Trest smrti v Srbsku

Trest smrti v Srbsku se používal i před propuknutím prvního srbského povstání v roce 1804, kterým započala cesta k zisku srbské nezávislosti. Později byl používán i v autonomním Srbském knížectví a v následujících státních útvarech. Dne 26. února 2002 přijal srbský parlament dodatky k trestnímu zákoníku, které rušily trest smrti. Poslední poprava v zemi byla vykonána 14. února 1992. Poslední rozsudek smrti byl vynesen v roce 2001.

Srbsko podepsalo a ratifikovalo protokol č. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i protokol č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Protokol č. 6 byl ratifikován dne 3. března 2004 a vešel v platnost dne 1. dubna 2004. Protokol č. 13 byl ratifikován dne 3. března 2004 a v platnost vešel dne 1. července 2004.

Historie

Období 1804–1914

V prvních desetiletích 19. století byl trest smrti v Srbsku široce používán za různé trestné činy, včetně vraždy, krádeže, politických zločinů, infanticidy a také za mimomanželský sexuální vztah. Do roku 1858 se používaly různé způsoby popravy včetně zastřelení, oběšení, lámání v kole, „smrtící rukavice“ (odsouzenci byli nuceni probíhat mezi dvěma řadami mužů stojícími proti sobě a vyzbrojenými březovými pruty, kterými odsouzence mlátili) a dekapitace. Došlo také k několika popravám nabodnutím na kůl.

Do roku 1842 byli vrazi trestáni „zrcadlovými“ tresty. To znamená, že vrah měl být popraven stejným způsobem, jakým zabil svou oběť. Často k popravě byla použita i stejná zbraň. Kromě toho byla těla popravených osob téměř vždy veřejně vystavena po stanovenou dobu nebo do jejich „úplného rozkladu“. V roce 1858 se jediným způsobem popravy stalo zastřelení a zároveň přestala být těla popravených veřejně vystavována.

Podle prvního srbského trestního zákoníku přijatého v roce 1860, měly být rozsudky smrti vykonávány veřejně zastřelením, přičemž tělo mělo být po vykonání popravy na místě ihned pohřbeno. Zákoník zahrnoval šestnáct hrdelních trestných činů, a to včetně různých forem vraždy a loupeže vedoucí ke smrti a také vlastizrady. V roce 1863 byl opětovně zaveden trest smrti za krádeže a další zločiny. Trest smrti za krádeže byl definitivně zrušen roku 1902. V roce 1905 přestaly být popravy v Bělehradě veřejné. Odsouzenci od té doby byli stříleni tajně na místech, kam veřejnost nechodila, přestože zůstaly až do roku 1930 oficiálně veřejné. V jiných srbských městech se při popravách scházely tisíce diváků.

Pravidelné statistiky o provedených popravách začaly být vedeny v roce 1889. Před tímto datem existují spolehlivé záznamy pouze z několika let. Například v roce 1844 bylo vyneseno 62 rozsudků smrti a vykonáno 50 poprav. V roce 1883, v období masivního povstání proti vládě, bylo k smrti odsouzeno 117 osob a 47 jich bylo popraveno. Podle oficiální statistiky bylo od roku 1889 do roku 1914 vyneseno 600 rozsudků smrti a vykonáno 344 poprav.

Období 1918–1941

Když v roce 1918 vzniklo Království Jugoslávie, zůstaly v různých částech země v platnosti odlišené právní systémy. V severozápadních provinciích (Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Slovinsko a Vojvodina) se popravovalo oběšením v uzavřeném prostoru s omezenou účastí veřejnosti. Ve zbytku země (Srbsko, Kosovo, Černá Hora a Makedonie) se popravovalo veřejně zastřelením. Když byl v roce 1929 přijat jednotný trestní zákoník pro celou zemi, zůstalo oběšení jediným zákonným způsobem popravy, s výjimkou rozsudků vynesených vojenskými soudy, které byly vykonávány zastřelením.

