Étymologie

modifier
Du vieux slave кривъ, krivu qui donne krzywy en polonais, кривой en russe, krivý en slovaque, крив/kriv en serbo-croate ; plus avant, apparenté au latin curvus (« courbe »).

Adjectif

modifier
nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif

křivý křivá křivé
vocatif

křivý křivá křivé
accusatif

křivého křivý křivou křivé
génitif

křivého křivé křivého
locatif

křivém křivé křivém
datif

křivému křivé křivému
instrumental

křivým křivou křivým
pluriel nominatif

křiví křivé křivá
vocatif

křiví křivé křivá
accusatif

křivé křivá
génitif

křivých
locatif

křivých
datif

křivým
instrumental

křivými

křivý \kr̝̊ɪviː\ (comparatif : křivější, superlatif : nejkřivější)

  1. Courbé, courbe, tordu, pas droit.
    • Opíral se o křivou hůl.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
  2. Bombé, pas plat.
    • Na křivém povrchu silnice se po dešti vytvořily kaluže.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
  3. Faux.

Synonymes

modifier

Antonymes

modifier

Dérivés

modifier

Références

modifier