honit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech honiti, from Proto-Slavic *goniti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦoɲɪt]
• Hyphenation: ho‧nit
• Rhymes: -oɲɪt

Verb

honit impf

1. (transitive) to chase (to pursue, to follow at speed)
2. (reflexive with si, informal) to wank (masturbate)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	honit, honiti	Active adjective	honící
Verbal noun	honění	Passive adjective	honěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	honím	honíme	—	hoňme
2nd person	honíš	honíte	hoň	hoňte
3rd person	honí	honí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive honit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	honil	honili	honěn	honěni
masculine inanimate		honily		honěny
feminine	honila		honěna
neuter	honilo	honila	honěno	honěna

Transgressives	present	past
masculine singular	honě	—
feminine + neuter singular	honíc	—
plural	honíce	—

Derived terms

• dohonit
• honák m
• honba f
• honička f
• předhonit
• vyhonit

 

Related terms

• hnát
• hon
• pronásledovat

 

Further reading

• “honiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “honiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “honit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)