Železniční trať Košice–Čop
Železniční trať Košice–Čop je slovenská a ukrajinská hlavní železniční trať spojující Košice s pohraniční stanicí Čierna nad Tisou a městem Čop. Jde o dvojkolejnou železniční trať, elektrifikovanou pomocí stejnosměrné napájecí soustavy 3 kV. Na trati je provozována osobní i nákladní doprava, přepravující zejména dovážené komodity z východní Evropy (uhlí, železná ruda).
Trať je součástí jedné z větví panevropského koridoru V. V Čopu navazuje v rámci tohoto koridoru na hlavní trať Lvov – Stryj – Čop na Ukrajině.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Trať z Košic přes Slanské vrchy a dále procházející Východoslovenskou nížinou až do Čierné nad Tisou vznikla jako plynulé pokračování Košicko-bohumínské dráhy počátkem 70. let 19. století. Spolu s dráhou Michaľany–Łupków si od ní Rakousko slibovalo pohodlnější a rychlejší přístup do odlehlých oblastí Haliče a také pozvednutí hospodářské vyspělosti regionu. Stavba začala v roce 1869 a první úsek z Michaľan do Slovenského Nového Mesta byl otevřen v dne 7. ledna 1872.[1] Koncem srpna téhož roku byl odevzdán do provozu úsek z dnešního Čopu (tehdy uherský Csap) přes Boršu do Sátoraljaújhely a ještě v prosinci byly obě části propojeny spojkou mezi Boršou a Slovenským Novým Mestem.[2] Vzhledem k náročnějšímu terénu se stavba úseku z Michaľan do Košic protáhla a tento úsek je provozován až od října 1873.[1] Poté již bylo možné projet vlakem napříč celým dnešním Slovenskem z Čadce až do Čopu.
Začátkem 50. let byla celá trať postupně zdvojkolejněna, aby umožňovala větší hustotu vlaků. Poslední jednokolejný úsek na trati byl mezi stanicemi Ruskov a Krásna nad Hornádom; druhá kolej zde byla položena roku 1955.[3] Poté přišla na řadu v rámci projektu „Tratě družby“ (Žilina – Košice – Čierna nad Tisou) elektrifikace celé trati, která probíhala mezi lety 1961–1962.[1] Po rekonstrukci bylo možné na trati zavést mnohem větší objem dopravy, který si vyžádala rozsáhlá stavební činnost po celém Československu. Již v době elektrifikace bylo jasné, že přinejmenším požadavkům hutnictví, pro které se začalo dovážet enormní množství surovin (denně i více než 50 000 tun železné rudy) ze SSSR, ani dvojkolejná elektrifikovaná trať stačit nebude a hledalo se náhradní řešení.[4] Zvítězil plán stavby zcela nových železáren „na zelené louce“ na předměstí Košic a dopravu surovin pro ně měla obstarat zvlášť postavená trať se širokým rozchodem (1 520 mm), aby se nemusely pracně a dlouze překládat.[4] Otevřena byla v roce 1966 pod zkratkou ŠRT.[4] Tento krok provozu na trati přes Čiernou velmi odlehčil a zlepšil pravidelnost a přesnost dopravy. Mezitím vzniklo v Čierné nad Tisou překladiště, rozkládající se na ploše více než 10 čtverečních kilometrů a umožňující přeložit tisíce tun nákladu denně.[5] V dobách největšího provozu zde bylo přeloženo až 50 vlaků denně.[5] Ve jménu dodržování dohody, podle které je vlak překládán přijímající stranou, však šlo pouze o vlaky ve směru ze Sovětského svazu – soupravy jedoucí opačným směrem přeložení čekalo až v Čopu (a na navazujícím seřaďovacím nádraží Baťovo).[5] Ložené vlaky se surovinami ze SSSR tak přijížděly do Čierné po souběžné trati širokého rozchodu z Čopu do Čierné, postavené již v roce 1947 a elektrifikované v šedesátých letech.[6]
Dlouhá cestovní doba mezi Košicemi a Trebišovem (obvykle navíc s úvratí v Michaľanech) si v 80. letech vyžádala stavbu přímé spojky, která odbočuje v nově vybudované výhybně Slivník (poblíž stejnojmenné výhybny na ŠRT, tehdy pod názvem Červený Dvor). Zprovozněna byla roku 1985 a o čtyři roky později se dočkala i elektrifikace – jízdní dobu v daném úseku zkrátila nejméně o 20 minut.
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Trať Košice–Čop je i dnes jednou z vůbec nejvytíženějších tratí na celém Slovensku. Díky velkému množství komodit, dovážených z východní Evropy, je zde intenzita nákladních vlaků pozoruhodná a čítá v každém směru i více než 30 vlaků denně. Nejběžnější řadou jsou dvoudílné lokomotivy 131; kvůli náročnému stoupání v úseku mezi Kuzmicemi a Ruskovem dostávají těžší vlaky postrkový stroj řady 183. Osobní doprava zajišťuje spojení s východoslovenskou metropolí Košicemi a osobní vlaky jezdí ve špičce až v hodinovém taktu.[7] V převážné většině jsou dopravovány elektrickými jednotkami řad 460 nebo 671, případně lokomotivami řady 163. Rychlíky ve směru do Trebišova a Humenného vedou motorové lokomotivy řad 754 či 757.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Manipulační vlak při obsluze stanice Slanec -
Osobní vlaky do Trebišova a Košic ve stanici Michaľany -
Jednotka řady 460 na konečné v Čierné nad Tisou -
Zastávka Čerhov -
Nádraží v ukrajinském Čopu -
V několika stanicích na trati stále slouží mechanická návěstidla
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c ŽSR 190 : Košice - Kalša - Trebišov, Sátoraljaújhely-Slovenské N. M. - Čierna n./T. [online]. Vlaky.net [cit. 2017-01-30]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ https://www.rail.sk/arp/slovakia/history/h190-4.htm Železničná trať Borša - Michaľany
- ↑ Tabuľky traťových pomerov 101 [online]. Bratislava: Železnice Slovenskej republiky, 2007-12-09, rev. 2010-05-01 [cit. 2011-01-06]. Kapitola A Čop UA – Čierna nad Tisou – Košice. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-22. (slovensky)
- ↑ a b c ŠTEFEK, Petr. Širokorozchodná trať (ŠRT) [online]. Stránky přátel železnic, 1998 [cit. 2016-11-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠINDLAUER, Zdeněk. Česká Lípa-střelnice – Kursk. 1. vyd. Praha: Dopravní vydavatelství Malkus, 2007. 218 s. ISBN 80-87047-03-6. S. 10.
- ↑ KORCSMÁROS, Gabriel. ŠRT: Největší suchozemský přístav bývalé ČSSR [online]. Železničář, 2016-01-31 [cit. 2017-02-24]. Dostupné online.
- ↑ CESTOVNÝ PORIADOK VLAKOV OSOBNEJ DOPRAVY 2016/2017 – trať 190 [online]. Bratislava: Železnice Slovenskej republiky, 2016-12-11 [cit. 2017-01-31]. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Košice–Čop na Wikimedia Commons - TuristickaMapa.sk [online]. Hiking.sk [cit. 2011-01-06]. Dostupné online.
