Třebívlice (zámek)
| Třebívlice | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicistní |
| Výstavba | 1837 |
| Stavebník | František Josef z Klebelsbergu |
| Poloha | |
| Adresa | Třebívlice,  Česko |
| Ulice | U Zámku |
| Souřadnice | 50°27′30,09″ s. š., 13°53′56,11″ v. d. |
  Třebívlice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 42448/5-2382 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Třebívlice je jednopatrová zámecká budova v obci Třebívlice v okrese Litoměřice. Byl postaven po roce 1837 v klasicistním slohu na místě staršího zbořeného zámku. Objekt je chráněn jako kulturní památka[1] a od roku 1920 v zámecké budově funguje škola. V jedné z budov v areálu zámku je umístěna expozice věnovaná Ulrice von Levetzow.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Třebívlice byly od 14. století rozděleny mezi více majitelů, kteří se rychle střídali. Na počátku 15. století zde stály dva dvorce a dvě tvrze, ale vzhledem k malému množství dochovaných zpráv je až do roku 1470 nelze rozlišit.[2]
Horní tvrz
[editovat | editovat zdroj]
_b_125_1.jpg)
První písemná zmínka o horní tvrzi pochází z roku 1530, kdy byl jejím majitelem Vojtěch Osterský Kaplíř ze Sulevic. Vzhledem k tomu existuje domněnka, že zmínka o Smilovi ze Sulevic a jeho tvrzi z roku 1406 se vztahuje právě k horní tvrzi. Kaplířové ze Sulevic tvrz drželi až do roku 1560, kdy ji poslední z Vojtěchových synů Purkart prodal Vojtěchovi Údrčskému z Údrče. Jeho část Třebívlic s horní tvrzí zdědil syn Zikmund a když roku 1590 zemřel, zdědila ji dcera Alžběta, která se vdala za Adama Osterského Kaplíře ze Sulevic. Statek přešel na jejich syna Jiřího Bedřicha, který však odešel v roce 1628 se svým strýcem do exilu a později byl nespravedlivě obviněn z účasti na vojenských vpádech saského vojska do Čech v letech 1631 a 1634. Za to mu byl zkonfiskován majetek, který roku 1632 získal Albrecht z Valdštejna. Třebívlice vzápětí přenechal Melicharu Wahlovi z Wahlu. Mezitím byla prokázána nevina již zemřelého Jiřího Bedřicha Kaplíře ze Sulevic a zpustošený majetek byl proto vrácen jeho sestrám Anně Alžbětě a Esteře Kaplířovým. Odolen Věžník, který pojal Annu Albžbětu Kaplířovou za manželku, statek roku 1654 prodal Kryštofu Ferdinandu Popelovi z Lobkovic. Neobývaná tvrz však ještě v 17. století beze stop zanikla.[2]
Dolní tvrz
[editovat | editovat zdroj]Dolní tvrz je poprvé zmiňována v roce 1470, kdy patřila Evanovi z Údrče. Jeden z jeho potomků, Vojtěch Údrčský z Údrče koupil i horní tvrz a jejich panství na krátkou dobu spojil. Jeho synové se roku 1586 rozdělili o majetek. Zikmundovi připadla horní tvrz, zatímco Jiří dostal tvrz dolní. Podle dobového popisu byla nově postavená a opevněná a její součástí byl vinný lis. Podíl třetího syna Václava neznáme.[3] Jiří se zúčastnil stavovského povstání a roku 1622 zemřel. Přesto byl jeho majetek o rok později zkonfiskován dcerám a za 41 tisíc kop míšeňských grošů prodán hejtmanovi císařského vojska v Litoměřicích Janu Ritzovi z Lichtenfeldu, který Jiřího udal. Za jeho správy se panství zadlužilo a roku 1651 je koupil císařský poštmistr Ferdinand Bruger z Grünburgu.[2] Sňatkem s jeho dcerou Annou Jakobinou panství přešlo na tyrolského šlechtice Jana Oldřicha z Klebelsbergu a Thumburgu, který obdržel roku 1660 český inkolát a byl povýšen do českého hraběcího stavu, čímž založil českou rodovou větev. Teprve jeho vnuk, litoměřický hejtman Václav Vojtěch z Klebelsbergu fakticky získal Třebívlice, po něm je dědil poslední mužský potomek této rodové větve, František Josef z Klebelsbergu.[zdroj?] V osmdesátých letech 18. století nechali Klebelsbergové renesanční tvrz přestavět na pozdně barokní zámek.[2]
Zámek
[editovat | editovat zdroj]Barokní zámek dal František Josef z Klebelsbergu[zdroj?] roku 1837 zbořit a na jeho místě postavit jednoduchou klasicistní budovu obdélného půdorysu. V roce 1843 se František Josef z Klebelsbergu oženil s vdovou Amálií von Brosigke-Levetzow, která měla tři dcery z předchozího manželství. Jednou z nich byla Ulrika von Levetzow, známá svým vztahem s Johannem Wolfgangem Goethem. Ulrika zdědila třebívlický zámek a žila na něm až do smrti v roce 1899 a byla pochována na místním hřbitově u kostela sv. Václava. Po ní zámek přešel na jejího synovce barona Vojtěcha Raucha ze sousedních Pnětluk, který ho roku 1900 prodal městu Most. To zde zřídilo dětskou opatrovnu a od roku 1920 s výjimkou období druhé světové války v budově sídlí různé školy.[2]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Zámek je jednopatrová budova s obdélným půdorysem, ze které vystupuje ze zahradního průčelí dvoupatrový plochý rizalit s pilastry a římsami.[4] V prvním patře rizalitu se nachází balkon na volutových konzolách.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-01-28]. Identifikátor záznamu 154630 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f ANDĚL, Rudolf, kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 478–479.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze v okolí Košťálova, s. 315.
- ↑ POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Třebívlice, s. 92.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Třebívlice na Wikimedia Commons - Třebívlický zámek na webu Hrady.cz
