Přeskočit na obsah

Davisté

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje důkladnou jazykovou korekturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení můžete hledat v radách na stránce Pravopisné rady, případně na diskusní stránce článku.
Komentář: pozůstatky slovenštiny
DAV
Časopis DAV, 1924 (obálka Mikuláš Galanda)
Časopis DAV, 1924 (obálka Mikuláš Galanda)
Základní informace
Datum založení1924
Periodicitarevue
FormátA3
Klíčové osoby
Majitelsamofinancováni[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Davisté bylo uskupení slovenských levicových intelektuálů blízkých KSČ, které vzniklo ve 20. letech 20. století okolo časopisu DAV. Davisté se významným způsobem podíleli na formování kulturního, politického a uměleckého života v období první Československé republiky. Název DAV se skládá z křestních jmen členů: Daniel Okáli, Andrej Sirácky, Vladimír Clementis.[2][3]

Podle prohlášení redakce prvního a druhého vydáni byl DAV čtvrtroční „periodická revue, která sdružuje průkopníky socialistických idejí mladé generace na Slovensku, kteří jsou činní v oblasti myšlenkové a umělecké.“[4]

Davisté se původně hlásili k internacionalismu, leninismu, pacifismu, podporovali vědu a v prvním období avantgardní umění. Vzor nalézali v tehdejším sovětském Rusku. V pozdější době se rozdělil DAV na dva proudy – avantgardních autorů a socialistických realistů. Ve třetí fázi inklinovali ke spojení myšlenek socialismu, vlastenectví (všeslovanská vzájemnost) v duchu leninského konceptu.[5]

Revue byla také zprostředkovatelem knih socialistických spisovatelů (Ján Rob Poničan: Som[6] a Dva svety; Wolkerov [7]Večer, Sborník proletárskych básní[4], Laco Novomeský: Nedeľa)[8] a dalších časopisů[9] a nakladatelství.[10]

Orientovali inteligenci ve světonázorových otázkách k učení Karla Marxe, Bedřicha Engelse a V. I. Lenina; přispívaly k poznávání sovětské a avantgardní kultury (propagovali také slovenský nadrealismus). Davisté se (většinou) angažovali v Komunistické straně Československa, v jejímž rámci představovali skupinu, která měla větší pochopení pro slovenskou svébytnost. Redakce prohlásila:

„Chceme poukazovat na nespravedlnost dnešního společenského řádu. Chceme kritickým rozborem všech jeho jevů, které pozbyli už dávno životní oprávněnosti, přispět k jeho konečnému vyvrácení. Chceme alespoň tímto způsobem dokumentovat svou solidaritu s pracujícími a splatit alespoň částečku dluhu staletí.“[11]

Digitalizaci revue DAV občanské sdružení a spolek DAV DVA.[12]

Etymologie názvu DAV

[editovat | editovat zdroj]

Název DAV je složen z iniciál křestních jmen členů – Daniel Okáli, Andrej Sirácky a Vladimír Clementis). Ladislav Novomeský popsal etymologii názvu následovně:

„Už len názov bol protestom. Protestom proti obmedzujúcej povýšenosti inteligencie vôbec a slovenskej osobitne, proti pohŕdavému zaznávaniu, a akým pristupoval povojnový inteligent k davu, zástupu, kolektívu, ľudu; proti postoju, ktorým sa inteligent vyvyšoval nad ľudovú a robotnícku masu. DAV už svojím názvom manifestoval svoju príslušnosť k nej. Všetky ostatné výklady boli len náhodné…“[13]

Estetika DAVu

[editovat | editovat zdroj]

Autorem obálky prvního čísla revue DAV Mikuláš Galanda (s alias La Ganda), který spolu s Ľudevítem Fullou vytvořil davistickou uměleckou identitu. Se členy DAV spolupracovali prostřednictvím knih, plakátů a bulletinů; Fulla už před vznikem DAVu (ilustroval knihu Jána Roba Poničana a Galanda vytvořil kresby pro Novomeského debutovou básnickou knihu. Revue obsahuje i první slovenský pokus o modernistickou typografii, jejíž ekvivalent najdeme v české avantgardě (Host, Pásmo). Při diskuzi o estetické složce (vizuální rozměr designu DAV revue) nelze podle Lukáše Perného[14] opomenout mezinárodní kontext, který ji spojuje:

Podle Lukáše Perného text D. Okáliho – s mottem „Ne umělecký program! Umělecký čin!“ – představuje brožurový článek DAV o sociálně revolučním umění. Ideologicky (D. Okáli) nachází funkci umění a kultury v revolučním znovuzrození společnosti, radikálním rozkolu s tradicí (kritika klerikalismu, kapitalismu a individualismu), odkazující na Trockého (umění jako prostředek změny hospodářskému establishmentu a napomáhání k politické moci).[14]

Kolektivismus DAVu — podle J. Migašové — je založen na úvahách o kolektivním umění Lajose Kassáka, dále pod vlivem Jiřího Wolkera, Karla Teigeho (Teige redefinoval pojem lidové umění) a raného devětstilu.[15]

Zakladatelé, členové a spolupracovníci DAVu

[editovat | editovat zdroj]

Zakladateli DAVu[16] byli Ján Poničan,[6][17] Vladimír Clementis,[18][19] Daniel Okáli,[20] Jozef Tomášik-Dumín,[21][22][23] Ľudovít Obtulovič, Andrej Kojnok, filosofové Andrej Sirácky,[24] Alex Križka,[25] chemik a filosof Mikuláš Furdík. Později se přidali Peter Jilemnický, Laco Novomeský, Jarko Elen,[26] Eugen Klinger, Karol Svetlík ml., Jozef Zindr, Ladislav Szántó, Ján Bohúň a Gustáv Husák.

