Hej, Sloveni

"Hej Sloveni" oli Jugoslaavia riigihümn 1945. aastast ning siis mõnda aega Serbia ja Montenegro riigihümn. Praegu ei ole see laul hümnina kasutusel.

Hümni meloodia tugineb Poola hümni Mazurek Dąbrowskiego meloodiale, kuid on tunduvalt aeglasem.

Sõnade autor on slovaki preester, luuletaja ja ajaloolane Samuel Tomášik. Ta kirjutas luuletuse 1834. aastal Prahas. Slovakid peavad seda siiani oma teiseks hümniks. Jugoslaavia riigihümni sõnadeks võeti see luuletus 1977. aastal. Pärast Jugoslaavia lagunemist jäi Serbia ja Montenegro hümniks.

Hej Sloveni

Hej Slaveni, još ste živi

Хеј Словени, још сте живи

duh naših dјedova,

дух наших дедова

dok za narod srce bije

док за народ срце бије

njihovih sinova.

њихових синова.

Živi, živi duh slavenski

Живи, живи, дух словенски

živijet ćeš vijekov'ma

Живет ћеш веков'ма

zalud prijet ponor pakla

Залуд прети понор пакла

zalud vatra groma.

залуд ватра грома.

Nek se sada i nad nama

Нек се сада и над нама

burom sve raznese

буром све разнесе

stijena puca, dub se lama,

стена пуца, дуб се лама,

zemlja nek se trese.

земља нек се тресе.

Mi stojimo postojano

Ми стојимо постојано

kao klisurine

као клисурине

proklet bio izdajica

проклет био издајица

svoje domovine.

своје домовине.

Slovakikeelne algversioon

Moravanji, eštje naša

moravská rječ žie

Dokad edno naše vjerné srce

za náš národ bie

Žie, žie, duhj moravskji,

bude žitji vječno,

Hromné oheň z hlubje pekla?

Nás e nekonečno!

Dar jazika svjerjili nám bratrji

Bratrji vjerozvjestji

Njikemu inému nesmi patrjit

V njem e naše štjestji

Ajdiž pravda, kolci lidji,

tolci čertji v svjetu

Buh e s nama: "Gdo protji nám,

teho bičem spletu!"

Ajdiž se ajtak nad nama

hrozná bórja vznese

Skala puká, dub se láme

a zem neh se trjese

Mji stoime skalopevno

jako zdje prji hradu

Černá zemja zezme teho

gdo dopustji zradu!

Moraavikeelne algversioon

Moravanji, eštje naša

moravská rječ žie

Dokad edno naše vjerné srce

za náš národ bie

Žie, žie, duhj moravskji,

bude žitji vječno,

Hromné oheň z hlubje pekla?

Nás e nekonečno!

Dar jazika svjerjili nám bratrji

Bratrji vjerozvjestji

Njikemu inému nesmi patrjit

V njem e naše štjestji

Ajdiž pravda, kolci lidji,

tolci čertji v svjetu

Buh e s nama: "Gdo protji nám,

teho bičem spletu!"

Ajdiž se ajtak nad nama

hrozná bórja vznese

Skala puká, dub se láme

a zem neh se trjese

Mji stoime skalopevno

jako zdje prji hradu

Černá zemja zezme teho

gdo dopustji zradu!

Tšehhikeelne algversioon

Moravané, ještě naše

moravská řeč žije

Dokud jedno naše věrné srdce

za náš národ bije

Žije, žije, duch moravský,

bude žíti věčně,

(O)hromný oheň z hloubi pekla?

Nás je nekonečně!

Dar jazyka svěřili nám bratři

Bratři věrozvěsti

Nikomu jinému nesmí patřit

V něm je naše štěstí

I když pravda, kolik lidí,

tolik čertů v světě

Bůh je s námi: "Kdo proti nám,

toho bičem spletu!"

I když se i tak nad námi

hrozná bouře vznese

Skála puká, dub se láme

a zem ať se třese

My stojíme stále pevně (skálopevně?)

jako zdi při hradu

Černá země sejme toho

Kdo dopustí zradu!