muset

čeština

výslovnost

• IPA: [mʊsɛt]
•  muset^{? • info}

dělení

• mu-set

varianty

• musit
• (zastarale, knižně) museti
• (zastarale, knižně) musiti

sloveso

• nedokonavé
• způsobové

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	musím	musíš	musí	musíme	musíte	musejí / musí

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	musel / musil	musela / musila	muselo / musilo	museli / musili	musely / musily	musela / musila

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	museje	musejíc	musejíce

význam

1. (muset + infinitiv) jako modální sloveso vyjadřuje nutnost, povinnost či potřebu něco udělat, podléhat závazku či potřebě
   • Musím jít na záchod.
   • Musíš se trochu víc věnovat výchově svých dětí, jinak dopadnou špatně.
2. vyjadřuje jistotu mluvčího či velkou pravděpodobnost
   • Musí tě mít rád, jinak by to neudělal.

překlady

1. nutnost konat

   • angličtina: must, have to, (v záporu): need not
   • francouzština: devoir
   • hebrejština: חייב, מוכרח
   • italština: dovere
   • latina: debere
   • litevština: turėti
   • němčina: müssen
   • nizozemština: moeten
   • polština: musieć
   • ruština: (opisuje se pomocí:) должен
   • slovenština: musieť
   • španělština: tener que
   • švédština: måste, få
2. vyjádření pravděpodobnosti

   • angličtina: must
   • francouzština: devoir
   • italština: dovere
   • němčina: müssen
   • polština: musieć
   • ruština: (opisuje se pomocí:) должен
   • slovenština: musieť

související

• musiv
• mus

přísloví, rčení a pořekadla

• musíme tam všichni

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2017-12-06]. Heslo muset.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo muset.