V DAVu publikovali i čeští spisovatelé jako Marie Majerová, Zdeněk Nejedlý, Július Fučík, Ivan Olbracht, Ivan Sekanina a k zahraničním spolupracovníkům patřil Ilja Ehrenburg.

Redakci a administraci prvních vydání zastřešovali Eduard Urx a odpovědným redaktorem byl Ľudovít Obtulovič.[4]

Design DAVu tvořili významní slovenští výtvarníci Fulla a Galanda.

Historie a teoretické základy DAVu

[editovat | editovat zdroj]
Časopis DAV
Ladislav Novomeský, Nedele, knihovna DAVu, grafika Mikuláš Galanda
Ukázky z DAVu
Ukázky z DAVu
Obálky DAVu

Náznaky propojení davistů nacházíme již v roce 1921 v časopise Svojeť, který vedl Gejza Vámoš.[2] V tomto období vznikaly první sociální periodika (Hlas lidu, Dělník, Kovodělník, Spartakus, Proletárka a Dělnické noviny).[13]

V roce 1922 založili Daniel Okáli, Vladimír Clementis a Ján Poničan Voľné združenie študentov-socialistov zo Slovenska[27][28]

Během ledna 1924 začínají spolupracovat prostřednictvím tehdejšího redaktora komunistické tisku Klementa Gottwalda, básníci, umělci a socialističtí intelektuálové s komunistickým hnutím, které publikuje noviny Pravda chudoby, kde v roce 1924 získali budoucí davisté samostatnou rubriku „Proletářská neděle“. Podle Štefana Druga směřovaly ke vzniku Davu periodika Mladé Slovensko, Prúdy, Slovenské pohledy, Pravda chudoby (rubrika Proletářská neděle), později i Pravda.[29]

Ladislav Novomeský a budova DAVu v Senici

První číslo DAVu vyšlo v listopadu 1924 s obálkou Mikuláše Galandy. Šlo o čtvrtletník profilovaný jako umělecká a politická revue.[4][30] K pražské skupině přibyla bratislavská: Karol Světlík ml., učitelé Peter Jilemnický, Jarko Elen a Jozef Zindr, Mikuláš Furdík, Fraňo Král, Ladislav Szántó, Edo Urx, později Eugen Klinger, Jozef Rybák a Jan Bohuňov.[3]

Davisté ve své první etapě radikálně odmítali tradici, kterou pokládali v kulturním vývoji za vysloveně škodlivou. Kritizovali pasivitu sociální demokracie během 1. světové války a II. internacionálu. Programově se davisté se hlásil k III. Komunistické internacionále.

Davisté jako první pomohli na kulturním legitimovat směr tzv. nadrealistů, když podpořily obranou proti útokům na spisovatele Rudolfa Fabryho. Měli vlivné slovo iv Klubu mladých, který vstoupil do Umělecké besedy Slovenska, ta spolu s davistami organizovala večírky, kde se četla poezie Lukáče, Smreka, Novomeského, Okáliho a Poničana. Organizovali také přednášky o Freudovi a moderním divadle.[13]

Clementis pozval také na Slovensko významného novelistu Ilji Erenburga, jehož doprovázel Laco Novomeský.[3]

DAV č. 3 vychází v únoru 1926 už jako měsíčník. Oproti prvním dvěma číslům se podstatně zmenšil rozsah (snížení ze 64 na 20 stran), bylo evidentní, že jde o literárně-umělecký časopis.

Davisté vydali ještě dubnové dvojčíslí 2. – 3/1926, ale tehdy nikdo netušil, že prozatím půjde o poslední číslo tohoto časopisu. Uvedený stav byl pro ne nepochybně drastickým zklamáním, protože byli na jistý čas umlčeny.

Davisté se realizovaly i v jiných levicových periodikách, o čemž svědčila i skutečnost, že Novomeský a Urx redigovali deník Pravda, přičemž Novomeský se později stává vedoucím redaktorem Pravdy. Přičinili se o založení „Společnosti pro hospodářské a kulturní styky s Ruskem.[16]

Koncem ledna 1927 vyšla Novomeského Neděle [8] s ilustracemi Mikuláša Galandu, jako první svazek Knihovny Davu.[3]

Po roce 1929 se přesunulo těžiště tvorby z oblasti literatury a umění do oblasti politické, sociální, ekonomické a ideologické problematiky.

Časopis DAV začal znovu vycházet od ledna 1931, tvorba byla v tomto období silně ovlivněna symptomy celosvětové hospodářské krize.[16]

DAVisté aktivně reflektovali tragické události v Košútech (květen 1931), kde došlo v rámci stávky dělníků ke střelbě a smrti protestujících. DAV věnoval události celé červnové číslo a Manifest slovenských spisovateľov (podepsali ho také E. B. Lukáč, J. G. Tajovský, M. Urban, J. Smrek a G. Vámoš). Clementis psal listy svetovým osobnostem (Romain Rolland, Maxim Gorký).[2][13]

Podporují nově vzniklý Sovětský svaz a publikovali i reportáže z komuny Interhelpo. Postavili se proti zákazu promítání filmů Matka a Křižník Potěmkin. Davisté české veřejnosti zprostředkovaly překlady zahraniční literatury a recenze na tvorbu autorů jako H. Barbusse, T. Mann, G. B. Shaw, F. Nansen, J. London, U. Sinclair a dalších.[2][13]

DAVisté psali také o konfliktech v Polomke nebo o usmrcení pracovníka na stavbě železnice Červená Skala – Margecany.[16]

V roce 1932 se také podíleli na Sjezdu mladé slovenské generace konaném v Píšťanech.[31]

V posledních ročnících mladší generace publikoval psali pro DAV Gustáv Husák, Alexander Matuška,[32] Michal Chorváth, Jozef Rybák a Andrej Bagar.[13][33]

V roce 1936 spolupořádají Trenčansko-teplický kongres.[2]

Časopis DAV zanikl v roce 1937 a po válce už nebyl obnoven. Do emigrace musel odejít Clementis, Jilemnického vyhnali do Čech, Urx působil v Praze jako vedoucí ilegálního ÚV KSČ.[33]

Otázky umění a kultury

[editovat | editovat zdroj]

V otázkách umění DAV nejdříve zastával cestu proletářské literatury (Ján Poničan, Ladislav Novomeský) a v 30. letech socialistického realismu (Peter Jilemnický, Fraňo Král). Usilovali o světonázorovou a politickou jednotu. Tvorba se dělila na sociálně-akční (Poničan, Tomášik-Dumiín, Okáli, Král) a poezii moderního lyrismu (Novomeský).

