Třída Regina Elena
| Třída Regina Elena | |
|---|---|
 Vittorio Emanuele | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | predreadnought |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Regina Margherita |
| Nástupce | Dante Alighieri |
| Technické údaje Regina Elena[1] | |
| Výtlak | 12 691 t (standardní) 13 864 t (plný) |
| Délka | 144,6 m (max.) |
| Šířka | 22,4 m |
| Ponor | 7,91 m, |
| Pohon | 28 kotlů 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 19 299 hp |
| Rychlost | 20,8 uzlu |
| Dosah | 10 000 nám. mil při 10 uzlech. |
| Posádka | 742–764 |
| Výzbroj | 2× 305mm kanón (2×1) 12× 203mm kanón (6×2) 16× 76mm kanón (16×1) 2× 450mm torpédomet |
| Pancíř | až 250mm boky 250mm hlavní věže 150mm sekundární věže 80mm barbety 250mm velitelská věž 38mm paluba (50mm konce) |
Třída Regina Elena byla třída predreadnoughtů Italského královského námořnictva z období první světové války. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1907–1927. Plavidla se vyznačovala na svou dobu vysokou rychlostí, ale zároveň relativně slabou výzbrojí.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Italský konstruktér Vittorio Cuniberti dostal roku 1899 za úkol navrhnout novou třídu bitevních lodí vyzbrojených osmi 203mm kanóny, 150mm pancéřováním a dosahující vysoké rychlosti 22 uzlů při výtlaku 8000 tun. Tento projekt sice nebyl realizován, Cuniberti ale pokračoval návrhem bitevní lodi o výtlaku 13 000 tun, která by svou rychlostí překonávala pancéřové křižníky tehdy konkurenčního britského a francouzského námořnictva. Vznikla tak dobovými experty pozitivně přijatá třída Regina Elena. Ve stavební programu z roku 1901 byly objednány dvě jednotky pojmenované Regina Elena a Vittorio Emanuele a v následujícím roce 1902 ještě druhý pár Roma a Napoli.[2] Po jednom páru postavily v letech 1901–1908 italské loděnice Arsenale di La Spezia a loděnice Cantiere di Castellamare di Stabia.[1]
Jednotky třídy Regina Elena:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Regina Elena | La Spezia | 27. března 1901 | 19. června 1904 | 11. září 1907 | Vyřazena 1923. |
| Vittorio Emanuele | Castellamare di Stabia | 18. září 1901 | 12. října 1904 | 1. srpna 1908 | Vyřazena 1923. |
| Roma | La Spezia | 20. září 1903 | 21. dubna 1907 | 17. prosince 1908 | Vyřazena 1927. Do roku 1932 stacionární cvičná loď. |
| Napoli | Castellamare di Stabia | 21. října 1903 | 10. září 1905 | 1. září 1908 | Vyřazena 1926. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Jednotlivá plavidla se mírně odlišovala výtlakem, pohonem, pancéřováním i výzbrojí. Plavidla měla smíšenou hlavní výzbroj kombinující kanóny dvou různých ráží. Hlavní výzbroj tvořily dva 305mm kanón v jednodělových věžích na přídi a na zádi, které doplňovalo dvanáct 203mm kanónů ve dvoudělových věžích na bocích trupu. Lehkou výzbroj představovalo šestnáct 76mm kanónů (Roma a Napoli nesly dokonce dvacet čtyři 76mm kanónů). Výzbroj doplňovaly dva pevné 450mm torpédomety.[1]
Pohonný systém prvního páru Regina Elena a Vittorio Emanuele tvořilo 28 kotlů Belleville a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 19 299 hp, které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,8 uzlu.[1] Roma a Napoli byly vybaveny 28 kotly Babcock & Wilcox. Dosah byl 5000–10 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů, nebo 1700 námořních mil při rychlosti 19 uzlů. Nejrychlejší jednotka Napoli dosahovala rychlosti až 22,15 uzlu.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Regina Elena na Wikimedia Commons
