skončit

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech

[edit]

Etymology

[edit]

From s- +‎ končit.

Pronunciation

[edit]

Verb

[edit]

skončit pf (imperfective končit)

  1. (intransitive) to finish (to come to an end), to end (quick and abrupt)
    Písnička skončila.The song has ended.
  2. to end up (to arrive at a destination, sometimes unexpectedly)

Conjugation

[edit]
[edit]

See also

[edit]

Further reading

[edit]
  • skončiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
  • skončiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
  • skončit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)