Postoje k umění a kultuře:

  • Ladislav Novomeský: Umění není, nebo alespoň nemá být pouhým zobrazením skutečného, ale jeho přetvářením.“[13]
  • B. Tilkovszký: Jelikož umění má sociální kořeny, a proto vznik zcela nového umění závisí od nové živné půdy, vyžaduje nové společenské zřízení, je přirozené, že k možnosti vzniku nového umění dalo dnešní Rusko podmínky v první řadě.[34]
  • Andrej Sirácky: Kultura patří do sociálně-ideové sféry člověka a proto ji třeba chápat především jako společensko-historickou realitu patřící do biosféry člověka.[35]
  • Vladimír Clementis: Kultura dozajista není jednoduchým pojmem. Znamená souhrn všeho vedení a snažení se té které epochy. Existuje ale nějaká obecná kultura, kterou bychom jednoduše mohli nazvat lidskou? Nebo alespoň obecný směr, kterým se snaží ubírat, a jsou to jen některé doby, které ji deformují, využijí na své třídní účely?[36]

Důležité místo v tvorbě kolektivu měla umělecká kultura a problematika kultury (Urxova polemických recenze Nezvalovy Pantomíny, Poničanova esej Národ a kultura, Okáliho článek Umění a Clementisov článek Akultúrny bolševismus, články Novomeského a Siráckého).

Vladimír Clementis upozorňoval na historický proces jako na něco „jedinečné, jednotné a celistvé“, jak na integrál všech stran skutečnosti, všech jejích protiřečení, všech jejích tendencí (směrů vývoje).[37] Podle Dalimír Hajka davisté zdůrazňovali názor, že nové třídní chápáno umění má být výrazem kolektivního cítění a myšlení kolektivu, kterému je určeno, a že má poskytovat zdroj třídního uvědomění. Novomeský vnímal umění jako pevně začleněny do života lidí společnosti.

I poezie, podobně jako každý jiný druh umění, musí být podle Novomeského společensky funkční. Člověk má jejím prostřednictvím především hlouběji poznávat sám sebe. Kultura a umění jsou zrcadlem stupně dosažené autenticity lidské společnosti, ukazují, do jaké míry podmínky života umožňují člověku poznávat a vyjadřovat vlastní schopnosti, vlastní kvality. Stav kultury je podle Novomeského barometrem sebepoznání lidské společnosti v daném historickém okamžiku, je měřítkem stupně využití či nevyužití možnosti každého národa realizovat velkou příležitost polidšťovat svět, ve kterém žije, i v oblasti tvorby kulturních hodnot.[38]

Věda

[editovat | editovat zdroj]

Kritizovali buržoazní filozofii a vědu (zejména Urx věnoval pozornost kritice Masarykova učení, pozitivismu a pozitivistické-relativistického chápání myšlení, které ovlivňovalo kulturní život).[39]

Otázky vztahu dialektického materialismu a přírodních věd zpracoval Ladislav Szántó v článku Myšlenkové jádro Einsteinovy teorie. Szántó také analyzoval problematiku psychoanalýzy a marxistické teorie osobnosti člověka v článku marxistické o psychoanalýze (navazujíc na inštrumentalizmus J. Deweyho a vztahy mezi sociálním a biologickým – kolektiv, jednotlivec a společnost). Postoje k věde, ukázkové citace:

  • Dialektická metoda myšlení, která nezná absolutní, strnulé pojmy, dialektický materialismus, který vychází z jednotnosti přírody, z jednotnosti přírody a ducha … z přesvědčení, o poznateľnosti světa, tento dialektický materialismus, toto filozofické základní marxistické pojetí jevů bylo skvěle potvrzeno teoretickou prací Einsteinovou jako správně.[40]
  • Objektivista se omezuje a uspokojuje s prokázáním nezbytnosti jednoty logického a historického, teoretického a třídního při analýze určitých společenských jevů a teorií. … Bylo by nesmírnou chybou, kdybychom třídní povahu vědy omezovaly pouze na společenskou vědu a neviděli bychom v podstatě své totožnou třídnosť iv povaze jiných vědeckých oborů (ve fyzice, chemii), v matematice, v technologii atd.[41]

Krajně ateistické pozice později davisté dali do pozadí. Po roce 1945 Novomeský (text Kříž a hvězda) a Husák v textech usiloval o smíření křesťanství a socialismu.

Politické aktivity davistů po zániku DAVu

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1937 umírá na těžkou nemoc Jozef Tomášik-Dumín. V roce 1942 byl Eduard Urx popraven nacisty a Peter Jilemnický zemřel v roce 1949 v Sovětském svazu na srdeční infarkt.

Ve 40. letech se bývalí davisté (Clementis, Novomeský, Husák) zapojily do organizace Slovenského národního povstání[42][43] a organizace poválečného života (Košický vládní program).[13] Pod vlivem historických okolností se začali zajímat o národní kulturu (dějiny slovenské kultury) a slovanství.[5][44][45]

Především Novomeský, Husák a Clementis přizpůsobili ideu socialismu na podmínky slovanské vzájemnosti, které po roce 1945 aktivně prosazovali (tato idea byla přítomna i v Košickém vládním programu). Byla to i jedna z příčin, proč byli obviněni z buržoazního nacionalismu.

