950 na okruhu Reims-Gueux. V závodě zvítězil Juan Manuel Fangio na voze Alfa Romeo a před posledním závodem se stal nejvážnějším kandidátem na titul mistra světa.

Oficiální plakát

Pruběh závodu

[editovat | editovat zdroj]

Účastníci

[editovat | editovat zdroj]

Prakticky jediný, kdo mohl pomýšlet na titul mistra světa, sedlal vůz Alfa Romeo. Tato milánská značka přivezla na Grand Prix Francie trojicí nejvážnějších uchazečů, Giuseppe Farinu, Luigiho Fagioliho a Juana Manuela Fangia. Největším konkurentem Alfy Romeo měla být další italská stáj Scuderia Ferrari, která vsadila na super rychlou dvojici Alberto Ascari a Luigi Villoresi, kteří ovšem měli velké problémy s přehříváním vozu a nakonec ke startu nenastoupili. A tak jediným vozem se vzpínajícím se koníkem bylo zeleně zbarvené Ferrari britského pilota Petera Whiteheada. Pokud jsme u výčtu italských vozů tak nejpočetnějším zástupcem z apeninského poloostrova bylo Maserati, které dodalo vozy pro týmy Officine Alfieri Maserati, Scuderia Ambrosiina, Scuderia Achille Varzi a Scuderia Milano. Zbytek startovního pole doplnily domácí automobily Talbot a jediná Simca pilotovaná Robertem Manzonem. Tovární tým Talbotu důvěřoval jezdeckému kvartetu Raymond Sommer, Yves Giraud-Cabantous, Louis Rosier a Pierre Levegh. Dalším Talbotem na startu byl béžový vůz belgického pilota Johnnyho Claese, čí soukromé vozy Philippe Étancelina, Eugène Chabouda a Charlese Pozziho. Jedinými piloty ze startovního pole, kteří se mohli pyšnit vítězstvím v Grand Prix Francie byli Louis Chiron (jenž zvítězil dokonce 5x) a Philippe Étancelin.

Již kvalifikace zcela jasně ukázala rozloření sil ve startovním poli, první tři místa na startu si podle očekávání vybojovali jezdci Alfy Romeo. Ferrari mělo problémy s novým motorem V12 a tak z kvalifikace odstoupilo a oba jezdci se zúčastnili pouze doprovodného závodu Formule 2 s vozy Ferrari 166, kde Ascari zvítězil. Jediné Ferrari na startu bylo to Petera Whiteheada. Nejlépe odstartovaly vozy Alfa Romeo a trojice Farina, Fangio a Fagioli a velmi rychle si vybudoval celkem slušný náskok.na další trio Felice Bonetto, Louis Rosier a Philippe Étancelin. Prvním kdo musel čelit technickým problémům způsobených nesnesitelným vedrem, které ve Francii panovalo, byl Argentinec José Froilán González s Maserati, odstoupil již ve čtvrtém kole. Stejná porucha, porucha hnacího agregátu, postihla i Talbot Raymonda Sommera a Davida Hampshira. V sedmém kole vypověděl službu motor Chironovi a zároveň Franco Rolovi. Reg Parnell následoval jako další odpadlík své kolegy do depa. Hned v následujícím kole utavil motor Louis Rosier, který však ve 42. kole přesedlal do vozu Charlese Pozziho a snažil se dojet na bodované pozici, což se mu jen těsně nepovedlo. Z onoho tria pronásledovatelů zůstal jen Philippe Étancelin, protože i Felice Bonetto náhle odstavil kouřící vůz podél trati. V 17. kole zajel do boxů vedoucí jezdec Farina, jehož zlobil přívod paliva a tak se na třetí příčku posunul Whitehead na Ferrari. Příčku si však dlouho neudržel, Farina po odjezdu z boxu nasadil ďábelské tempo a Ferrari brzo dojel a předjel. Rychlost Alfy Romeo byla neuvěřitelná, poté co Farina opustil své mechaniky ocitl se na osmém místě, ale během několika kol se dokázal propracovat na třetí místo. Farinu nakonec vyřadila porucha jeho vozu, přesto byl klasifikován na sedmém místě se ztrátou devíti kol. Vítězem se stal Fangio před Fagiolim, pouze tito piloti dokázali absolvovat plný počet kol, třetí v cíli Whitehead ztrácel již tři kola.

