decipere

latina

výslovnost

• IPA: [deːˈki.pe.re] (klasická restituovaná)
• IPA: [dɛːˈt͡sɪpɛrɛ] (středoevropská)
• IPA: [deː.ˈt͡ʃi.pe.re] (vatikánská)

etymologie

Utvořeno přidáním předpony ad- ke slovesu capere.

varianty

• dēcipere

sloveso

• smíšené, tzv. kolísající 3. konjugace (souhláskové přecházející v i-kmeny)
• tranzitivní
• "-ere-" je zde krátké, prothetické

časování

Čas	Osoba	Aktivum	Pasivum
Infinitiv	–	dēcipere	dēcipī
Prézens sg.	1.	dēcipiō	dēcipior
	2.	dēcipis	dēciperis
	3.	dēcipit	dēcipitur
Prézens pl.	1.	dēcipimus	dēcipimur
	2.	dēcipitis	dēcipiminī
	3.	dēcipiunt	dēcipiuntur
Imperativ sg.	2.	dēcipe!	–
Imperativ pl..	2.	dēcipite!	–
Imperfektum sg.	1.	dēcipiēbam	dēcipiēbar
	2.	dēcipiēbās	dēcipiēbāris
	3.	dēcipiēbat	dēcipiēbātur
Imperfektum pl.	1.	dēcipiēbāmus	dēcipiēbāmur
	2.	dēcipiēbātis	dēcipiēbāminī
	3.	dēcipiēbant	dēcipiēbantur
Futurum sg. (první)	1.	dēcipiam	dēcipiar
	2.	dēcipiēs	dēcipiēris
	3.	dēcipiet	dēcipiētur
Futurum pl. (první)	1.	dēcipiēmus	dēcipiēmur
	2.	dēcipiētis	dēcipiēminī
	3.	decipient	decipientur
Konjunktiv imperfekta sg.	1.	dēciperem	dēciperer
	2.	dēciperēs	dēciperēris
	3.	dēciperet	dēciperētur
Konjunktiv imperfekta pl.	1.	dēciperēmus	dēciperēmur
	2.	dēciperētis	dēciperēminī
	3.	dēciperent	dēciperentur
Konjunktiv prézenta sg.	1.	dēcipiam	dēcipiar
	2.	dēcipiās	dēcipiāris
	3.	dēcipiat	dēcipiātur
Konjunktiv prézenta pl.	1.	dēcipiāmus	dēcipiāmur
	2.	dēcipiātis	dēcipiāminī
	3.	decipiant	dēcipiantur

význam

1. klamat, šidit, podvádět

synonyma

1. fallere

přísloví, rčení a pořekadla

• mundus vult decipi, ergo decipiamus eum

související

• deceptus
• dēcēpisse
• dēceptiō
• percipere
• recipere
• capere
• concipere
• accipere
• excipere
• dēceptor
• incipere
• suscipere
• dēceptriiix