Zločiny trestané smrtí byly většinou vraždy a loupeže vedoucí ke smrti, stejně jako terorismus. K smrti odsouzení teroristé byli především komunisté a chorvatští, makedonští a albánští separatisté. Podle oficiálních statistik bylo v Srbsku od roku 1920 do roku 1940 vyneseno 459 rozsudků smrti a vykonáno 232 poprav. Ve stejném období bylo v celé Jugoslávii vyneseno 904 rozsudků smrti a vykonáno 291 poprav.

Vykonáváním poprav byli v Srbsku pověřeni státní kati. V letech 1918 až 1922 tuto funkci zastával Alois Seyfried, v letech 1922 až 1928 Florian Mausner a v letech 1928 až 1941 Karlo Dragutin Hart.

Období 1945–1991

V prvních letech po druhé světové válce byly denně ve velkém vynášeny rozsudky smrti nad kolaboranty a válečnými zločinci, ale také nad „nepřáteli lidu“, tedy nad všemi, kteří se postavili novému komunistickému režimu. Neexistují žádné spolehlivé údaje, ale je pravděpodobné, že v Jugoslávii bylo od roku 1951 vyneseno až 10 tisíc rozsudků smrti, z nichž byla většina vykonána. Z tohoto počtu v daném období připadalo několik tisíc rozsudků smrti na Srbsko. Kromě politických trestných činů patřily mezi hrdelní zločiny i krádež vládního majetku a také vraždy a loupeže s přitěžujícími okolnostmi.

Do roku 1959 se popravovalo buď zastřelením nebo oběšení, a to v závislosti na rozsudku soudu v každém jednotlivém případě. Oběšení bylo považováno za těžší formu popravy a používáno bylo méně. V prvních poválečných letech byly popravy hlavních válečných zločinců často veřejné. Po roce 1950 počet rozsudků smrti prudce klesl. Podle oficiálních statistik bylo v letech 1950 až 1958 v Srbsku odsouzeno k trestu smrti 122 lidí. O vykonaných popravách však nebyly zveřejněny žádné oficiální údaje, ale lze předpokládat, že byly vykonány přibližně dvě třetiny vynesených rozsudků.

Reformy z roku 1959 vedly k méně přísnému systému trestního soudnictví. Snížil se počet hrdelních zločinů a zrušen byl trest smrti za majetkové delikty. Oběšení bylo zrušeno a jediným legálním způsobem popravy zůstalo zastřelení. Popravy vykonávala popravčí četa složená z osmi policistů, z nichž jen polovina měla zbraně nabité ostrými náboji. Popravy bylo i nadále možné vykonávat veřejně. Od roku 1959 do roku 1991 byly v Srbsku vykonány průměrně dvě popravy ročně (přes 70 % rozsudků smrti vynesených v Jugoslávii připadalo na soudy v Srbsku).

Po roce 1991

Od dubna 1992 bylo Srbsko součástí Svazové republiky Jugoslávie, která se skládala ze dvou federálních celků, Srbska a Černé Hory. Od roku 1991 do roku 2002 bylo vyneseno 19 rozsudků smrti z nichž nebyl žádný vykonán. Posledním popraveným byl dne 14. února 1992 Johan Drozdek, který byl popraven v Somboru. Ten byl v roce 1988 odsouzen k trestu smrti za znásilnění a vraždu šestileté dívky.

Seznam poprav od roku 1959 na území Srbska

Seznam osob popravených na území Srbska od roku 1960 do roku 1992.