  • 2. červenec 1950
  • Okruh Reims-Gueux
  • 64 kol × 7,815 km / 500,160 km
  • 6. Grand Prix
  • 3. vítězství pro « Juana Manuela Fangia » Nový rekord
  • 5. vítězství pro « Alfu Romeo » Nový rekord
  • 3. vítězství pro « Argentinu » Nový rekord
  • 1. vítězství pro vůz se startovním číslem 6 » Nový rekord
  • 3. vítězství z « pole position » Nový rekord
  • 4. double pro « Alfu Romeo Nový rekord
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu


Pozice Č Jezdec Vůz Kolo Čas +/- Pole Body Nej. kolo
1 6. Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158 64 2h57:52,8 0 1 8+1 2:35,6
2 4. Luigi Fagioli Alfa Romeo 158 64 à 0:25,7 1 3 6
3 14. Peter Whitehead Ferrari 125 61 à 3 kola 16 19 4
4 44. Robert Manzon Simca Gordini T 15 61 à 3 kola 9 13 3
5 16. Philippe Étancelin *poleman
Eugene Chaboud
Talbot T 26 C-DA 59
(26, 33)
à 5 kol 1 4
X
1
1
2:50,4 (7.)
2:50,7 (8.)
6 26. Louis Rosier
Charles Pozzi *poleman
Talbot T 26 C 56
(42, 14)
à 8 kol 10 X
16
2:50,9 (9.)
7 2. Giuseppe Farina Alfa Romeo 158 56 à 9 kol 5 2
8 18. Yves Giraud-Cabantous Talbot T 26 C-DA 52 à 12 kol 3 5 2:52,3 (10.)
Pozice Č Odstoupili Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
Ret 22. Pierre Levegh Talbot T 26 C 37 Motor 9 9 2:56,6 (13.)
Ret 40. Felice Bonetto Maserati 4CLT/50 15 Motor 11 11
Ret 42. Johnny Claes Talbot T 26 C 12 Přehřátí 15 15 3:01,9 (18.)
Ret 20. Louis Rosier Talbot T 26 C-DA 11 Přehřátí 6 6 2:50,9 (9.)
Ret 32. Reg Parnell Maserati 4CLT/48 10 Motor 12 12
Ret 30. Louis Chiron Maserati 4CLT/48 7 Motor 14 14
Ret 28. Franco Rol Maserati 4CLT/48 7 Motor 7 7
Ret 34. David Hampshire Maserati 4CLT/48 6 Motor 18 18
Ret 12 Raymond Sommer Talbot T 26 C-GS 5 Motor 17 17 2:57,3 (14.)
Ret 36. José Froilán González Maserati 4CLT/48 4 Motor 8 8
Pozice Č Nestartoval Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
DNS 24 Eugene Chaboud Talbot T 26 C 10
DNS 8 Luigi Villoresi Ferrari 275
DNS 10 Alberto Ascari Ferrari 275
DNS 38 Franco Comotti Maserati 4CLT/48

Stupně vítězů

[editovat | editovat zdroj]

Jezdci

  • 4. podium pro « Itálie Luigi Fagioliho » nový rekord
  • 3. podium pro « Argentina Juana Manuela Fangia »
  • 1. podium pro Spojené království Petera Whiteheada (jediné podium)

Vozy

  • 10. podium pro « Alfu Romeo » nový rekord
  • 2. podium pro « Ferrari »

Státy

  • 7. podium pro « Itálie Itálii » nový rekord
  • 3. podium pro « Argentina Argentina »
  • 2. podium pro « Spojené království Velkou Británii »

Bodové umístění

[editovat | editovat zdroj]
  • V závorce body získané v této Grand Prix.

