Přeskočit na obsah

Tereza Vlčková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: česká politička Terezie Vlčková.
Tereza Vlčková
Tereza Vlčková, autoportrét, 2010
Tereza Vlčková, autoportrét, 2010
Narození3. listopadu 1983 (41 let)
Třebíč
Povolánífotografka
Webová stránkawww.terezavlckova.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tereza Vlčková (* 3. listopadu 1983, Třebíč) je česká fotografka a zároveň pedagožka na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, kde vyučuje módní fotografii.[1] Patří do generace mladých českých fotografek z počátku 21. století spolu s dalšími autorkami jako například Barbora Krejčová, Dita Pepe, Kateřina Držková nebo Barbora Prášilová.[2]

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Pracuje s barevnou fotografií, své modely obléká a ladí do prostředí tak, aby vše zapadalo do atmosféry, kterou se snaží sama vytvořit.

Montáže nevyužívám v takové míře jak se zdá – snažím se mít vše připravené na místě – samozřejmě ne všechny mé nápady realita splňuje. Stejně jako je pro mě důležitá finální úprava v počítači, je pro mne nezbytné mít dobře nafocený snímek.[3]
— Tereza Vlčková

Ovlivňuje výslednou barevnost, odstraňuje zbytečné detaily či skládá výsledný obraz z několika záběrů. Intenzivní využívání fotomanipulace

Tereza Vlčková: Mirrors Inside, 2008
Tereza Vlčková: A Perfect Day Elise, 2007

však v jejím případě nevede k samoúčelným efektům, ale umocňuje působivost fotografií s nevšední poetikou, osobitým světem na rozhraní skutečnosti a snu.[4]

Pracuje s proměnami identity podobně jako Kateřina Držková, Sylva Francová nebo Daniela Dostálková. Podobně jako řada fotografek v zahraničí se zabývala tématem dvojčat. Inspiruje se také módou. Zúčastnila se celé řady výstav, fotografických festivalů a soutěží v Čechách i v zahraničí.[2] Například Prague Photo, Prague Biennale Photo, Měsíc fotografie v Bratislavě, Paris Photo[5], Lacoste Elysee Prize 2010[6].

Její práce stojí na hranicích volné tvorby a módní fotografie. Její styl je vágní, neurčitá je i časová zařaditelnost děl. Často se inspiruje uměleckými díly z různých období. Velký význam u ní má nadpozemská příroda bez civilizačních zásahů, s níž ženy a dívky před kamerou dokonale souzní. Příroda jako ideál krásy, čistoty, neposkvrněnosti i duchovní hloubky. Modelky připomínají panenky či figuríny z výkladních skříní, působí neurčitě a tajemně.[4]

Little Garden

[editovat | editovat zdroj]

V pohádkové atmosféře a sladkobolnosti idealizovaných mladých žen na lesních mýtinách a horských loukách můžeme najít vzory obrazů anglických prerafaelitů. Na druhou stranu ostré jasné barvy, akcent na vyumělkovanou líbivost a vědomá exploatace kýče mohou připomenout práce Pierra a Gillese.[4]

A Perfect Day, Elise

[editovat | editovat zdroj]

Snově levitující křehké dívky na vrcholcích beskydských kopců. Inspiruje se Alenkou spisovatele a piktorialistického fotografa Lewise Carrolla. Ve výskocích křehkých dívek, jimiž se snaží dostat z gravitace reálného světa a vznést se z přízemnosti do duchovních výšek, najdeme inspiraci symbolistickými díly z přelomu 19. a 20. století.[4]

Ve své sérii Two (Dvojice) vytváří klony a konfrontuje je se skutečnými dvojčaty. Magickými portréty se snaží poukázat na jejich dokonalou podobu fyzické a duševní stránky, které vkládá na pozadí až hororově působící panenské přírody křivolakých větví a temných lesů.[4] Podobným tématem se zabývaly autoři Loretta Lux (snímek Sasha a Ruby[7]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbusová (Identická dvojčata[8]), Loretta Lux zachycující portrétované s uhrančivými pohledy přímo na diváka, August Sander[9], Dagmar Hochová, Mary Ellen Mark[10], Wendy McMurdo[11][12] nebo Chantal Michel[13].[2][14]

Tereza Vlčková: Two, 2007

Najdeme paralely s díly starých italských a španělských mistrů, i s filmy Stanleyho Kubricka Osvícení nebo Tima Burtona Ospalá díra. Na snímcích nelze jednoduše rozeznat, kdy se jedná o skutečná dvojčata a kdy o klony. Autorka se snaží prozkoumávat identitu maximálně fyziologicky blízkých lidí, jejichž vnější podobnost zdůrazňuje stejným oblečením i stejnými účesy. V jemných kontrastech a podobách výrazů jejich tváří s překvapivě dospělými výrazy přitom akcentuje otázky, zda stejně blízký je i jejich psychický svět a jejich charakter či jaké jsou jejich vzájemné vztahy nebo kolik tváří se v každém z nás skrývá.[4]

S cyklem se prosadila také na fotografickém festivalu v Arles 2008.

Mirrors Inside

[editovat | editovat zdroj]

Do prostředí starého venkovského divadla klonuje mladou hrdinku oblečenou v černých nebo bílých šatech, které inverzně střídá. Kóduje tím skutečnost, sen či odraz v zrcadle. Jde jí o vnitřní odraz osobnosti, černou stránku lidského podvědomí a jeho spletitosti.[2]

  1. Tereza Vlčková [online]. Institut tvůrčí fotografie [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-05. 
  2. a b c d ŽŮREK, Radim. Bakalářská práce, Mladé české fotografky [online]. Opava: Institut tvůrčí fotografie, 2010 [cit. 2010-12-13]. Dostupné online. 
  3. Mailová korespondence s autorkou
  4. a b c d e f Tereza Vlčková na festivalu Transphotographiques v Lille [online]. www.photorevue.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-07. 
  5. http://www.parisphoto.fr/artiste.html?ar=2356&lg=fr[nedostupný zdroj]
  6. Archivovaná kopie. www.elysee.ch [online]. [cit. 2010-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-09. 
  7. Loretta Lux - Sasha and Ruby 1 - Torch Art Gallery [online]. www.torchgallery.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-21. 
  8. SEGAL, David. Double Exposure. The Washington Post. 2005-05-12. Dostupné online [cit. 2015-12-27]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  9. MARTHA and MARY, sisters who loved Jesus. But who did the work? [online]. www.womeninthebible.net [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-22. 
  10. njanjankiri [online]. njanjankiri.blogspot.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  11. Archivovaná kopie. www.iniva.org [online]. [cit. 2010-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-31. 
  12. Monique's contemporary thought in photography [online]. monique-kaput.blogspot.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  13. Archivovaná kopie. www.chantalmichel.ch [online]. [cit. 2010-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-03. 
  14. FANTOMATIK [online]. [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]