Přeskočit na obsah

Fokker E.I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fokker E.I
Fokker E.I
Fokker E.I
UrčeníStíhací letoun
PůvodNěmecké císařství
VýrobceFokker
ŠéfkonstruktérAnthony Fokker
První let1915
Zařazeno1915
UživatelLuftstreitkräfte
k.u.k. Luftfahrtruppen
Výroba1915–1916
Vyrobeno kusů54
VariantyFokker E.II
Další vývojFokker E.III
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fokker E.I byl německý jednomístný jednomotorový jednoplošný stíhací letoun z období první světové války.

V dubnu 1915 byl za německými liniemi nucen nouzově přistát Roland Garros se svým letounem Morane-Saulnier N. Tento letoun byl vyzbrojen kulometem, který střílel okruhem točící se vrtule opatřené ocelovými klíny, aby nedošlo k jejímu poškození. Po prozkoumáni letounu německé letectvo pověřilo konstruktéra A. H. G. Fokkera vypracováním letounu podobných vlastností a výzbroje.

Pro tento účel byl upraven jednoplošník M-5 K, ovšem místo jednoduchého systému ocelových klínů na vrtuli vyvinuli konstruktéři Leinberger a Lübbe synchronizační zařízení, které sladilo výstřel kulometu tak, že střela opustila hlaveň, až když vrtulový list opustil její ústí.

První prototyp M-5 K/MG byl vyzbrojen kulometem Parabellum umístěným před pilotem nad motorovým krytem. Po další úpravě a osazení kulometem Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm byl pod označením E-I dodán na frontu.

Popis konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce byla smíšená. Kostra trupu, svařená z ocelových trubek, byla potažená plátěným potahem, u motoru hliníkovým. Křídlo mělo dvounosníkovou dřevěnou kostru potaženou plátnem a bylo bez křidélek, která nahrazovalo zakřivování konců křídla. Vodorovné ocasní plochy a také svislá ocasní plocha neměly pevné plošky, ale pouze kormidla.

E.I byl poháněn rotačním motorem Oberursel U.0 o výkonu 85 k. Vrtule byla dvoulistá, dřevěná; podvozek pevný, ostruhový.

Dalšími úpravami vznikl typ E.II pod továrním označením M-14 s motorem Oberursel U.I o výkonu 100 k a především zdokonalený Fokker E.III. Poslední verze Fokker E.IV byla poháněna motorem Oberursel U.III o výkonu 160 k a byla vyzbrojena třemi kulomety Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm.

Na letounech řady E létala německá letecká esa jako Max Immelmann, Oswald Boelcke a jiní.

Specifikace (E.I)

[editovat | editovat zdroj]
Fokker E.I

Údaje dle[1][2]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 9,5 m
  • Délka: 7,2 m
  • Výška: 2,4 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 400 kg
  • Vzletová hmotnost: 610 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × sedmiválcový vzduchem chlazený rotační motor Oberursel U.0
  • Výkon pohonné jednotky: 80 hp (60 kW)
  • Maximální rychlost: 140 km/h
  • Vytrvalost: 1,5 hod.
  • Výstup na výšku 3000 m: 28 min.
  • Dostup: 3650 m
  1. Němeček, Václav. Fokker E-I až E-IV. Křídla vlasti., roč. 1961., čís. 23, s. 21.
  2. Grosz 2002, s. 19.
  3. Grosz 2002, s. 24.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GROSZ, P. M., 2002. Fokker E.I/II. Berkhamsted, Hertfordshire: Albatros Productions, Ltd.. 32 s. (Windsock Datafile; sv. 91). ISBN 1-902207-46-7. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]