Jezdci

  • 26 (9) bodů pro « Argentina Juana Manuela Fangia » Nový rekord
  • 24 (6) bodů pro « Itálie Luigi Fagioliho »
  • 4 (4) body pro Spojené království Petera Whiteheada jediné body v kariéře
  • 3 (3) body pro Francie Robert Manzon »
  • 1 (1) bod pro Francie Phelippeho Étancelina »
  • 1 (1) bod pro Francie Eugéna Chabouda jediné body v kariéře

Vozy

  • 76 (15) bodů pro « Alfu Romeo » Nový rekord
  • 15 (2) bodů pro « Talbot »
  • 15 (4) bodů pro « Ferrari »
  • 3 (3) body pro Simcu »

Státy

  • 56 (6) bodů pro « Itálie Itálii » Nový rekord
  • 26 (9) bodů pro « Argentina Argentinu »
  • 21 (5) bodů pro « Francie Francii »
  • 8 (4) bodů pro « Spojené království Velkou Británii »

Nejrychlejší kolo

[editovat | editovat zdroj]
  • Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 2:35,6 180,833 km
  • 2. nejrychlejší kolo pro « Juana Manuela Fangia »
  • 5. nejrychlejší kolo pro « Alfu Romeo » Nový rekord
  • 2. nejrychlejší kolo pro « Argentinu »
  • 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 6 » vyrovnaný rekord

Vedení v závodě

[editovat | editovat zdroj]
  • « Juan Manuel Fangio » byl ve vedeni 179 kol nový rekord
  • « Giuseppe Farina » byl ve vedeni 119 kol
  • « Alfa Romeo » byla ve vedení 306 kol nový rekord
  • « Argentina » byla ve vedení 179 kol. Nový rekord
  • « Itálie » byla ve vedení 127 kol.


Kola km Jezdec %
1.–16. kolo 125,056 km Giuseppe Farina 25 %
17.–64. kolo 375,168 km Juan Manuel Fangio 75 %
Farina
Fangio

Postavení na startu

[editovat | editovat zdroj]
  • Juan Manuel Fangio 2:35,6. Alfa Romeo
  • 3. Pole position pro « Juana Manuela Fangia » Nový rekord
  • 5. Pole position pro « Alfu Romeo » Nový rekord
  • 3. Pole position pro « Argentinu » Nový rekord
  • 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 6 » Vyrovnaný rekord
  • 5x první řadu získali « Giuseppe Farina » a « Juan Manuel Fangio » Nový rekord
  • 4x první řadu získali « Luigi Fagioli
  • 15x první řadu získala « Alfa Romeo » Nový rekord
  • 9x první řadu získala « Itálie » Nový rekord
  • 6x první řadu získala « Argentina »


_______3_______
Itálie
Luigi Fagioli
Alfa Romeo
2:34,7

_______2_______
Itálie
Giuseppe Farina
Alfa Romeo
2:32,5
_______1_______
Argentina
Juan Manuel Fangio
Alfa Romeo
2:30,6

_______5_______
Francie
Yves Giraud-Cabantous
Talbot
2:42.7
_______4_______
Francie
Philippe Étancelin
Talbot
2:39.0


_______8_______
Argentina
José Froilán González
Maserati
2:48.0

_______7_______
Itálie
Franco Rol
Maserati
2:46.7
_______6_______
Francie
Louis Rosier
Talbot
2:46.0

_______10_______
Itálie
Felice Bonetto
Maserati
-:--,---
_______9_______
Francie
Pierre Levegh
Talbot
2:49.0


_______13_______
Monako
Louis Chiron
Maserati
-:--,---

_______12_______
Francie
Robert Manzon
Simca
-:--,---
_______11_______
Spojené království
Reg Parnell
Maserati
-:--,---

_______15_______
Francie
Charles Pozzi
Talbot
-:--,---
_______14_______
Belgie
Johnny Claes
Talbot
-:--,---


_______18_______
Spojené království
Peter Whitehead
Ferrari
-:--,---

_______17_______
Spojené království
David Hampshire
Maserati
-:--,---
_______16_______
Francie
Raymond Sommer
Talbot
-:--,---

