Vartan Mamikonjan
| Vartan Mamikonjan | |
|---|---|
 | |
| Narození | 388 Artaxata |
| Úmrtí | 3. června 451 (ve věku 62–63 let) Q16369954 |
| Choť | Doustr |
| Děti | Šušanik Vardanoysch Mamikonian |
| Rodiče | Hamazasp I Mamikonian a Sahakanoysh |
| Příbuzní | Hmayeak Mamikonian a Hamazaspian Mamikonian (sourozenci) Aršouša II (vnuk či vnučka) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Sparapet |
| Bitvy | Bitva u Avarajru |
 multimediální obsah na Commons | |
Vartan Mamikonjan (kolem 387 - 451) byl arménský vojevůdce, který vedl povstání proti sásánnovské Persii v letech 450-451. Byl hlavou šlechtického rodu Mamikonjanů a nositelem dědičného titulu sparapet, nejvyšší velitel arménských ozbrojených sil. Vartan a většina jeho spolubojovníků zemřeli v bitvě u Avarajru v roce 451, ale jejich oběť byla zvěčněna v dílech arménských historiků Elišeho a Ghazara Parpeciho. Arméni ho považují za národního hrdinu a je uctíván jako mučedník a svatý arménské církve. Vartan a povstání, které vedl, je tématem mnoha uměleckých a literárních děl. Podle Aršaka Chobaniana je „Vartan pro arménský národ [...] nejmilovanější postavou, nejposvátnější v jejich historii, symbolický hrdina, který ztělesňuje národního ducha.“[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Vartan Mamikonjan se narodil přibližně v roce 387 v osadě Aštišat v oblasti Taron. Jeho rodiči byli Hamazasp Mamikonjan a Sahakanojš, dcera patriarchy Sahaka Velikého.[2] Měl dva mladší bratry, Hamazaspa a Hmajeaka.[2] Vzdělání získal ve Vagharšapatu ve škole založené patriarchou Sahakem a Mesropem Maštocem.[3] Po smrti svého otce se stal hlavou šlechtického rodu Mamikonjanů.[3] V roce 420 odešel s Mesropem do Konstantinopole a byl Theodosiem II. jmenován stratégem (generálem) byzantské Arménie.[3] V roce 422 se vrátil do Vagharšapatu, pak cestoval do Ktésifónu, kde ho sásánovský král Bahrám V. uznal jako sparapeta, nejvyššího velitele arménských ozbrojených sil; tento úřad zastával rod Mamikonjanů dědičně.[3] Vartan si tento titul ponechal i po zrušení Arménského království v roce 428.[3]
Podmínky v Arménii se zhoršily s nástupem Jazdkarta II. v 439.[4] Nejprve král a jeho úředníci uvalili na Arménii a její šlechtu vyšší daně a povinnosti, ale proti arménské církvi ještě otevřeně nezakročili.[4] V roce 442 poslal Jazdkart arménskou jízdu pod velením Vartana na východ, aby bojovala s Huny.[3] V roce 449 vydal sásánovský král edikt oficiálně zavádějící v Arménii zoroastrismus.[3] Téhož roku se arménská elita shromáždila v Artaxatě pod předsednictvím markraběte (marzipana) Vasaka Sivniho, Vartana, vicekrále (bidachše) a úřadujícího patriarchy (katolika) Arménie, aby deklarovali svou loajalitu sásánovskému státu a své křesťanské víře.[4] Jazdkart toto rozhodnutí nepřijal a povolal arménské magnáty (nakharary) do Ktésifónu a donutil je konvertovat k zoroastrismu.[4] Po nečekaném útoku z východu pak většinu šlechticů propustil a vyslal magy (kněze), aby obrátili Arménii na zoroastrismus.[5]
Po svém návratu do Arménie Vartan a většina arménských šlechticů zavrhli svou konverzi, ačkoli Eliše a Ghazar Parpeci podávají protichůdné zprávy o Vartanově počáteční apostazi a důvodu arménského povstání, které vypuklo v roce 450.[6] Vartan možná původně zamýšlel odejít do exilu, ale brzy stal vůdcem lidové vzpoury proti zavedení zoroastrismu.[5] Vartan a jeho spojenci složili slavnostní přísahu a dobyli řadu pevností a osad.[7] V létě 450 drtivě zvítězili nad Peršany a zajistili si spojenectví se severními Huny; ale poselství do Byzance žádající o pomoc bylo neúspěšné.[7] Proti Vartanovi stála významná properská strana arménských šlechticů a marzpan Vasak Sivni ho odmítl následovat z Arménie vstříc perské armádě.[7]
