Přeskočit na obsah

Tygr kaspický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxTygr kaspický
alternativní popis obrázku chybí
Tygr kaspický v Berlínské zoo roku 1899
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďkočkovití (Felidae)
RodPanthera
Druhtygr (Panthera tigris)
Trinomické jméno
Panthera tigris virgata
Illiger, 1815
Areál rozšíření kaspického tygra (černě)
Areál rozšíření kaspického tygra (černě)
Areál rozšíření kaspického tygra (černě)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tygr kaspický (též tygr turanský nebo tygr perský; trinomickým jménem Panthera tigris virgata) je vyhynulý poddruh tygra. Jednalo se o třetí největší poddruh této kočkovité šelmy. Žil v oblasti mezi Černým mořem a západní Čínou. Byl tak intenzivně loven lidmi, že nejpozději v 70. letech 20. století došlo k jeho vyhubení. Tygr kaspický již nežije ani v zajetí.[2] V současnosti se uvažuje o jeho znovuvyšlechtění na základě DNA tygra ussurijského, který je jeho nejbližší příbuzný. Někteří vědci jsou dokonce toho názoru, že tygr kaspický a ussurijský jsou tentýž poddruh tygra.

Tygr kaspický byl třetím největším poddruhem tygra.[3] Byl poněkud menší než tygr ussurijský a indický. Samci dosahovali délky 270–295 cm, samice obvykle mezi 240–260 cm. Hmotnost se pohybovala u samců v rozmezí 170–240 kg, u samic 85–135 kg. Délka lebky se u samců pohybovala okolo 31–37 cm, u samic obvykle 26–30 cm.[4]

Srst kaspického tygra měla jasnější barvu než u ostatních poddruhů. Pruhy byly užší. Zimní srst byla podstatně delší než letní (podobně jako u ussurijského tygra), na břiše a spodní části krku mohla vytvářet až jakousi hřívu.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Tygr kaspický žil ve střední a středozápadní Asii v pásu od východního pobřeží Černého moře po čínskou Tarimskou pánev. Byl rozšířen především v údolích řek, např. Atrek, Sumbar, Amudarja a Syrdarja, při jižním pobřeží Kaspického moře (proto "tygr kaspický"), v Malém Kavkazu, při pobřeží Aralského a Balchašského jezera a na jihozápadním okraji Altaje.

Tygr kaspický byl rozsáhle migrujícím lovcem. Jeho hlavní kořistí byla především divoká prasata a různé druhy jelenů. Příležitostně se dokázal zmocnit i mnoha jiných druhů kořisti, počínaje šakaly, přes divoké koně a sajgy a konče divokými druhy koz. Především v zimě tygři napadali i psy a jiná domácí zvířata.

Kolorovaná fotografie tygra kaspického v Berlínské Zoo z roku 1899

Tygra kaspického začalo ubývat od druhé poloviny 19. století v souvislosti s ruskou kolonizací středoasijské oblasti. Šlo o poměrně rychlý proces. Tygři byli nemilosrdně loveni "sportovními" a vojenskými skupinami střelců. Ruská armáda byla rozsáhle využívána k likvidaci predátorů. Až do 1. světové války bylo zabíjeno okolo 100 tygrů ročně. Navíc došlo k značnému úbytku jeho přirozeného prostředí, jehož větší část byla využita na zakládání bavlníkových plantáží. Zároveň tygrům rychle ubyla i jejich nejoblíbenější kořist - divoká prasata a jeleni (lov, nemoci, ničení prostředí atd.).

Výsledkem kombinace těchto faktorů bylo, že nejpozději začátkem 70. let 20. století byl poddruh oficiálně vyhuben, s tím že poslední kusy mohly na odlehlých místech přežívat až do 80. let. V jednotlivých zemích mizel postupně. V Iráku ho lidé vyhladili již v roce 1887, v oblasti Kavkazu v roce 1922, rovněž ve 20. letech 20. století je vyhuben v Tarimské pánvi. V Kazachstánu jsou poslední zprávy o divoce žijících zvířatech z roku 1948, v Turkmenistánu byl poslední tygr uloven roku 1954, v Íránu spatřili posledního jedince v roce 1958. V oblasti pohoří Ťan-šan mizejí poslední kusy v 60. letech 20. století. V údolí řeky Amudarji, poblíže Aralského jezera, existují poslední nepotvrzená pozorování z roku 1968. V údolí Pyzandh na pomezí Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu poslední jedinci přežívali zřejmě až do začátku 70. let. Poslední volně žijící kusy zřejmě zastřelili Turci v 70. nebo dokonce v 80. letech 20. století.

Snaha o záchranu a možnosti reintrodukce

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938 byla v Tádžikistánu utvořena přírodní rezervace Tigrovaja Balka. Nacházela se na dolním toku řeky Vachš u hranic s Afghánistánem. Poslední tygři byli v této rezervaci spatřeni v roce 1958. Od roku 1947 byl tygr chráněn zákonem na území celého SSSR. V Íránu byli tygři chráněni od roku 1957, za zastřelení hrozila značná pokuta. Žádné z těchto opatření ale tuto šelmu nezachránilo.

Poté, co nejnovější výzkumy zjistily, že tygr ussurijský je velmi blízce spřízněn s tygrem kaspickým, začaly diskuze o možnosti jejich návratu. Předpokládá se, že tygr kaspický byl dokonce jen regionální formou tygra ussurijského, k oddělení jejich populace došlo teprve před asi 100 lety.[5] Plánuje se vysadit populaci zhruba 100 kusů tygra ussurijského v deltě Amudarji na území o velikosti asi 5000 km². Problémem je, že takovéto území dosud není k dispozici a navíc není k dispozici ani takový počet zvířat na vysazení.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23].
  2. IUCN: Caspian tiger Panthera tigris virgata. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2012-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-06. 
  3. Časopis Příroda 12/2012 (s.83) a internetová stránka The Extinction Website: Panthera tigris virgata Archivováno 12. 4. 2016 na Wayback Machine. uvádějí, že se jedná o druhý největší poddruh, ale nedokládají to žádnými údaji a zdroji. Podle MAZÁK. Panthera tigris. Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine., s. 3 jde o třetí největší poddruh.
  4. MAZÁK. Panthera tigris. Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine.
  5. Český rozhlas, Příroda: Kaspický tygr pořád existuje (2009)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]