Anna de Noailles
| Anna de Noailles | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Anna Elisabeth Bibesco Bassaraba de Brancovan |
| Narození | 15. listopadu 1876 7. obvod |
| Úmrtí | 30. dubna 1933 (ve věku 56 let) 16. pařížský obvod |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Noailles |
| Povolání | spisovatelka, saloniérka, básnířka, modelka, romanopiskyně, aristokratka a panovnice |
| Žánr | poezie |
| Témata | poezie |
| Ocenění | prix Archon-Despérouses (1902) Velká cena za literaturu Francouzské akademie (1921) komandér Řádu čestné legie důstojník Řádu čestné legie rytíř Řádu čestné legie … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Mathieu de Noailles |
| Partner(ka) | Henri Franck Charles Demange |
| Rodiče | Grégoire Bibesco a Ralouka Bibesco-Bassaraba, Princess de Brancovan |
| Příbuzní | Constantin de Brancovan (sourozenec) Elena Bibescu (teta z otcovy strany) Antoine Bibesco (bratranec) Emmanuel Bibesco (bratranec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anna de Noailles [d'noaj], plným jménem Anna Elisabeth de Noailles, princezna Brancovan, hraběnka Mathieu (15. listopadu 1876, Paříž – 30. dubna 1933, Paříž) byla francouzská spisovatelka rumunského původu.
Byla dcerou rumunského knížete a vnučkou tureckého paši. Vzala si francouzského šlechtice, Mathieu-Fernand-Frédérick-Pascala de Noailles.[1] Mezi její přátele a literární souputníky patřili Marcel Proust, Paul Valéry či Jean Cocteau. V Paříži organizovala populární literární salon.
Publikovala 24 knih, z toho tři romány. Její sbírky básní Le Coeur innombrable („Nespočetné srdce“, 1901), Les Éblouissements („Oslnění“, 1907) a L'Honneur de souffrir („Čest trpět“,1927) vyznávají smyslnou lásku přírodě. Ve své lyrice byla inspirována romantickými básníky 19. století, jako byl Alfred de Vigny či Alphonse de Lamartine. Její pozdější díla odrážejí strach z nevyhnutelného fyzického kolapsu.
Byla členkou belgické Královské akademie francouzského jazyka a literatury.[2] Byla první ženou, která získala červenou stužku rytíře Čestné legie.[1]
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Le Cœur innombrable (1901)
- L'Ombre des jours (1902)
- La Nouvelle Espérance (1903)
- Le Visage émerveillé (1904)
- La Domination (1905)
- Les Éblouissements (1907)
- Les Vivants et les Morts (1913)
- Les Forces éternelles (1920)
- Les Innocentes, ou La Sagesse des femmes (1923)
- Poème de l'amour (1924)
- L'Honneur de souffrir (1927)
- Exactitudes, Paris (1930)
- Le Livre de ma vie (1932)
- Derniers Vers et Poèmes d'enfance (1934)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna de Noailles na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Noailles, Anna de (1876–1933) - Women in World History: A Biographical Encyclopedia | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.
- ↑ Anna de Noailles | French poet [online]. britannica.com [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.
