rušit

See also: rusit and rușit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech rušiti, from Proto-Slavic *rušiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈruʃɪt]

Verb

rušit impf

1. to disturb

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rušit, rušiti	Active adjective	rušící
Verbal noun	rušení	Passive adjective	rušený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ruším	rušíme	—	rušme
2nd person	rušíš	rušíte	ruš	rušte
3rd person	ruší	ruší	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive rušit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rušil	rušili	rušen	rušeni
masculine inanimate		rušily		rušeny
feminine	rušila		rušena
neuter	rušilo	rušila	rušeno	rušena

Transgressives	present	past
masculine singular	ruše	—
feminine + neuter singular	rušíc	—
plural	rušíce	—

Related terms

Related terms

• narušit
• porušit
• přerušit
• rozrušit
• vyrušit
• vzrušit
• zrušit
• narušení n
• ruch m
• rušení n
• rušitel m
• vyrušení n
• rušený m
• rušivý m

Further reading

• “rušiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rušiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rušit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)