Friedrich Schönborn

Friedrich Schönborn
Friedrich Schönborn
Ministr spravedlnosti Předlitavska
	Ve funkci:; 11. října 1888 – 19. červen 1895
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Eduard Taaffe, Alfred Windischgrätz
Předchůdce	Alois Pražák
Nástupce	Karl Krall von Krallenberg
10. moravský místodržitel
	Ve funkci:; 8. listopadu 1881 – 13. října 1888
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Karl Korb von Weidenheim
Nástupce	Hermann von Loebl
Člen Moravského zemského sněmu
	Ve funkci:; 1884 – 1884
Panovník	František Josef I.
Doživotní člen Panské sněmovny ; rakouské Říšské rady
	Ve funkci:; 16. ledna 1881 – 21. prosince 1907
Panovník	František Josef I.
Narození	11. září 1841 nebo 10. září 1841; Praha-Malá Strana; Rakouské císařství
Úmrtí	21. prosince 1907 (ve věku 66 let); Vídeň; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Dornbašský hřbitov
Choť	Tereza Czerninová z Chudenic
Rodiče	Erwein Schönborn; Kristýna Schönbornová, roz. von Brühl
Alma mater	Karlo-Ferdinandova univerzita
Profese	právník, komorník, politik, soudce a ministr spravedlnosti
Commons	Friedrich Schönborn
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Erwein Graf von Schönborn, v českojazyčných dobových pramenech též Bedřich hrabě Schönborn nebo Bedřich Ervín ze Schönbornu (10. září 1841 Praha-Malá Strana^[1] – 21. prosince 1907 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive český šlechtic a předlitavský politik, v letech 1881–1888 místodržitel na Moravě a poté v letech 1888–1895 ministr spravedlnosti Předlitavska.

Biografie

Mládí a veřejné aktivity do roku 1888

Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny připomínané v Porýní od 13. století. Patřil k tzv. české větvi usazené od 18. století v Čechách. Narodil se jako druhorozený syn hraběte Ervína Damiána Schönborna (1812–1881) a jeho manželky Kristiny, rozené hraběnky Brühlové (1817–1902), významné představitelky ženského emancipačního hnutí v Čechách. V letech 1864–1872 vystudoval právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Studijní vysokoškolské práce publikoval v obou zemských jazycích. Roku 1872 získal titul doktora práv.^[2]^[3]

Názorově byl konzervativcem se silným katolickým přesvědčením. Odmítal liberální ekonomické a sociální postoje. Odmítal etnický nacionalismus. V 70. letech publikoval několik veřejných spisů na státoprávní tematiku a podporoval české státoprávní ambice a federalistické pojetí rakouského státu. V 80. letech 19. století publikoval v listu Das Vaterland, který byl názorovou platformou konzervativních šlechticů z českých zemí. Od roku 1871 byl prezidentem Jednoty pro dostavbu svatovítské katedrály v Praze. V roce 1880 neúspěšně kandidoval na Plzeňsku do Říšské rady. Téhož roku pak nastoupil do státního soudního dvora. Od ledna 1881 byl doživotním členem Panské sněmovny. Od listopadu 1881 do roku 1888 zastával funkci místodržícího Moravy. Čelil kritice za ovlivňování procesu s podvodníkem Williamem svob. pánem von Pawel-Remmingenem a etničtí Němci z Moravy mu vyčítali dosazování českých úředníků na významné posty a čechizaci veřejné správy. V roce 1884 se stal poslancem Moravského zemského sněmu za obvod venkovských obcí na Uherskohradišťsku. Brzy ale mandát složil kvůli kontroverzím ohledně regulérnosti voleb. V roce 1886 se nezúčastnil opakované volby.^[2]^[3]

Ministrem spravedlnosti a boj o punktace

11. října 1888 se stal ministrem spravedlnosti Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Post si udržel i v následující vládě Alfreda Windischgrätze. Ministerstvo vedl do 19. červen 1895.^[4] Do čela rezortu nastoupil přesto, že neměl předchozí zkušenost v justiční úřednické službě. Nedostatek zkušeností si vynahrazoval jmenováním odborníků na vysoké posty ve vedení ministerstva (zejména Emil Steinbach a Franz Klein). Rozvinul zejména reformy procesního řízení. Odmítal přílišné omezování svobody tisku.^[2]^[3]

