Obědval skoro vždycky doma, na deset minut si vsedě zdříml na terase patia, a v polospánku slyšel prozpěvování služek pod hustou korunou mangovníku, vyvolávání prodavačů z ulice a od zálivů mrmlání motorů, jejichž výpary v odpoledním vedru plachtily po domě jako anděl, jemuž bylo souzeno shnít.[2] -- Gabriel García Márquez
Nejrafinovanější podobou zla je dobro, které si představuje nebo předstírá, že je lepší, než je. Ďábel je vždycky anděl, který předstírá, že je Bůh. --Reinhold Niebuhr[3]