V 50. letech 20. století byli bývalí davisté terčem kampaně, v níž je dogmatická část KSČ obviňovala z „takzvaného“ buržoazního nacionalismu a v roce 1954 byli mnozí z nich odsouzeni v rámci procesů s buržoazními nacionalisty.

Rehabilitováni byli počátkem 60. let 20. století a mnozí z nich pokračovali v politické a veřejné kariéře.[28][46]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Daniel Okáli

  • Výboje a súboje
  • Ozvena krvi a zápasov [20]

Andrej Sirácky

  • Za socialistickú vedu a kultúru
  • Umierajúca civilizácia na prelome vekov
  • Sociológia myslenia a činu
  • Prírodné a spoločenské prostredie

Vladimír Clementis

  • Medzi nami a Maďarmi
  • Slovanstvo kedysi a dnes [19]
  • Nedokončená kronika

Ladislav Novomeský

  • Nedeľa[8][47]
  • Svätý za dedinou [47]
  • Stamoodtiaľ a iné [47]
  • Do mesta 30 minút [47]
  • Vila Tereza [48] [47]
  • Znejúce ozveny [49]
  • Čestná povinnosť [49]
  • Manifesty a protesty [49]
  • Slávnosť istoty [49]
  • Zväzky a záväzky [49]
  • Splátka veľkého dlhu I.
  • Splátka veľkého dlhu II.

Eduard Urx

  • Umění a proletariát
  • Za pravdu a mír

Jozef Tomášik-Dumín

  • Otvorte okná
  • Chlapec a husle

Fraňo Kráľ

  • Cesta zarúbaná[50]
  • Setkání
  • Jano
  • Čenkovej deti
  • Pohár červeného vína [51]
  • Bude ako nebolo
  • Stretnutie

Peter Jilemnický

  • Bojuje se mečem
  • Pole neorané
  • Víťězný pád
  • Dva roky v krajine sovietu
  • Cesta
  • Kompas v nás

Ján Rob Poničan

  • Som, myslím, vidím a cítim, len temno nenávidím [6]
  • Ohne nad riekou [48]
  • Divný Jano

Gustáv Husák

  • Svědectví o SNP [43]
  • Z boju o dnešek

Kontinuita (2016 – 2020)

[editovat | editovat zdroj]
„ Svět se v mnohém změnil, ale v mnohém zůstal stejný jako v 20. a 30. letech 20. století, i dnes je ten svět rozdělen na lidi, kteří mají moc a bohatství. Na druhé straně jsou lidé, kteří těmito statky nedisponují a jsem velmi rád, že jsou tu mladí lidé, kteří chtějí tato témata řešit. “
— Ivan Okáli (syn Daniela Okáliho) o DAV DVA , zdroj 1, 2
Logo DAV DVA

Na tradici DAVu navázal časopis o. z. DAV DVA (2016 – 2020, po roce 2020 pouze jako ročenka[52]). DAV DVA bylo slovenské občanské sdružení, nestranický levicový think-tank, zaměřený na propojení levicové politiky, kultury a občanského dění;[53] oficiálně registrován na MK SR.[54][54] Od prosince 2020 se DAV DVA rozšířil o zpravodajství a pod vedením Romana Michelka a změnil svůj formát na spravodajsko-názorový[55] webový portál Veci verejné[56][57][58]. DAV DVA se odčlenil[52] jako samostatní avantgardní revue pro kulturu, umění a vědy (vychází pouze jako ročenka[59]). DAV DVA byl znovu obnoven v roce 2024, sto let po vzniku DAVu.[60]

Skupina organizovala konference, diskuse, vydávají knihy, založila internetovou knižnici.[61][62] Hlavním cílem sdružení bylo podporovat nové i tradiční společenské koncepce, založené na ekonomické a sociální spravedlnosti, respektu k rovnosti občanských, sociálních, kulturních práv; asistování při budování kooperativních a samosprávných projektech, ochraně životního prostředí a kulturního dědictví.[63]

Mezi členy a spolupracovníky a autori patříli spisovatelé, filosofové, právníci, historici, sociologové, ekonomové a umělci, Juraj Janošovský, Lukáš Perný, David Diczhazy, Tomáš Klimek, Vladimír Manda, Karol Ondriaš, Roman Michelko, Erik Germuška, Alexander Riabov, Ľudovít Števko, Miloš Jesenský, Soňa Valovičová, Slavomíra Kotradyová, Richard Sťahel, František Škvrnda, Martin Muránsky, Ladislav Hohoš, Ľuboš Blaha, Ivan Luljak, Branislav Fábry, Adrián Ondrovič, Pavol Janík, Igor Melicher, Tomáš Beník, Tomáš Daněk, Ctirad Musil, Matej Barč, Dušan Deák, Boris Demovič, Jaroslav Košela, Dominik Petruška, Pavol Kravčík, Michal Albert, Pavol Dinka, Marián Moravčík, Julius Forsthoffer, Juraj Hraško, Monika Uhlerová další.[64][65]

Projekt usiloval o institucionální zastřešení slovenské levicové a národní inteligence s cílem propojit teorii a praxi (podpora družstevnictví, řešení bytové otázky, potravinové soběstačnosti, podpora míru).V srpnu 2018 vydali Oravské memorandum[66] a lednu 2019 Telegram do davosu.[67] Zorganizovali také konferenci historickém DAVu.[68] Zúčastnil se ji režisér Zoro Záhon (spoluautor filmu Poema o svědomí, ve kterém zfilmoval úlohu Novomeského a Husáka v povstání) a syn Daniela Okáliho, ekonom Ivan Okáli.

