Přeskočit na obsah

Princ Bira

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Princ Bira
Princ Bira v letecké uniformě, rok 1944
Princ Bira v letecké uniformě, rok 1944
Narození15. července 1914
Bangkok
Úmrtí23. prosince 1985 (ve věku 71 let)
Londýn
NárodnostThajskoThajsko Thajsko
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky1949 - 1954
TýmyEnrico Platé
Gordini
Connaught
Maserati
Závody19
Mistr světa0
Vyhrané závody0
Stupně vítězů0
Body celkem8
Pole positions0
Nejrychlejší kola0
První závodGrand Prix Velké Británie 1950
Poslední závodGrand Prix Španělska 1954
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princ Birabongse Bhanutej Bhanubandh, více známý jako princ Bira ze Siamu (15. července 1914 Bangkok23. prosince 1985 Londýn) byl thajský automobilový závodník, účastník mistrovství světa Formule 1.[1]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Princ Bira byl členem siamské královské rodiny – byl vnukem krále Mongkuta (Rámy IV.), který otevřel zemi západnímu vlivu koncem 19. století.[1] V roce 1927, když bylo princi 13 let, byl poslán na studia do Velké Británie na školu Eton College. Zatímco Bira studoval, Siamem otřásala revoluce a král Prajadhipok (Ráma VII.), princův strýc, byl nucen zemi opustit. Tyto události přinutily prince Biru, aby zůstal v Anglii a pokračoval tak ve studiu na univerzitě v Cambridge a potom začal studovat sochařství na Byam Shaw Art School.[2]

V roce 1939 byl Siam okupován Japonskem, proto byl Bira znovu nucen zůstat v Británii a přečkat válku v Cornwallu. Bira se připojil k k britské domobraně. Díky svému zájmu a zkušenostem pilota kluzáků se stal instruktorem u Air Training Corps, součásti RAF.[2]

Po ukončení závodní kariéry v roce 1955 se Bira vrátil na čas do Thajska, poté žil v Cannes. Byl také uznávaným sochařem a jeho umělecká díla lze vidět na základně fontány na trati Silverstone. Princ Bira zemřel na srdeční infarkt na stanici londýnského metra Barons Court a zemřel v nemocnici Charing Cross v londýnském Fulhamu, před Štědrým dnem 23. prosince 1985.

Princ Bira byl šestkrát ženatý.[3]

Závodní kariéra v automobilech a v jachtingu

[editovat | editovat zdroj]

Bira a jeho bratranec, princ Chula Chakrabongse, založili v roce 1935 závodní tým Chula's White Mouse team a Bira měl možnost si vyzkoušet řidičské umění. Závodit začal v roce 1935 s vozy Riley a MG Magnette. Princ Chula Chakrabongse Birovi k 21. narozeninám zakoupil vůz ERA.

V roce 1936 tým Chula's White Mouse Stable koupil vůz ERA a Bira se brzy stal jedním z nejúspěšnějších jezdců předválečné epochy. Zvítězil v Poháru knížete Rainiera v Monte Carlu. V letech 1935-1936 ve třídě Voiturette (do 1,5 l zdvihového objemu) dosáhl tří vítězství (JCC International Trophy, Grand Prix de Picardie a Albi Grand Prix). V roce 1937 startoval na Velké ceně Masarykově v Brně resp. v závodě slabší kategorie (Velká cena Brna) s vozem ERA B a obsadil 4. místo.[4]

Princ Bira ze Siamu, st. č. 2 na voze ERA skončil 4. ve Velké ceně Brna (1937)

V letech 1938 a 1939 závodil „Bira“ s továrně zakoupenými (ex works) vozy ERA-B resp. ERA-C s kompresorem a znovu dokázal vítězit např. Coronation Trophy (handicap na okruhu u Crystal Palace), Campbell Trophy, Cork (Voiturette), London GP (rovněž okruh u Crystal Palace), Nuffield Trophy (handicap v Doningtonu), Siam Challenge Trophy v Brooklands atd., což bylo to převážně v Británii, kde neměl konkurenci s nejnovějšími italskými vozy této kategorie (Maserati 4CM a 6CM).[5] V evropském šampionátu jezdců Grand Prix startoval s třílitrovým osmiválcem Maserati 8CM v týmu Squadra Sabauda ve Velké ceně Švýcarska a obsadil společně s E. Teagnem 14. místo.[6] V roce 1939 s tímto Maserati vyhrál JCC International Trophy handicap v Brooklands a 2. skončil v Campbell Trophy v Brooklands.

Ke konci války se Bira rozhodl obnovit tým Chula's White Mouse team, ale v Anglii se pořádaly jen malé závody. To byl důvod krachu týmu, ale Bira se nevzdal a odešel k týmu Enrica Plateho, později do továrního týmu HWM, posléze ke Gordini a OSCA, až si koupil vlastní Maserati 8CM, který byl v národních barvách Thajska – světle modrý se žlutým pruhem.