Startovní listina

[editovat | editovat zdroj]
Č. Pilot Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky
2 Itálie Giuseppe Farina SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 1.5 L8C Pirelli
4 Itálie Luigi Fagioli SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 1.5 L8C Pirelli
6 Argentina Juan Manuel Fangio SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 1.5 L8C Pirelli
8 Itálie Luigi Villoresi Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 275 Ferrari 275 4.5 V12 Pirelli
10 Itálie Alberto Ascari Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 125 Ferrari 125 1.5 V12 Pirelli
12 Francie Raymond Sommer Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot Talbot T26C-GS Talbot 4.5 L6 D
14 Spojené království Peter Whitehead Privátní Ferrari Ferrari 125 Ferrari 125 1.5 V12C D
16 Francie Philippe Étancelin Privátní Talbot Talbot T26C-DA Talbot 4.5 L6 D
16 Francie Eugène Chaboud Privátní Talbot Talbot T26C-DA Talbot 4.5 L6 D
18 Francie Yves Giraud-Cabantous Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot Talbot T26C-DA Talbot 4.5 L6 D
20 Francie Louis Rosier Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot Talbot T26C-DA Talbot 4.5 L6 D
22 Francie Pierre Levegh Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot Talbot T26C Talbot 4.5 L6 D
24 Francie Eugene Chaboud Ecurie Lutetia Talbot Talbot T26C Talbot 4.5 L6 D
26 Francie Charles Pozzi Privátní Talbot Talbot T26C Talbot 4.5 L6 D
28 Itálie Franco Rol Officine Alfieri Maserati Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 4CLT 1.5 L4C Pirelli
30 Monako Louis Chiron Officine Alfieri Maserati Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 4CLT 1.5 L4C Pirelli
32 Spojené království Reg Parnell Scuderia Ambrosiana Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 4CLT 1.5 L4C D
34 Spojené království David Hampshire Scuderia Ambrosiana Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 4CLT 1.5 L4C D
34 Spojené království David Murray Scuderia Ambrosiana Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 4CLT 1.5 L4C D
36 Argentina José Froilán González Scuderia Achille Varzi Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 4CLT 1.5 L4C Pirelli
38 Itálie Franco Comotti Scuderia Achille Varzi Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 4CLT 1.5 L4C Pirelli
40 Itálie Felice Bonetto Scuderia Milano Maserati Milano Maserati Milano 4CLT/50 Maserati 4CLT 1.5 L4C Pirelli
42 Belgie Johnny Claes Ecurie Belge Talbot Talbot T26C Talbot 4.5 L6 D
44 Francie Robert Manzon Equipe Gordini Simca Gordini Simca T15 Gordini 1.5 L4C E

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • V závodě debutoval Charles Pozzi.
  • Poprvé představen vůz Talbot T26C GS
Pole position Vítězství Nej. kolo Hat trick Vedení Chelem
Itálie
Juan Manuel Fangio Juan Manuel Fangio Juan Manuel Fangio Giuseppe Farina Juan Manuel Fangio
Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158
2'30.6 2:57'52.8 2'35.6 16 kol 48 kol
186,837 km/h 168,729 km/h 180,833 km/h 125,056 km 375,168 km
  • GP - body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Juan Manuel Fangio 26 9 1 Alfa Romeo 76 15 1 ItálieItálie Itálie 56 6
2 Luigi Fagioli 24 6 2 Talbot 15 2 2 ArgentinaArgentina Argentina 26 9
3 Giuseppe Farina 22 3 Ferrari 15 4 3 USA USA 24
4 Louis Rosier 10 4 Kurtis Kraft 14 4 FrancieFrancie Francie 21 5
5 Johnnie Parsons 9 5 Maserati 11 5 Spojené království Velká Británie 8 4
6 Alberto Ascari 8 6 Deidt 10 6 ThajskoThajsko Thajsko 5
7 Bill Holland 6 7 Simca 3 3 7 MonakoMonako Monako 4
8 Princ Bira 5
9 Reg Parnel 4
10 Louis Chiron 4
11 Mauri Rose 4
12 Peter Whitehead 4 4
13 Raymond Sommer 3
14 Yves Giraud-Cabantous 3
15 Cecil Green 3
16 Robert Manzon 3 3
17 Felice Bonetto 2
18 Joie Chitwood 1
19 Tony Bettenhausen 1
20 Eugene Chaboud 1 1
21 Philippe Étancelin 1 1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchozí GP:
Grand Prix Belgie 1950
Mistrovství světa Formule 1
1950
Následující GP:
Grand Prix Itálie 1950
Předchozí ročník:
Grand Prix Francie 1949
Grand Prix Francie Následující ročník:
Grand Prix Francie 1951