Přeskočit na obsah

Ľudmila Pajdušáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
RNDr. Ľudmila Pajdušáková, CSc.
Narození29. června 1916
Radošovce
Úmrtí6. října 1979 (ve věku 63 let)
Vyšné Hágy
Alma materPřírodovědecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Povoláníastronomka
ZaměstnavatelAstronomický ústav Slovenské akademie věd
OceněníNušlova cena (1946)
ChoťAntonín Mrkos
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ľudmila Pajdušáková (29. června 1916, Radošovce – 5. října 1979, Vyšné Hágy[1]) byla slovenská fyzička a astronomka, dlouholetá ředitelka Astronomického ústavu Slovenské akademie věd. Do mezinárodního povědomí se dostala jako objevitelka několika komet.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a pomocná učitelka

[editovat | editovat zdroj]

Ľudmila Pajdušáková se narodila do rodiny obchodníka. V 16 letech ztratila oba rodiče, postarat se musela nejen o sebe, ale i o své tři mladší sourozence. Studovala na římskokatolickém Reálném gymnáziu v Kláštore pod Znievom a už tehdy se projevil její talent ke studiu matematiky a fyziky.[2] V letech 1935 –1936 pokračovala na soukromém učitelském ústavu a získala kvalifikaci pomocné učitelky. Vyučovala na lidové škole ve Vinosadech (1936–1937), v Slepčanech (1937–1939), na Měšťanské škole ve Štiavniku (1939 –1940), v Brvništi (1940–1942) a v Trenčianské Teplé (1942–1944).[3]

Vědecká pracovnice a ředitelka

[editovat | editovat zdroj]

Od 1. července 1944 začala pracovat na nové „Státní observatoři“ na Skalnatém plese, kde pracovala v letech 1944–1953, většinou vykonávala technické práce. Při zaměstnání studovala a v roku 1950 úspěšně ukončila studium astronomie na Přírodovědecké fakultě UK v Bratislavě. V letech 1953–1979 působila v Astronomickém ústavu SAV v Tatranské Lomnici. Od 16. srpna 1958 do 31. března 1979 zde působila ve funkci ředitelky. V roce 1966 získala vědeckou hodnost CSc.[3]

Zpočátku se věnovala fotografování meteorů a současně pátrala po kometách. Její zásluhou začala systematická práce při pozorování asteroidů na Skalnatém Plese. Jako vědecká pracovnice dosáhla největších úspěchů při studiu komet. V letech 1946–1953 objevila a spoluobjevila celkem pět nových komet, tři byly pojmenovány podle ní. Nejznámější je periodická kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková.[3][4] Ľudmila Pajdušáková se systematicky věnovala pozorování meteorů, především rojových, a asteroidů, později i sluneční astronomii (studiu atmosféry Slunce, periodicity a variability sluneční činnosti). Její metodika pozorování zásadně přispěla k dalšímu rozvoji těchto oborů.[2] Sbírka jejích snímků v roce 1946, kdy dokázala s dostupnou technikou zachytit více než 11 000 meteorů na 10 000 snímcích byla druhá největší na světě, lepších výsledků dosahovala pouze Harvardova univerzita.[5]

Světový úspěch

[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce se, spolu s kolegy observatoře na Skalnatém Plese (Antonín Mrkos, Ľubor Kresák, Antonín Bečvář a Margita Vozárová-Kresáková), věnovala hledání nových komet. Jejich práce přinesla mimořádné výsledky. Ze 70 nových komet objevených v letech 1946–1959 na celém světe, připadlo 18 na observatoře na Skalnatém Plese a Lomnickém štítě. Mezinárodní ohlas jejich objevů byl výjimečný.[2] Na kongrese Mezinárodní astronomické unie v Římě v roce 1954 bylo Československo uznáno za „ velmoc komet“.

Aktivní doma i ve světě

[editovat | editovat zdroj]

Publikovala přibližně 20 vědeckých prací, desítky odborných prací a více než sto prací vědecko-popularizačního charakteru o astronomii, kosmonautice atd.