Princ Bira ze Siamu v jeho Maserati před startem v Zandvoortu (1948)

V roce 1948 závodil s vozy F1 a F2 a zvítězil v Ulster Trophy. Následující rok závodí s vozy Maserati a Simca Gordini a dokazuje, že i po válce je stejně zdatný pilot. Triumfuje ve Švédsku s F2 i při GP Nizozemí. Od roku 1949 je členem týmu Enrico Plate a 6x je na stupních vítězů. Po 12 letech se vrátil do Brna, na Velkou cenu Československa 1949. Startoval s vozem Maserati 4CLT/48 a dosáhl nejlepšího času v kvalifikaci. Po startu se ujal vedení, ve 3. kole závodu však havaroval v zatáčce, která později byla nazvána Farinovou. Tam totiž již v 1. kole havaroval dr. Guiseppe Farina, pozdější 1. mistr světa ve formuli 1 (1950). Bira při havárii zůstal nezraněn.[7]

Rok 1950 je výzvou pro thajského prince a v nově založeném šampionátu patří mezi nejlepší. Hned v prvním závodě prokázal své řidičské umění a na startu je nejlepší z jezdců, kteří neřídí Alfu Romeo. V závodě je nucen pro technické potíže odstoupit. V Monaku, kde závod byl poznamenán hromadnou havárii v prvním kole, dokončil na 5. místě. Ve Švýcarsku je čtvrtý.

Následující rok začal pro Biru vítězstvím v Richmond Trophy, ale pro oficiální závody F1 není monopost připravený, a tak je Bira k vidění jen ve Španělsku, kde ho zradil motor OSCA. V roce 1952 se změnou pravidel Princ Bira závodil s vozem Simca a byla to sezóna frustrující. Proto pro rok 1953 uzavírá smlouvu s týmem Connaught a často usedá i za soukromý Maserati A6GCM, ale znovu se dostavil neúspěch. Bira byl prvním soukromým účastníkem, který získal zakázkový vůz Maserati 250F, se kterým slavil mnoho úspěchů. V roce 1954 s ním zvítězil v Grand Prix Frontieres a v roce 1955 v Grand Prix Nového Zélandu. Během své kariéry také 2x startoval na závodě 24 hodin v Le Mans. Ale ani jedenkrát závod nedokončil. V roce 1939 to bylo společně Raymondem Sommerem na Alfa Romeo 6C 2500 SS a v roce 1954 s Peterem Collinsem na Aston Martin DB3S Coupé.[8] Jeho poslední závod byl 7. května 1955 v Silverstone. Po sezoně 1955 ukončil závodní kariéru.

Startoval také na čtyřech olympiádách v jachtingu, nejlepším výsledkem bylo 12. místo ve třídě Star roku 1956.[3] To bylo na olympiádě v Melbourne 12. místo s lodí „Tichiboo“ ve třídě Star, potom 19. místo s „Siames-Cat“ ve třídě Star (Řím 1960), 22. místo s „Linglom“ ve třídě Dragon (Tokio 1964) a nakonec 21. místo ve třídě Tempest (Mnichov 1972).

  • 1936 – BRDC Road Racing Gold Star
  • 1937 – BRDC Road Racing Gold Star
  • 1938 – BRDC Road Racing Gold Star

Vítězství

[editovat | editovat zdroj]
  • 1947 Grand Prix de Frontieres
  • 1948 Skarpnack F2
  • 1955 Grand Prix Nového Zélandu
  • 19 Grand Prix
  • 0 Vítězství
  • 0 Podium
  • 0 nej. kol
  • 0 pole positions
  • 8 bodů
  • Žlutě jsou vítězství
  • Modře jsou 2. místa
  • Červeně 3. místa
  • Zeleně bodoval
Rok 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Pořadí Body
1950 GB

DNF

MON

5. místo

500 ŠVÝ

4. místo

BEL FRA ITA

DNF

* * * * 8. místo 5
1951 ŠVÝ 500 BEL FRA GB NĚM ITA ŠPA

DNF

* * * ** 0
1952 ŠVÝ

DNF

500 BEL

10

FRA

DNF

GB

11

NĚM HOL ITA * * * ** 0
1953 ARG 500 HOL BEL FRA

DNF

GB

7

NĚM

DNF

ŠVÝ ITA

11

* * ** 0
1954 ARG

7

500 BEL

6

FRA

4

GB

DNF

NĚM

DNF

ŠVÝ ITA ŠPA

9

* * 17. místo 3

Vozy

  1. a b HH Prince Birabongse Bhanutej. www.soravij.com [online]. 2021-05-26 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. 
  2. a b Princ Bira [online]. historicracing.com, 2021-07-15 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. 
  3. a b MALLON, B. Prince Bira [online]. 2014-06-16 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. SNELLMAN, Leif. VELKÁ CENA MĚSTA BRNA [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2022-10-10 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  5. SNELLMAN, Leif. "B. Bira" ( princ Birabongse Bhanutej Bhanubandh) [online]. Leif Snellman, 2023-05-16 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. 
  6. SNELLMAN, Leif; ETZRODT, Hans. V GROSSER PREIS DER SCHWEIZ [online]. Leif Snellman, Felix Muelas, Hans Etzrodt, 2023-02-24 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. 
  7. FABER, Jiří. Masarykův okruh - součást novolískovecké historie (2. část). Lískáček. 2009-09, čís. 9, s. 7–8. Dostupné online. 
  8. All Results of "B. Bira" [online]. RacingSportsCars, 2017 [cit. 2024-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-14. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]