V roce 1890 se podílel na plánu česko-německého vyrovnání (takzvané punktace). Když na základě tohoto složitě dojednaného kompromisu přikročil okamžitě ke změnám v organizaci soudnictví v převážně německy mluvících oblastech Čech, což bylo výrazným českým ústupkem, aniž by začal implementovat i pro českou stranu výhodnější body dohody, stal se on i punktace jako takové terčem kritiky mladočechů. Součástí dohody byl i Schönbornův neoficiální příslib zavedení češtiny coby vnitřního jazyka úřadů v etnicky české části Čech. Když opozice proti punktacím na české politické scéně sílila, pokusil se hlavní architekt punktací, staročeský předák František Ladislav Rieger, o urgentní jednání s Schönbornem, zda by tuto možnost mohl urychleně realizovat a tak otupit kritiku ze strany mladočechů. Tato takzvaná Schönbornova jazyková nařízení ale nebyla vydána a ministr nadále počítal s uchováním němčiny coby jazyka vnitřního úřadování státních institucí, zejména soudů v Čechách. Celá záležitost vedla k otřesům v české politice i k přeskupení vládních a protivládních sil. Mladočeši, nyní již jasně opoziční, dokonce v roce 1892 navrhovali v parlamentu žalobu na Schönborna kvůli tomu, že nechal zřídit ministerským nařízením nový soudní okres Teplice nad Metují a přeřadit obec Hony do okresu Broumov, přičemž tak fakticky pokračoval v realizaci proněmeckých bodů punktací, ačkoliv česká strana nyní punktace odmítala.^[2]^[5]^[3]

Veřejné aktivity po odchodu z vlády

Po odchodu z vlády se v roce 1895 stal prezidentem Správního soudního dvora (v této funkci nahradil hraběte Richarda Belcrediho). Působil také jako člen rozhodčího soudu v Haagu. Byl aktivní v četných uměleckých spolcích a angažoval se pro zákaz duelů.^[2]^[3]

Z čestných funkcí dosáhl hodností c. k. komořího (1881) a tajného rady (1883). Za zásluhy byl nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa a Leopoldova řádu, dále rytířem Řádu železné koruny. Vyznamenání získal i v zahraničí, byl nositelem velkokříže francouzského Řádu čestné legie a rytířem ruského Řádu sv. Anny.^[6] Během svého působení na Moravě se stal čestným občanem v Uherském Hradišti. Byl též čestným rytířem Maltézského řádu.

Jeho manželkou byla hraběnka Terezie Černínová z Chudenic (1843–1910), c. k. palácová dáma a dáma Řádu hvězdového kříže, dcera hraběte Jaromíra Černína. Manželství zůstalo bezdětné.^[7]^[8]

Jeho nejstarší bratr Karel Bedřich (1840–1908) spravoval rodový majetek v západních a severních Čechách, byl též poslancem českého zemského sněmu a členem Panské sněmovny. Další bratr František (1844–1899) se oddal duchovnímu stavu, byl kardinálem a pražským arcibiskupem. Významným představitelem veřejného života v Čechách byl také nejmladší bratr Vojtěch (Adalbert, 1854–1924).

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 11. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Schönborn, Friedrich Gf. (1841–1907), Politiker, s. 57. (německy)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Georgiev, Jiří: Český šlechtic a rakouský ministr Bedřich Schönborn [online]. prf.cuni.cz [cit. 2013-03-24]. Dostupné online.
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587–588.
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 397–398, 415.
↑ Ottův slovník naučný, díl 23.; Praha, 1905 (reprint 2000); heslo Schönborn, s. 33–34 ISBN 80-7185-338-0
↑ Rodokmen Schönbornů
↑ Česká větev Schönbornů in: Gothaischer Hofkalender 1892; Gotha, 1892; s. 198–199 dostupné online

Literatura

HAUBERT, Jan: Rodinný archiv Schönbornů III. linie; Státní oblastní archiv v Plzni, 1973; 44 s. dostupné online
MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, s. 610–611 ISBN 978-80-7325-272-4
POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Brandýs nad Labem, 2005; s. 378–387 ISBN 80-85955-29-6
VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2011; s. 265–267 ISBN 978-80-7286-183-5

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Schönborn na Wikimedia Commons
Friedrich Schönborn na www.oecv.at
Bedřich Schönborn na webu rakouského parlamentu

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[Biographien-2] Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 11. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Schönborn, Friedrich Gf. (1841–1907), Politiker, s. 57. (německy)

[Schönborn-3] Georgiev, Jiří: Český šlechtic a rakouský ministr Bedřich Schönborn [online]. prf.cuni.cz [cit. 2013-03-24]. Dostupné online.

