Přeskočit na obsah

definitivní

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [dɛfɪnɪtɪvɲiː]

dělení

[editovat]
  • de-fi-ni-tiv-ní

přídavné jméno

[editovat]
  • měkké

skloňování

[editovat]
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní
genitiv definitivního definitivního definitivní definitivního definitivních definitivních definitivních definitivních
dativ definitivnímu definitivnímu definitivní definitivnímu definitivním definitivním definitivním definitivním
akuzativ definitivního definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní
vokativ definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní definitivní
lokál definitivním definitivním definitivní definitivním definitivních definitivních definitivních definitivních
instrumentál definitivním definitivním definitivní definitivním definitivními definitivními definitivními definitivními

stupňování

[editovat]
stupeň tvar
pozitiv definitivní
komparativ definitivnější
superlativ nejdefinitivnější

význam

[editovat]
  1. konečný
    • Rozbití francouzské armády a rozdrcení Maginotovy linie je současně symbolem zhroucení starého světa a starého myšlení, je to definitivní porážka liberalistického kapitalismu a falešné demokracie.[1]
  2. trvalý
    • Z rohovitých vláken vyvine se jedno zvláště silně a tvoří osten, na němž ostatní tvoří prapor; na bradavce škárové vytvoří se z nově se tvořících buněk rohových, které se již nedělí ve vlákna, brk. Tak vznikne peří definitivní; bradavka škárová konečně zaschne v podobě duše.[2]

překlady

[editovat]
  1. konečný

poznámky

[editovat]
  1. Alois Eliáš: Do práce pro nový svět
  2. Peří. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1902. s:Ottův slovník naučný/Peří Díl 19, s. 475–477.