Komunita DAV DVA v Trnavě

Podpořili také petici OZ KOVO za ústavně zakotvený odchod do důchodu,[69] která byla schválena slovenskou vládou.[70] 31. května 2019 noví davisté na počest zakladatele družstevnictví Samuela Jurkoviče vysadili v spolupráci s o.z. Slavica a obcí Sobotište slovanský symbol lipu – strom Samuela Jurkoviče.[71] Komunita založila v Košicích[72] komunití-družstevní knihovnu, knihkupectví INLIBRI a Inštitút sociálnych práv. V souvislosti s pandemií covidu-19 vydali prohlášení, které apeluje na zestátnění jako alternativu v době ekonomické krize[73] a vydali také prohlášení k milionářské dani.[74]

Členem redakce byl také Juraj Janošovský, osobní přítel Gustáva Husáka a Egona Bondyho,[75] který také zorganizoval diskusi s Husákovým životopiscem Vilémem Plevzou.[76] Janošovský také organizuje vzpomínkové akce věnované Gustávovi Husákovi.[77] S redakcí příležitostně spolupracovala i vzdálená příbuzná Laca Novomeského, Beata Novomeská.[78]

Publikační činnost a digitalizace levicové literatury

[editovat | editovat zdroj]

Časopis vycházel periodicky od konce roku 2016[79] do roku 2019. Vydavatelem bylo občanské sdružení DAV DVA o.z. (IČO 50504487),[80] na jejímž financování se podílela sama redakce, dopisovatelé a předplatitelé.[81] Vyšli také Ročenka DAV DVA 2020[82][83], Ročenka DAV DVA 2021/2022[59] a ROZHOVORY S DAVOM.[84][85]

Během dubna 2021 vydali několik autorských e-knih v Edici DAV DVA přes knihkupectví INLIBRI:

  • Tomáš Daněk: Eseje[86]
  • Tomáš Klimek: Protest posledného človeka[87]
  • Soňa Valovičová: Čierny havran[88]
  • David Diczházy: Ekonomická demokracia[89]
  • Roman Michelko: Alternatívne politické systémy[90]
  • Dominik Petruška: Magické poviedky[91]

DAV DVA publikoval také původní ročníky DAVu z 20. let.[65][68] Digitalizoval také:

Na webu DAV DVA publikovali a tvorbu československých levicových spisovatelů:

