Elīna Garanča
| Elīna Garanča | |
|---|---|
 Elīna Garanča v Paříži roku 2012 | |
| Základní informace | |
| Narození | 16. září 1976 (48 let) Riga |
| Žánry | opera |
| Povolání | operní pěvkyně |
| Nástroje | hlas |
| Hlasový obor | lyric mezzo-soprano |
| Vydavatel | Deutsche Grammophon |
| Ocenění | Echo Klassik – pěvkyně roku (2007) Echo Klassik – pěvkyně roku (2011) komtur Řádu tří hvězd (2016) |
| Manžel(ka) | Karel Mark Chichon |
| Rodiče | Anita Garanča |
| Web | elinagaranca |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elīna Garanča (* 16. září 1976 Riga) je lotyšská mezzosopranistka, která vystupuje na řadě významných scén jako jsou Metropolitní opera v New Yorku a Vídeňská státní opera.
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Elīna Garanča pochází z hudebnické rodiny. Otec byl vedoucím pěveckého sboru. Matka Anita Garanča působila jako pěvkyně. Poté vyučovala zpěv na rižské konzervatoři a byla také pedagožkou na Lotyšské národní opeře v Rize.
Jejím manželem je gibraltarský dirigent Karel Mark Chichon OBE (* 1971 Londýn).[1] Mají spolu dvě dcery, Catherine Louise (* 22. září 2011) a Christinu Sophie (* 10. ledna 2014).[2] Chicon je v současnosti šéfdirigentem symfonického orchestru na ostrově Gran Canaria (Orquesta Filármonica de Gran Canaria).
Pěvecká kariéra
[editovat | editovat zdroj]Po studiu zpěvu na konzervatoři v rodné Rize v Lotyšsku začala její mezinárodní pěvecká kariéra v Bukurešti a Athénách. Průnik v kariéře se jí zdařil v roce 2003 na Salcburském festivalu v roli Annia v opeře Wolfganga Amadea Mozarta La clemenza di Tito pod řízením dirigenta Nicolase Harnoncourta.
Jednou z jejích stěžejních rolí v několika operních domech, zvláště ve Vídeňské státní opeře, se stalo ztvárnění postavy Giovanny Seymourové v Donizettiho opeře Anna Bolena po boku Anny Netrebko v hlavní roli Anny Boleynové (2011). Představení bylo také zfilmováno a nahrávka vydána ve formě DVD.
Koncem března 2018 vystoupila při koncertu v německém lázeňském městě Baden-Baden, konaném v rámci tamějšího Velikonočního festivalu. Přednesla Sedm písní od Albana Berga a tři písně z cyklu Šeherezáda od Maurice Ravela. Doprovázeli ji Berlínští filharmonikové pod řízením Simona Rattlea. Bylo to její první vystoupení s dirigentem Rattlem, manželem její pěvecké kolegyně Magdaleny Kožené.
Poprvé vystoupila v Praze v roce 2007, od té doby koncertovala několikrát v Praze[3] a v roce 2013 v rámci Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově.[4]
Diskografie
[editovat | editovat zdroj]DVD: Gaetano Donizetti: Anna Bolena, Deutsche Gramophon, DDD 0440 073 4725 6 GH2. Zpívají: Anna Netrebko (Anna Boleynová), Ildebrando D'Arcangelo (Jindřich VIII.) a Elīna Garanča (Giovanna Seymour). Dirigent: Evelino Pidò, orchestr a sbor Vídeňské státní opery (2011).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elīna Garanča na anglické Wikipedii.
- ↑ CHRISTIANSEN, Rupert: Elina Garanca: We mezzos get to have such fun" (My mezzosoprány máme mít takovou legraci). http://www.telegraph.co.uk/culture/music/opera/9568889/Elina-Garanca-We-mezzos-get-to-have-such-fun.html. The Daily Telegraph, 26. září 2012 (anglicky).
- ↑ Oficiální webová stránka Elīny Garanči, http://elinagaranca.com.
- ↑ Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2019-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Elina Garanča ukázala temperamentní Carmen. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-12-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elīna Garanča na Wikimedia Commons 
Osoba Elīna Garanča ve Wikicitátech- Oficiální stránky
