Viljuj
| Viljuj | |
|---|---|
 Peřeje na řece | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 2 650 km |
| Plocha povodí | 454 000 km² |
| Průměrný průtok | (122 km od ústí) 1 480 m³/s |
| Světadíl | Asie |
| Pramen | |
| Středosibiřská plošina 65°58′41″ s. š., 103°30′49″ v. d. | |
| Ústí | |
| do Leny 64°21′55,4″ s. š., 126°24′55,45″ v. d. | |
| Protéká | |
 Rusko (Sacha, Krasnojarský kraj) | |
| Úmoří, povodí | |
| Severní ledový oceán, moře Laptěvů, Lena | |
 Povodí řeky na mapě povodí řeky Leny | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viljuj (rusky Вилюй, jakutsky Бүлүү) je řeka v Krasnojarském kraji a v Jakutské republice v Rusku a zároveň největší levostranný přítok sibiřského veletoku, řeky Leny. Řeka je 2 650 km dlouhá[1] a její povodí má rozlohu 454 000 km²[1].
Průběh toku
[editovat | editovat zdroj]Pramení na Středosibiřské plošině v Krasnojarském kraji. Teče přes ni nejprve jihovýchodním, později východním a nakonec severovýchodním směrem. Přitom nejprve protíná bažinato-jezernatou rovinu, níže pak přes oblast vyvřelých čedičů jež má horský charakter. Vyskytují se zde kaňony široké do 160 m a říční údolí je značně členité. Svahy jsou prudké a porostlé lesem. V korytě se vyskytují četné peřeje. Od vesnice Černyševskij až k ústí řeky Čirkuo se podél toku táhne vzdutí Viljujské přehradní nádrže jež vznikla za hrází Viljujské vodní elektrárny, jež byla dokončena v roce 1967. Na dolním toku řeka protéká Středojakutskou rovinou v Jakutské republice. Pod vesnicí Suntar se dolina rozšiřuje. Od města Viljujsk k ústí protéká širokou dolinou, jež má po stranách zaplavované říční terasy. V korytě se vyskytují ostrovy, z nichž Chočentach je dlouhý 15 km.
Větší přítoky
[editovat | editovat zdroj]- zleva – Achtaranda, Ygyatta, Marcha, Ťung, Ťukjan
- zprava – Ulachan-Vava, Čirkuo, Čona, Ulachan Botuobuja, Oččuguj Botuobuja, Kempenďaj, Bappagaj, Kosmos [2]
Vodní režim
[editovat | editovat zdroj]Zdroj vody je smíšený, přičemž převládají sněhové srážky. Průměrný dlouhodobý roční průtok vody u vesnice Černyševskij (Viljujská vodní elektrárna) činí přibližně 600 m³/s, u Suntaru 800 m³/s a poblíž ústí 1 700 m³/s. Maximální jarní průtoky dosahují v průměru 10 000 až 15 000 m³/s a minimální zimní 2 až 5 m³/s. Hladina se na jaře zvyšuje o 10 až 15 m. Zamrzá v polovině října a rozmrzá v polovině květnu. Na jaře se tvoří ledové zátarasy.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Vodní doprava je možná od ústí v délce 1370 km[1] a při vypouštění vody z přehradní nádrže až k vesnici Černyševskij. Hlavní přístavy jsou Viljujsk, Ňurba a Černyševskij. Řeka je bohatá na ryby (jeseter, hlavatka sibiřská, lenok sibiřský, nelma obecná).[1] V povodí řeky jsou naleziště diamantů (Mirnyj, Ajchal, aj.), uhlí, zemního plynu a soli.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Фёдоров, В. Н. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-12]. Heslo ВИЛЮ́Й. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-01. (rusky)
- ↑ Космос (значения) — Verum. verum.wiki [online]. [cit. 2024-08-11]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Вилюй“.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Viljuj na Wikimedia Commons