Jméno popravené osoby	Pohlaví	Datum rozsudku	Datum popravy	Místo popravy	Zločin	Metoda popravy
Mileva Krivokapić	žena	1959	1960	Leskovac	dvojitá vražda dítěte	poprava zastřelením
Ramo Bunakai	muž	1959	1960	Peć	špionáž a vražda	poprava zastřelením
Ilija Jojin	muž	8. března 1960	18. července 1961	Bělehrad	dvojitá vražda	poprava zastřelením
Stevan Narandžić	muž	1961	1961	Sremska Mitrovica	dvojitá vražda	poprava zastřelením
Kruma Cekov	muž	1961	1962	Požarevac	vražda	poprava zastřelením
Esad Ribić	muž	1963	1963	Sombor	vražda policisty	poprava zastřelením
Mihaljo Sekuš	muž	1963	1963	Subotica	trojitá vražda	poprava zastřelením
Milivoje Stević	muž	1962	1963	Sremska Mitrovica	vražda policisty	poprava zastřelením
Mladen Domanović	muž	23. listopadu 1962	1963	Sremska Mitrovica	vražda spoluvězně	poprava zastřelením
Sedija Tači	muž	1962	1963	Niš	vražda spoluvězně	poprava zastřelením
Vojislav Smiljanić	muž	1962	1963	Sremska Mitrovica	vražda policisty	poprava zastřelením
Aleksandar Jovanović	muž	1. října 1962	30. září 1963	Valjevo	vražda dítěte	poprava zastřelením
Živko Mladenović	muž	1963	1963	Prokuplje	vražda	poprava zastřelením
Sadija Beftija	muž	1963	1964	Priština	vražda	poprava zastřelením
Vukomir Dojčinović	muž	1963	24. února 1965	Niš	trojitá vražda	poprava zastřelením
Eva Vanjur	žena	1965	9. listopadu 1965	Subotica	vražda dítěte	poprava zastřelením
Božo Stadinović	muž	1965	1966	Sremska Mitrovica	vloupání	poprava zastřelením
Ivan Jelić	muž	25. července 1968	2. listopadu 1968	Bělehrad	terorismus	poprava zastřelením
Janko Marković	muž	1968	1969	Zaječar	dvojitá vražda	poprava zastřelením
Dragoljub Gutić	muž	prosinec 1968	27. února 1969	Bělehrad	vražda během vloupání	poprava zastřelením
Sava Lisovac	muž	prosinec 1968	27. února 1969	Bělehrad	vražda během vloupání	poprava zastřelením
Teufik Kapetanović	muž	1969	1970	Niš	vloupání	poprava zastřelením
Janoš Kočiš	muž	1971	1971	Novi Sad	vražda	poprava zastřelením
Vince Kišđeri	muž	27. října 1970	1972		dvojitá vražda	poprava zastřelením
Hilmija Hajrulahu	muž	29. října 1970	1972	Gnjilane	vražda	poprava zastřelením
Alija Elezi	muž	15. srpna 1971	1972	Gnjilane	vražda	poprava zastřelením
Milun Jovanović	muž	20. dubna 1972	13. prosince 1972	Novi Pazar	trojitá vražda	poprava zastřelením
Nebih Prenići	muž	28. ledna 1970	13. června 1973	Priština	dvojitá vražda	poprava zastřelením
Stipan Tumbas	muž	22. března 1973	15. srpna 1974	Subotica	vražda dítěte	poprava zastřelením
Alesandar Milutinović	muž	10. listopadu 1971	4. září 1974	Bělehrad	vícenásobná vražda	poprava zastřelením
Jezdimir Gajić	muž	8. března 1973	16. května 1975	Požarevac	vícenásobná vražda	poprava zastřelením
Milan Sekulić	muž	13. června 1974	19. března 1976	Bělehrad	vražda policisty	poprava zastřelením
Ahmet Zogaj	muž	8. října 1974	1976	Prizren	dvojitá vražda dítěte	poprava zastřelením
Bali Zogaj	muž	8. října 1974	1976	Prizren	dvojitá vražda dítěte	poprava zastřelením
Ali Haliti	muž	21. března 1975	1977	Priština	vražda	poprava zastřelením
Isljam Đota	muž	11. října 1974	1977	Priština	dvojitá vražda	poprava zastřelením
Mejdi Ljamalari	muž	3. února 1974	1977	Gnjilane	dvojitá vražda	poprava zastřelením
Avdija Seferaj	muž	1977	1977	Požarevac	vícenásobná vražda spoluvězně	poprava zastřelením
Mustafa Milaim	muž	1977	1977	Požarevac	vícenásobná vražda spoluvězně	poprava zastřelením
Zumber Haliti	muž	9. prosince 1975	1977	Požarevac	trojitá vražda	poprava zastřelením
Nedeljko Grujčić	muž	5. dubna 1974	5. ledna 1977	Užice	dvojitá vražda	poprava zastřelením
Miljenko Hrkać	muž	23. prosince 1975	11. ledna 1978	Bělehrad	terorismus	poprava zastřelením
Dimitrije Gavrilović	muž	21. dubna 1978	20. dubna 1979	Novi Sad	dvojitá vražda	poprava zastřelením
Nebojša Despotov	muž	4. března 1976	12. července 1979	Zrenjanin	dvojitá vražda	poprava zastřelením
Vojislav Rajčić	muž	1. dubna 1980	17. dubna 1981	Zaječar	válečné zločiny	poprava zastřelením
Đemšit Braha	muž	1981	22. října 1981		vražda	poprava zastřelením
Hamit Azizi	muž	1982	4. ledna 1982		vražda	poprava zastřelením
Paljoka Gecaj	muž	1982	6. dubna 1982		vražda	poprava zastřelením
Ferat Muja	muž	červenec 1982	26. dubna 1984	Titova Mitrovica	vražda	poprava zastřelením
Laslo Egete	muž	1989	29. července 1989	Subotica	vražda dítěte	poprava zastřelením
Laslo Tubičak	muž	30. března 1988	8. srpna 1989	Novi Sad	vloupání a vražda	poprava zastřelením
Johan Drozdek	muž	14. března 1988	14. února 1992	Sombor	vražda dítěte	poprava zastřelením

