toulat

Czech

Etymology

From dialectal Proto-Slavic *tulati sę. Cognate with Polish tułać się and Slovak túlať sa.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈtou̯lat]

Verb

toulat impf

1. (reflexive with se) to wander (to move without purpose)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	toulat, toulati	Active adjective	toulající
Verbal noun	toulání	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	toulám	touláme	—	toulejme
2nd person	touláš	touláte	toulej	toulejte
3rd person	toulá	toulají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive toulat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	toulal	toulali	—	—
masculine inanimate		toulaly		—
feminine	toulala		—
neuter	toulalo	toulala	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	toulaje	—
feminine + neuter singular	toulajíc	—
plural	toulajíce	—

Derived terms

• toulavý
• toulka
• tulák

 

Further reading

• “toulati se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “toulati se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “toulat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)