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ DAV, 1924, s. 64
  2. ↑ a b c d e PERNÝ, Lukáš. Encyklopedické heslo DAV a davisti. Návrh pre zaradenie témy DAV a davisti do učebných osnov. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2019-08-19]. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d MACHALA, Drahoslav. Dofajčievam posledné fajky. noveslovo.sk [online]. 2005-09-21 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ a b c d DAV, 1924, s. 2, 65; DAV 1925, s. 2
  5. ↑ a b NOVOMESKÝ, Ladislav. Socializmus a všeslovanská vzájomnosť. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2018-07-20 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ a b c d e PONIČAN, Ján, Rob. Básnické dielo davistu Jána Roba Poničana: Myslím, cítim a vidím, milujem všetko, len temno nenávidím (1923). DAV DVA [online]. 2019-12-11 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. ↑ a b c WOLKER, Jiří. To najlepšie od básnika Jiřího Wolkra v knižnom výbere vydavateľstva Československý spisovateľ. DAV DVA [online]. 2019-12-22 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. ↑ a b c d e NOVOMESKÝ, Ladislav. Nedeľa (1927), debutové dielo veľkého básnika. DAV DVA [online]. 2019-12-10 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. ↑ Host, Pásmo, Avantgarda, Nová Svoboda, Rozmach, Reflektor, Prúdy, Slovenské pohľady, Ilustrátor, Rozpravy, Aventina; DAV 1926, s. 2
  10. ↑ Knihy Slovenského tlačového výboru KSČ, Nakladatelství Nové Rusko, Nakladatelství Václava Petra, Nakladatelství Odeon, Nakladatelství Aventinium, Nakladatelství Čin; (DAV 1926, s. 2)
  11. ↑ DAV, zima 1924: Výber básní a myšlienok. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-08-10 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. ↑ Archívy Archív DAV. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (slovensky) 
  13. ↑ a b c d e f g h PERNÝ, Lukáš. Kultúrna revolúcia Laca Novomeského: Ladislav Novomeský o kultúre, umení a politike.. [s.l.]: Spoločnosť Ladislava Novomeského 140 s. Dostupné online. ISBN 9788097255800. (slovensky) Google-Books-ID: BNMmDgAAQBAJ. 
  14. ↑ a b PERNÝ, Lukáš: Introduction to the Aesthetic Aspects of the Slovak Left-Wing Revue DAV. In: GNOSI: An Interdisciplinary Journal of Human Theory and Praxis, 5(2), 183-190, 2002. Retrieved from https://www.gnosijournal.com/index.php/gnosi/article/view/198
  15. ↑ Migašová, Jana. Čaro neučeného. Preferencia naivného, primitivistické tendencie a slovenské výtvarné umenie v období 1918 –1972: príspevok k slovenskej výtvarnej moderne. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, 2021
  16. ↑ a b c d KOŠELA, Jaroslav. DAV a DAVISTI. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-04-01 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. ↑ TERAZ.SK. Pred 110 rokmi sa narodil ľavicový básnik Ján Rob Poničan. TERAZ.sk [online]. 2012-06-15 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ CLEMENTIS, Vladimír. K národnostnej otázke. DAV DVA [online]. 2019-08-04 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  19. ↑ a b c CLEMENTIS, Vladimír. E-kniha: Vladimír Clementis: Slovanstvo kedysi a teraz. DAV DVA [online]. 2019-11-11 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  20. ↑ a b c d OKÁLI, Daniel. Ozvena krvi a zápasov, zabudnutá básnická zbierka DAVistu Daniela Okáliho. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-01-14 [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  21. ↑ Jozef Tomášik-Dumín - Životopis autora. Literárne informačné centrum [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  22. ↑ S.R.O, VIRTUELITY. Živá spomienka - Jozef Tomašik Dumín, 1900 – 1937 – životopis. www.zivaspomienka.sk [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ FRANKOVÁ, Libuša. K OSOBNOSTIAM LITERÁRNEHO A SPOLOČENSKOOSVETOVÉHO ŽIVOTA V PREŠOVE V KONTEXTE PRELOMOVÝCH UDALOSTÍ V ROKU 1918 [online]. Prešov: 2010. Dostupné online. 
  24. ↑ SIRÁCKY, Andrej. O takzvanom rozpore indivídua a spoločnosti. DAV DVA [online]. 2019-08-03 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  25. ↑ KRIŽKA, Alex. BOJ ZA SLOBODU TLAČE. DAV DVA [online]. 2019-08-04 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  26. ↑ a b ELEN, Jarko. Balada každodená. DAV DVA [online]. 2019-06-09 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  27. ↑ DRUG, Š.: Dav a davisti
  28. ↑ a b Literárny kritik a publicista Daniel Okáli zomrel pred 25 rokmi [online]. TASR [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  29. ↑ Drug, 1976, s. 107-224
  30. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 398. 
  31. ↑ RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 136. 
  32. ↑ TERAZ.SK. Pred 110 rokmi sa narodil esejista a kritik Alexander Matuška. TERAZ.sk [online]. 2020-02-26 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 
  33. ↑ a b KOŠELA, Jaroslav. DAV a DAVISTI. DAV DVA [online]. 2019-04-01 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  34. ↑ TILKOVSZKÝ,B. Svetová kríza umenia. DAV, 1925
  35. ↑ SIRÁCKY,A. O proletárskom umení. DAV, 1924
  36. ↑ CLEMENTIS, L. Akultúrny boľševizmus. DAV, 1925, jar. s. 45
  37. ↑ CLEMENTIS, V. Za bojujúci marxizmus-leninizmus. DAV, 1935. č.1, s 3.
  38. ↑ HAJKO, Dalimír. Začiatky marxistickej filozofie na Slovensku. Bratislava: Pravda, 1987. s. 198
  39. ↑ HAJKO, Dalimír. Otázky kultúry In: Začiatky marxistickej filozofie na Slovensku. Bratislava: Pravda, 1987. s. 195-205
  40. ↑ LENZ, J. Teória relativity a dialektický materializmus. DAV, 1929. č.4-5
  41. ↑ SZANTÓ, L. Veda v službách buržoázie a proletariátu. DAV. 1932. č. 9-10
  42. ↑ NOVOMESKÝ, Ladislav. Povstanie žije a trvá. DAV DVA [online]. 2019-08-28 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  43. ↑ a b c HUSÁK, Gustáv. Svedectvo o SLOVENSKOM NÁRODNOM POVSTANÍ. DAV DVA [online]. 2020-02-07 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  44. ↑ PERNÝ, Lukáš. Štúrovci a davisti. DAV DVA [online]. 2019-12-29 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  45. ↑ DRUG, Štefan. Červená sedmička nastupuje (o davistoch netradične) a Štúrov program na našich zástavách (davisti o štúrovcoch), knihy o davistickej generácii od Štefana Druga. DAV DVA [online]. 2020-03-14 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  46. ↑ RYCHLIK, Jan. Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 134, 411. 