[4] kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587–588.

[5] Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 397–398, 415.

[6] Ottův slovník naučný, díl 23.; Praha, 1905 (reprint 2000); heslo Schönborn, s. 33–34 ISBN 80-7185-338-0

[7] Rodokmen Schönbornů

[8] Česká větev Schönbornů in: Gothaischer Hofkalender 1892; Gotha, 1892; s. 198–199 dostupné online

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Vláda Eduarda Taaffeho (1879–1893)

Předseda vlády Předlitavska	Eduard Taaffe (13. srpna 1879 – 11. listopadu 1893)

Ministři Předlitavska	Eduard Taaffe (vnitro) • Emil Chertek (finance; správce) •→ Adolf Kriegs-Au (finance) •→ Julian Dunajewski (finance) •→ Emil Steinbach (finance) • Karl von Stremayr (kult a vyučování) •→ Siegmund Conrad von Eybesfeld (kult a vyučování) •→ Paul Gautsch (kult a vyučování) • Karl von Stremayr (spravedlnost) •→ Moritz von Streit (spravedlnost) •→ Alois Pražák (spravedlnost) •→ Friedrich Schönborn (spravedlnost) • Karl Korb von Weidenheim (obchod) •→ Alfred von Kremer (obchod) •→ Felix Pino z Friedenthalu (obchod) •→ Karl von Pusswald (obchod; správce) •→ Olivier de Bacquehem (obchod) • Julius von Falkenhayn (zemědělství) • Julius von Horst (zeměbrana) •→ Zeno Welsersheimb (zeměbrana) • Florian Ziemiałkowski (haličské záležitosti) •→ Filip Zaleski (haličské záležitosti) • Alois Pražák (český krajan) • Gandolph von Kuenburg (německý krajan)

Společní ministři Rakousko-Uherska	Gyula Andrassy (zahraniční věci) •→ Heinrich Karl von Haymerle (zahraniční věci) •→ Gustav Kálnoky von Kőröspatak (zahraniční věci) • Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt (válka) •→ Ferdinand von Bauer (válka) •→ Rudolf Merkl (válka) •→ Edmund von Krieghammer (válka) • Leopold Friedrich von Hofmann (finance) •→ József Szlávy (finance) •→ Benjámin Kállay (finance)

Vláda Alfreda Windischgrätze (1893–1895)

Předseda vlády Předlitavska	Alfred z Windischgrätze (11. listopadu 1893 – 19. června 1895)

Ministři Předlitavska	Olivier de Bacquehem (vnitro) • Ernst von Plener (finance) • Stanisław Madeyski-Poray (kult a vyučování) • Friedrich Schönborn (spravedlnost) • Gundaker Wurmbrand-Stuppach (obchod) • Julius von Falkenhayn (zemědělství) • Zeno Welsersheimb (zeměbrana) • Apolinary Jaworski (haličské záležitosti)

Společní ministři Rakousko-Uherska	Gustav Kálnoky von Kőröspatak (zahraniční věci) •→ Agenor Gołuchowski (zahraniční věci) • Edmund von Krieghammer (válka) • Benjámin Kállay (finance)

Místodržitelé Moravského markrabství (1850–1918)

1. Leopold Lažanský z Bukové (1849–1860) • 2. Anton Forgách (1860) • 3. Gustav Ignác Chorinský (1860–1862) • 4. Adolf von Poche (1862–1870) • 5. Zikmund z Thun-Hohensteinu (1870–1872) • 6. Philipp Weber von Ebenhof (1872–1874) • 7. Ludwig von Possinger (1874–1880) • 8. Franz Kallina von Urbanow (1880) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1880–1881) • 10. Bedřich Ervín z Schönbornu (1881–1888) • 11. Hermann von Loebl (1888–1893) • 12. Alois von Spens-Booden (1893–1900) • 13. Karel Emanuel ze Žerotína (1900–1906) • Hermann von Pillersdorf (1906–1907) • 14. Karl Heinold (1908–1911) • 15. Oktavian Regner von Bleyleben (1911–1915) • 16. Karl Heinold (1915–1918)

kurzivou a zároveň neočíslovaní – pověřeni správou úřadu