Přeskočit na obsah

Zednictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kontrola vodorovné roviny zdi z úzkých betonových tvarovek provázaných ocelovou výztuží pomocí vodováhy. Ženijní zedníci amerického námořnictva při stavbě školy v Thajsku.

Zednictví je stavební obor zabývající se stavbou, opravami a částečně i bouráním konstrukčních částí staveb, ke kterým patří základy stavby, zdi a příčky, podklady podlah a stropy. Zedník pracuje především se stavebními hmotami s obsahem vody: např. pro základy a podlahy s betonem, stavební prvky (cihly, pórobetonové tvárnice ad.) spojuje maltou či stavebním lepidlem, povrchy stěn a stropu upravuje omítkou, keramické obklady stěn a podlah lepí speciálním lepidlem. Doplňkově pracuje i s montovanými díly jako je sádrokarton.

Některé činnosti, např. při větším rozsahu či náročnosti, vykonávají specializované profese jako je betonářství, sádrokartonářství nebo obkladačství, dříve i omítkářství. Zedníci se neuplatňují u konstrukčně dřevěných částí staveb (krovy, roubené stavby ap.), kde pracují tesaři. Podobně ani stavba montovaných a modulárních staveb není oborem zednictví.

Zednictví je jedním z nejstarších stavebních řemesel na světě. Stavby egyptských pyramid, římských akvaduktů a středověkých katedrál patří mezi výzamné příklady. Rané konstrukce využívaly tíhu samotného zdiva ke stabilizaci konstrukce proti bočním pohybům. Typy a techniky používaného zdiva se vyvíjely s architektonickými potřebami a kulturními normami. Od poloviny 20. století má zdivo často prvky vyztužené ocelí, které pomáhají přenášet tahovou sílu přítomnou v moderních tenkých, lehkých a vysokých stavebních systémech.[1]

Způsob práce

[editovat | editovat zdroj]

Na pracích menšího rozsahu (např. opravy v bytě) pracuje zedník zpravidla samostatně, na větších stavbách ve skupinách s rozdělením úkolů pod vedením stavbyvedoucího nebo jiné pověřené osoby. V obou případech mohou zedníkům pomáhat přidavači (pomocní stavební dělníci), kteří například míchají maltu či beton, dopravují stavební materiál na místo použití, provádějí bourací a další neodborné práce.

Základní zednické náčiní

[editovat | editovat zdroj]
Zednická lžíce k nanášení malty a hladítko s pěnovou gumou k uhlazování povrchu.

Zajímavosti z historie

[editovat | editovat zdroj]
  • V letech padesátých 20. století se v Československu (dle sovětského vzoru) učila i děvčata na zedníka (např. v Miroticích u Písku). Říkalo se jim zednička, zedničky. Přímo o zedničkách pojednává i budovatelský film Štika v rybníce z roku 1952, režie Vladimír Čech.[2]
  • Už za časů rakouské monarchie se používalo úsloví: Jeřabiny rudnou, a zedníci blednou.[3] Příchodem zimy se na stavbách končilo, a bylo po výdělku. Zedníci pak začínali až na sv. Josefa dne 19. března.
  • Za totality došlo k velkému znevážení a úpadku zednického řemesla. Do učení byly přijímáni i žáci ze sedmých tříd, bylo úsloví: Je tak hloupý, že bude moci jít jedině na zedníka. Mnozí zedníci nebyli schopni samostatné práce : Vše jim musel vyměřit mistr, který pak vyzdíval rohy, zedníci jen pokládali řady cihel a.t.d. Po revoluci byli tito zedníci propuštěni, velmi stouply nároky na kvalitu práce, a firmy požadovaly samostatně pracující pracovníky.[zdroj?]

Příbuzné obory

[editovat | editovat zdroj]
  1. KINGSLEY, Gregory R. Encyclopedia of Physical Science and Technology (Third Edition). Masonry. Redakce Meyers Robert A.. New York: Academic Press, 2003-01-01. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-13. ISBN 978-0-12-227410-7. DOI 10.1016/b0-12-227410-5/00405-1. S. 133–143. (anglicky) 
  2. Štika v rybníce [online]. FDb.cz [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  3. STEHLÍK, Ladislav. Země zamyšlená 2.. Praha: Československý spisovatel, 1966. Dostupné online. S. 243. Dostupné online po registraci. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KOHOUT, Jaroslav; TOBEK, Antonín. Zednictví: Tradice z pohledu dneška. Příprava vydání Kamil Barták. 8. vyd. Praha: Grada, dotisk 2004. 224 s. ISBN 80-7169-653-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]