  47. ↑ a b c d e f Laco Novomeský, kompletné dielo (básne, kritiky, eseje, pámflety, štúdie) z edície Zlatý fond. DAV DVA [online]. 2020-01-28 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  48. ↑ a b c NOVOMESKÝ, PONIČAN. Ohne nad riekou a Víla Tereza, básnické zbierky Jána Poničana a Laca Novomeského s kresbami Ferdinanda Hložníka. DAV DVA [online]. 2020-01-08 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  49. ↑ a b c d e f Kompletné dielo publicistiky Laca Novomeského v siedmich zväzkoch. DAV DVA [online]. 2020-02-06 [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. (slovensky) 
  50. ↑ a b KRÁĽ, Fraňo. Cesta zarúbaná. Ukážka z prelomového diela o chudobe a mizérii Gemera 30. rokov. DAV DVA [online]. 2020-01-13 [cit. 2020-01-13]. Dostupné online. (slovensky) 
  51. ↑ a b c KRÁĽ, Fraňo. Pohár červeného vína. Výber z poézie Fraňa Krála, zostavil Dr. Daniel Okáli, 1973. DAV DVA [online]. 2019-12-16 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  52. ↑ a b PERNÝ, Lukáš. Doplňujúce informácie k transformácii DAV DVA (aktualizované). DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2021-05-27 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  53. ↑ Pozvánka na oficiálnu prezentáciu DAV DVA. Nové Slovo [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné online. 
  54. ↑ a b Zoznam periodickej tlače - Detail - MK SR Zoznam periodickej tlače. old.culture.gov.sk [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-12. (slovensky) 
  55. ↑ REDAKCIA. Od prvého decembra nový začiatok DAV DVA. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-11-25 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (slovensky) 
  56. ↑ Veci Verejné – Politické vyjadrenia k aktuálnym témam.. veci-verejne.sk [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. 
  57. ↑ Zásadné vyhlásenie k postupnému premenovaniu DAV-u dva na Veci Verejné. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2021-04-15 [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  58. ↑ PERNÝ, Lukáš. Doplňujúce informácie k transformácii DAV DVA. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2021-04-15 [cit. 2021-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-15. (slovensky) 
  59. ↑ a b HAUSER, Michael; BLAHA, Ľuboš; DICZHÁZY, David. DAV DVA ročenka '21/'22. [s.l.]: o. z. DAV DVA 134 s. Dostupné online. ISBN 978-80-8202-177-9. (slovensky) Google-Books-ID: N9xeEAAAQBAJ. 
  60. ↑ DAV SA PO STO ROKOCH ZNOVA HLÁSI K SLOVU, priestor pre spisovateľov, umelcov a aktivistov z "druhej strany brehu" je znova voľný. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2024-05-26 [cit. 2024-05-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  61. ↑ Knižnica DAV. DAV DVA [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  62. ↑ Knižnica 2 - Elektronická knižnica. Knižnica 2 [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (slovensky) 
  63. ↑ DAV DVA. DAV DVA. Dostupné online [cit. 2018-07-31]. (slovensky) 
  64. ↑ e-Knižnica súčasných autorov DAV DVA a prehľad komunity DAV DVA. DAV DVA. Dostupné online [cit. 2018-07-31]. (slovensky) 
  65. ↑ a b DAV DVA. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. [cit. 2019-05-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  66. ↑ Oravské memorandum. DAV DVA [online]. 2018-09-04 [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  67. ↑ Telegram komunity DAV DVA z Trenčína do DAVOSU (Letter from DAV DVA conference to DAVOS). DAV DVA [online]. 2019-01-29 [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  68. ↑ a b V sobotu se konala konference a diskuse o historickém odkazu DAVu. DAV DVA [online]. 2018-07-03 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  69. ↑ DICZHÁZY, Dávid. Výzva na popdoru petície skôr do dôchodku. DAV DVA [online]. 2018-11-07 [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  70. ↑ REDAKCIA. DAV DVA spolu s odbormi prispel k boju za sociálne práva: NRSR schválila ústavné zastropovanie odchodu veku do dôchodku!. DAV DVA [online]. 2019-03-29 [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  71. ↑ Samuel Jurkovič a "Spoločné hospodárenie Slovanov" v Sobotišti. Hlavné správy [online]. 2019-06-02 [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  72. ↑ KOŠICE: Vyše 90 ľudí na otvorení knižnice Davu. DAV DVA [online]. 2019-12-03 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  73. ↑ ZÁSADNÉ VYHLÁSENIE: ZOŠTÁTNENIE AKO ALTERNATÍVA V ČASE KRÍZY. DAV DVA [online]. 2020-03-18 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  74. ↑ Schôdza davistov a výzva Juraja Janošovského k verejnej aktivite na záchranu Slovenska. Hlavné správy [online]. 2020-07-06 [cit. 2020-07-06]. Dostupné online. (slovensky) 
  75. ↑ REDAKCIA. Narodeniny oslavuje Juraj Janošovský, dlhoročný priateľ Egona Bondyho a Gustáva Husáka. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-07-28 [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  76. ↑ Juraj Janošovský privítal Viliama Plevzu (+Video). DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2017-05-27 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  77. ↑ Spomienka na Gustáva Husáka - Slovo Juraja Janošovského. DAV DVA [online]. 2020-01-13 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  78. ↑ Archívy Beata Novomeská. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  79. ↑ Vyšlo nulté číslo kultúrno-politického magazínu DAV DVA. Nové Slovo [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné online. 
  80. ↑ DAV DVA, O.Z. - hospodárenie organizácie a finančné údaje v databáze. finstat.sk [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné online. 
  81. ↑ Finančná zbierka na prvé číslo magazínu DAV DVA. Humanisti [online]. [cit. 2017-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  82. ↑ KLLIMEK, Tomáš; JANOŠOVSKÝ, Juraj; KELLER, Ján. DAV DVA ročenka 2020: Čo robiť. [s.l.]: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov v spolupráci s o. z. DAV DVA 92 s. Dostupné online. ISBN 978-80-8202-116-8. (slovensky) Google-Books-ID: kyC_DwAAQBAJ. 
  83. ↑ Nabízí spektrum názorů česko-slovenských společenských vědců, publicistů, aktivistů, umělců a politiků (Jan Keller, Michael Hauser, Ladislav Hohoš, František Škvrnda, Vladimír Manda, Branislav Fábry, Richard Sťahel, Martin Muranský, Ilona Švihlíková, Ľuboš Blaha, Adrian Ondrovič, Josef Skála, Karol Ondriaš, Monika Uhlerová, Roman Michelko, Juraj Hraško, Pavol Janík, Tomáš Klimek, Lukáš Perný a další) na téma Co dělat pro zlepšení postavení pracujících lidí.
  84. ↑ Rozhovory pro revue DAV DVA poskytli také osobnosti české scény filosof Michael Hauser, filosof Marek Hrubec, sociolog Jan Keller, ekonomka Ilona Švihlíková, historik Michal Macháček, lékař a vědec Michael Doubek, aktivisté Andrej Bóna, Anna Mikulenková, Tomáš Vokoun, filosof Petr Kužel a politik Leo Luzar.
