žalovat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech žalovati. By surface analysis, žal +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʒalovat]

Verb

žalovat impf (perfective zažalovat or obžalovat)

1. (transitive) to sue

   Budeme je žalovat. ― We shall sue them.

2. to tell on somebody

   (transitive) Přece bych nežalovala na vlastní sestru. ― I surely wouldn't tell on my own sister.

   (intransitive) Pořád jen žaluje. ― He keeps telling on people.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	žalovat, žalovati	Active adjective	žalující
Verbal noun	žalování	Passive adjective	žalovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	žaluji, žaluju (coll.)	žalujeme	—	žalujme
2nd person	žaluješ	žalujete	žaluj	žalujte
3rd person	žaluje	žalují, žalujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive žalovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	žaloval	žalovali	žalován	žalováni
masculine inanimate		žalovaly		žalovány
feminine	žalovala		žalována
neuter	žalovalo	žalovala	žalováno	žalována

Transgressives	present	past
masculine singular	žaluje	—
feminine + neuter singular	žalujíc	—
plural	žalujíce	—

Derived terms

• obžalovat
• zažalovat
• žaloba
• žalobce
• žalovatelný
• žalovník

 

Further reading

• “žalovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “žalovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “žalovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)