Zrušení trestu smrti

V roce 1826 básník Sima Milutinović Sarajlija napsal princi Miloši Obrenovići I. doporučení, aby zrušil trest smrti. Princ však dopis nikdy neobdržel. Při přípravě trestního zákoníku v roce 1858 profesor práv a soudce Jovan Flilipović navrhl zrušení trestu smrti s tím, že je podle tehdy platné srbské ústavy protiústavní. Jeho návrh komise většinou hlasů zamítla. V lednu 1881 předložili v srbském parlamentu poslanci Národní radikální strany dva návrhy na úplné zrušení trestu smrti, ale oba byly většinou zamítnuty. Podobný návrh, i když se omezoval na zrušení trestu za politické zločiny, byl předložen roku 1887. I tento návrh byl zamítnut.

Ústava Svazové republiky Jugoslávie přijatá 25. dubna 1992 zrušila trest smrti za federální zločiny, včetně genocidy, válečných zločinů, politických a vojenských deliktů, ale jednotlivé svazové jednotky si ponechaly právo ukládat trest smrti za trestné činy spadající do jejich jurisdikce.

Dne 26. února 2002 srbský parlament upravil srbský trestní zákoník a vypustil z něj všechny odkazy na trest smrti. Primárním důvodem pro tuto změnu, byla snaha Svazové republiky Jugoslávie vstoupit do Rady Evropy. Po zrušení trestu smrti byly dvanácti lidem v cele smrti jejich tresty změněny na čtyřicet let odnětí svobody. V roce 2006 byla přijata nová srbská ústava, která výslovně zakazuje trest smrti.

Veřejné mínění

Na podzim 2001 krátce před zrušením trestu smrti v Srbsku průzkum mezi veřejností ukázal, že 43 % respondentů podporovalo trest smrti, 43 % bylo proti trestu smrti a 14 % nemělo jasný názor. Tento výsledek opakovaně potvrdily i následné průzkumy konané pravidelně od roku 2007.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Capital punishment in Serbia na anglické Wikipedii.

Portály: Právo