  85. ↑ DVA, Kultúra DAV. Pripravujeme e-knihu ROZHOVORY S DAVOM. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2021-04-07 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  86. ↑ DANĚK, Tomáš. Eseje [online]. Bratislava: DAV DVA [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  87. ↑ KLIMEK, Tomáš. Protest posledného človeka [online]. Bratislava: DAV DVA, 2021 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  88. ↑ VALOVIČOVÁ, Soňa. Čierny havran [online]. Bratislava: DAV DVA [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  89. ↑ DICZHÁZY, David. Ekonomická demokracia. [s.l.]: DAV DVA 45 s. Dostupné online. (slovensky) Google-Books-ID: uoJaEAAAQBAJ. 
  90. ↑ MICHELKO, Roman. ALTERNATÍVNE POLITICKÉ SYSTÉMY. [s.l.]: R FREE PRESS 101 s. Dostupné online. ISBN 978-80-974097-1-5. (slovensky) Google-Books-ID: KdxeEAAAQBAJ. 
  91. ↑ HAUSER, Michael; BLAHA, Ľuboš; DICZHÁZY, David. DAV DVA ročenka '21/'22. [s.l.]: o. z. DAV DVA 134 s. Dostupné online. ISBN 978-80-8202-177-9. (slovensky) Google-Books-ID: N9xeEAAAQBAJ. 
  92. ↑ HUSÁK, Gustáv. Z prejavov a statí (1984 - 1987). DAV DVA [online]. 2020-01-31 [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. (slovensky) 
  93. ↑ a b REDAKCIA. K výročiu narodenia ministra kultúry SSR, Miroslava Válka a jeho zaznávané zásluhy na poli kultúry, umenia a politiky. DAV DVA [online]. 2019-07-18 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  94. ↑ a b MIHÁLIK, Vojtech. Vojtech Mihálik: Appasionata, erotika, vášeň, ale aj humanistický odkaz v diele zabudnutého slovenského básnika. DAV DVA [online]. 2019-12-17 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  95. ↑ WOLKER, Jiří. Jiří Wolker: Těžká hodina. DAV DVA [online]. 2019-01-31 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  96. ↑ PERNÝ, Lukáš. Vladimír Mináč, Dana Podracká: Paradiso, rozhovory o filozofii, kultúre, umení. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-10-24 [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  97. ↑ Dobrý deň človek... alebo biografia Laca Novomeského od Štefana Druga. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-10-26 [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  98. ↑ PERNÝ, Lukáš. Vladimír Clementis, davista, vlastenec, socialista a obeť procesov 50. rokov. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-09-13 [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  99. ↑ Červená sedmička nastupuje (o davistoch netradične) a Štúrov program na našich zástavách (davisti o štúrovcoch), knihy o davistickej generácii od Štefana Druga. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-05-14 [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  100. ↑ Štefan Drug: DAV a davisti, dejiny DAVu od popredného literárneho vedca. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-01-15 [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  101. ↑ REDAKCIA. Viliam Plevza: Davisti v revolučnom hnutí, kniha o DAVe od Husákovho životopisca. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-10-19 [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  102. ↑ REDAKCIA. Roky prelomu, historický seriál nadväzujúci na Povstaleckú históriu, v ktorom môžete vidieť činnosť Husáka a Novomeského. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-08-30 [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  103. ↑ NOVOMESKÝ, Ladislav. Človečina. DAV DVA [online]. 2019-07-09 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  104. ↑ LACO NOVOMESKÝ PO REHABLITÁCII. Vychádza digitálny súbor s 800 stranami Novomeského textov z rokov šesťdesiatych. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2022-05-15 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  105. ↑ DVA, Kultúra DAV. E-knihy a videá k storočnici Vladimíra Mináča. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2022-08-23 [cit. 2022-10-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  106. ↑ PONIČAN, Ján, Rob. Ján Rob Poničan:Výber básní z DAV. DAV DVA [online]. 2019-08-04 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  107. ↑ WEISKOPF, F. C. Dva železničné vozne z NIŽNEJ VEREČKY. DAV DVA [online]. 2019-08-03 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  108. ↑ DAV, zima 1924: Výber básní a myšlienok. DAV DVA [online]. 2019-08-19 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  109. ↑ DUMÍN, NOVOMESKÝ, WEISKOPF. Básne. DAV DVA [online]. 2019-04-08 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  110. ↑ Zložil aj hit Stupavská krčma. Jarko Elen, zabudnutý DAVista, dramatik, textár, prozaik, ktorý skladal pesničky aj pre F. K. Veselého. DAV DVA [online]. 2020-01-10 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  111. ↑ BONDY, Egon. K budování kapitalismu v naší vlasti. Básne Egona Bondyho o Václavovi Havlovi pred rokom 1989 a po roku 1989. DAV DVA [online]. 2019-07-14 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  112. ↑ Egon Bondy - Filozof? Prognostik? Provokatér? Rozhovor Juraja Janošovského z Egonom Bondym pre Slovo (1999). DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-08-28 [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DRUG, Š.: DAV a davisti. Československá spoločnosť pre šírenie politických a vedeckých poznatkov. Bratislava. Vydavateľstvo Obzor, 1965.
  • DRUG, Š.: Červená sedmička nastupuje. Bratislava: Smena. 1984
  • DRUG, Š.: Listy o dave. Bratislava: Tatran, 1975
  • DRUG, Š.: Od robotníckej poézie k DAVu. Bratislava: Slovenský spisovateľ. 1976
  • DRUG, Š.: Štúrov program na našich zástavách. Davisti o štúrovcoch
  • DRUG, Š.: Vladimír Clementis, kultúrny publicista, 1967
  • DRUG, Š.: Dobrý deň človek (životopisné rozprávanie o mladosti Novomeského)
  • DRUG, Š.: Vladimír Clementis, život a dielo v dokumentoch
  • PLEVZA, V.: Davisti v Revolučnom hnutí, Bratislava: Vydavatel'stvo politickej literatury, 1965
  • ROZNER, J.: Davisté a jejich doba. Praha: Československý spisovatel, 1966
  • ŠMATLÁK, S.: Laco Novomeský, 1984
  • KLUNGER, E.: Zrod, vývin a zástoj Davu. IN: DAV. Štúdie a spomienky
  • HAJKO, D.: Začiatky marxistickej filozofie na Slovensku. Bratislava: Pravda, 1987
  • PEKNÍK, M.: Laco Novomeský: kultúrny politik, politik v kultúre, UPV SAV, 2006
  • PERNÝ, L.: Kultúrna revolúcia Laca Novomeského: Ladislav Novomeský o kultúre, umení a politike.. [s.l.]: Spoločnosť Ladislava Novomeského 140 s.
  • KERECMAN, P.: Advokáti Davisti – Vladimír Clementis, Ján Poničan, Daniel Okáli. Bratislava: Slovenská advokátska komora, 2017
  • SUCHL, J.: Publicista Josef Rybák. Praha: Novinář, 1980
  • HOLOTÍKOVÁ, Z.: Publicista Vladimír Clementis, Praha: Novinář, 1986
  • ŠIŠKA, M.: Komunistický novinář Eduard Urx. Praha: Novinář, 1987

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Davisté&oldid=24163615“