V létě roku 451 vytáhla proti arménským rebelům velká sásánovská armáda včetně elitního jezdeckého sboru Nesmrtelných a válečných slonů.[7] Vartanova armáda se s Peršany střetla u Avarajru poblíž Maku 2. června.[7] Stoupenci Vasaka Sivniho během bitvy dezertovali a Vartanovy síly byly poraženy, přičemž Vartan a většina arménské šlechty padli.[7] Následky bitvy u Avarajru nejsou zcela jasné, ale zdá se, že Jazdkart, znepokojený perskými ztrátami, stáhl své jednotky a uvěznil Vasaka Sivniho.[7] Přeživší Vartanovi příznivci byli uvězněni v Íránu, i když mnozí z nich byli nakonec v následujících letech propuštěni.[7] V roce 481 vzniklo pod vedením Vartanova synovce Vahana Mamikonjana nové povstání, které uspělo v zajištění arménských náboženských práv a autonomie smlouvou z Nvarsaku v roce 484.[5]
Vartan Mamikonjan je arménskou apoštolskou církví uctíván jako světec.[8][9] Jeho památka se připomíná poslední čtvrtek před Velkým půstem, což obvykle připadá na únor, výjimečně začátek března.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vardan Mamikonian na anglické Wikipedii.
- ↑ Tchobanian 1914.
- ↑ a b Sarafean 1951, s. 55.
- ↑ a b c d e f g Katvalyan 1985.
- ↑ a b c d Garsoïan 1997, s. 99.
- ↑ a b c Garsoïan 1997.
- ↑ Avdoyan 2018.
- ↑ a b c d e f g h Garsoïan 1997, s. 100.
- ↑ https://www.britannica.com/biography/Saint-Vardan-Mamikonian
- ↑ https://armenianchurch.us/the-saints/st-vartan-and-the-battle-of-avarayr/
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vartan Mamikonjan na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Armot; AGHAJANIAN, Alfred. Armenian Literature: Comprising Poetry, Drama, Folklore, and Classic Traditions. Los Angeles: Indo-European Publishing, 2007. ISBN 9781604440003.
- Avdoyan, Levon (2018). "Vardan Mamikonean". In Nicholson, Oliver (ed.). The Oxford Dictionary of Late Antiquity. Oxford: Oxford University Press. p. 1551. ISBN 978-0-19-866277-8.
- BEDROSIAN, Robert. The Sparapetut'iwn in Armenia in the Fourth and Fifth Centuries. Armenian Review. 1983, s. 6–46. Dostupné online.
- GAIDZAKIAN, Ohan. Illustrated Armenia and the Armenians. Boston: [s.n.], 1898. Dostupné online.
- GARSOÏAN, Nina. The Armenian People from Ancient to Modern Times. Redakce Hovannisian Richard G.. New York: St. Martin's Press, 1997. ISBN 0-312-10169-4. Kapitola The Marzpanate (428–652), s. 95–115.
- KATVALYAN, M. Soviet Armenian Encyclopedia. Vardan Mamikonyan. Redakce Hambardzumyan Viktor. Yerevan: [s.n.], 1985. Dostupné online. S. 314. (arménsky)
- SARAFEAN, Grigor A. Vardanantsʻ paterazmě ew Vardan Mamikonean: Vardanantsʻ paterazmi 1500-ameakin aṛitʻov. Second. vyd. Frēznō [Fresno]: Tparan "Nor ōr", 1951. Dostupné online.
- SUNY, Ronald Grigor. Looking Toward Ararat: Armenia in Modern History. Bloomington: Indiana University Press, 1993. Dostupné online. ISBN 9780253207739.
- TCHOBANIAN, Archag. The People of Armenia: Their Past, Their Culture, Their Future. Překlad Gregory G. Marcar; Introduction by Viscount Bryce. London: Dent, 1914.
