rýt

See also: ryt and ryť

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈriːt]

Etymology 1

Inherited from Old Czech rýti, from Proto-Slavic *ryti.

Verb

rýt impf

1. to dig (with a spade)
2. to engrave

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rýt, rýti	Active adjective	ryjící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ryji, ryju (coll.)	ryjeme	—	ryjme
2nd person	ryješ	ryjete	ryj	ryjte
3rd person	ryje	ryjí, ryjou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive rýt.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ryl	ryli	ryt	ryti
masculine inanimate		ryly		ryty
feminine	ryla		ryta
neuter	rylo	ryla	ryto	ryta

Transgressives	present	past
masculine singular	ryje	—
feminine + neuter singular	ryjíc	—
plural	ryjíce	—

Derived terms

nouns

• dřevoryt
• kamenoryt
• rytec
• rytina

 

verbs

• orýt
• vyrýt
• zarýt

 

Etymology 2

Noun

rýt m inan

1. reseda (any plant of the genus Reseda)

Declension

Declension of rýt (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	rýt	rýty
genitive	rýtu	rýtů
dative	rýtu	rýtům
accusative	rýt	rýty
vocative	rýte	rýty
locative	rýtu	rýtech
instrumental	rýtem	rýty

Further reading

• “rýti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rýti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rýt”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rýt”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rýt”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)