Při své práci a aktivitách se výrazně angažovala v mírovém a ženském hnutí. Byla členkou ÚV Socialistické akademie věd (1955–1960), v letech 1961–1963 byla členkou Světové rady míru, v letech 1962–1974 předsedkyní Slovenské astronomické společnosti při SAV. V roce 1967 byla zvolena členkou Mezinárodní astronomické unie, byla členkou Slovenského svazu žen (1964–1974) a členkou Komise pro záření a strukturu sluneční atmosféry (1967)[3]

Ocenění:

[editovat | editovat zdroj]

Nušlova cena (1946)

Řád práce (1956)

Československá cena míru (1971)

Keplerova medaile ČSAV (1973)

Koperníkova medaile ČSAV (1973)

Zlatá plaketa Slovenského svazu žen (1974)[3]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

S astronomií spojila i svůj osobní život. Jejím prvním manželem byl český astronom Antonín Mrkos, který dlouhodobě pracoval na observatoři na Skalnatém plese. S ním se rozvedla. Ale Antonín Mrkos po své bývalé ženě, tři roky po její smrti, pojmenoval planetku 3636 Pajdusakova.

Posledních 16 let svého života prožila s Tiborem Hrčkem. S ním je také pochována na hřbitově v Tatranské Lomnici.[2]

V mnoha zdrojích je jako datum jejího úmrtí uveden 6. říjen 1979, podle úmrtního listu však zemřela 5. října 1979 v obci Vyšné Hágy.[6]

V den 100. výročí narození, 29. června 2016, v rodné obci Radošovce odhalili Ivan Hrček se synem Slávom (syn a vnuk Ľ. Pajdušákové ) pamětní desku.[7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pamätná tabuľa k storočnici astronómky Ľudmily Pajdušákovej. www.sav.sk [online]. 2016-7-1 [cit. 2016-7-6]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Ženy tří republik: Ľudmila Pajdušáková, špičková vědkyně, která zastínila i své mužské kolegy. Plus [online]. 2018-08-31 [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e BARTOŠOVIČOVÁ, Marta. Ludmila-pajdusakova-prva-slovenska-astronomka [online]. https://vedanadosah.cvtisr.sk/ [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Abecedný zoznam [online]. Matematický ústav SAV [cit. 2009-09-29]. Kapitola RNDr. Ľudmila Pajdušáková, CSc.. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ REFRESHER. Ľudmila Pajdušáková: Výnimočná žena slovenskej histórie, ktorú málokto pozná, no je po nej pomenovaná aj kométa. refresher.cz [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ SAV, CSČ-VS. Pamätná tabuľa k storočnici astronómky Ľudmily Pajdušákovej. SAV - Pamätná tabuľa k storočnici astronómky Ľudmily Pajdušákovej [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. ↑ CHROMEK, Stanislav. Ľudmila Pajdušáková (1916 - 1979), Radošovce. pam.epocha.sk [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Cena Františka Nušla (též nazývána Nušlova cena)
Cenu uděluje Česká astronomická společnost od roku 1938. V roce 1949 bylo její udělování přerušeno a následně byla udělena jen jednou (v roce 1952). V roce 1999 bylo udělování ceny obnoveno.
laureáti v letech 1938–1952
laureáti od roku 1999
Luboš Perek (1999) • Miroslav Plavec (2000) • Ladislav Křivský (2001) • Zdeněk Švestka (2002) • Josip Kleczek (2003) • Zdeněk Ceplecha (2004) • Ladislav Sehnal (2005) • Zdeněk Sekanina (2006) • Jan Vondrák (2007) • Ivan Hubený (2008) • Pavel Mayer (2009) • Luboš Kohoutek (2010) • Jiří Grygar (2011) • Antonín Rükl (2012) • Marian Karlický (2013) • Petr Heinzel (2014) • Jan Palouš (2015) • Zdeněk Mikulášek (2016) • Jiří Bičák (2017) • Martin Šolc (2018) • Zdeněk Stuchlík (2019) • Petr Hadrava (2020) • Stanislav Štefl (2021) • Jiří Podolský (2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ľudmila_Pajdušáková&oldid=24112687“