spolknout

Czech

Etymology

From s- +‎ polknout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspolknou̯t]

Verb

spolknout pf

1. (transitive) to swallow

Conjugation

Conjugation

Infinitive	spolknout, spolknouti	Active adjective	spolknuvší
Verbal noun	spolknutí	Passive adjective	spolknutý

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	spolknu	spolkneme	—	spolkněme
2nd person	spolkneš	spolknete	spolkni	spolkněte
3rd person	spolkne	spolknou	—	—

The verb spolknout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	spolkl, spolknul	spolkli, spolknuli	spolknut	spolknuti
masculine inanimate		spolkly, spolknuly		spolknuty
feminine	spolkla, spolknula		spolknuta
neuter	spolklo, spolknulo	spolkla, spolknula	spolknuto	spolknuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	spolknuv
feminine + neuter singular	—	spolknuvši
plural	—	spolknuvše

Related terms

• spolykat

 

Further reading

• “spolknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “spolknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989