Přeskočit na obsah

Třída Hacujuki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Hacujuki
Isojuki (DD-127)
Isojuki (DD-127)
Obecné informace
UživatelVlajka Japonské námořní síly sebeobrany
Typtorpédoborec
Lodě12
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Minegumo
Nástupcetřída Asagiri
Technické údaje
Výtlak2950 t (standardní)
3700 t (plný)
Délka130 m
Šířka13,6 m
Ponor4,1 m
PohonCOGOG
Rychlost30 uzlů
Posádka195
Výzbroj76mm kanón OTO Melara
Boeing Harpoon (2×4)
ASROC (8hl.)
RIM-7 Sea Sparrow
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla1 vrtulník

Třída Hacujuki je třída univerzálních raketových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládá se z celkem 12 jednotek postavených v letech 19791987. Probíhá jejich postupné vyřazování.

Jednotky třídy Hacujuki:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Hacujuki (DD-122) 14. března 1979 7. listopadu 1980 23. března 1982 vyřazen 25. června 2010
Širajuki (DD-123) 3. prosince 1979 4. srpna 1981 8. února 1983 od 16. března 2011 cvičná loď (TV-3517), vyřazen 27. dubna 2016
Minejuki (DD-124) 7. května 1981 19. října 1982 26. ledna 1984 vyřazen 7. března 2013
Sawajuki (DD-125) 22. dubna 1981 21. června 1982 15. února 1984 vyřazen 1. dubna 2013
Hamajuki (DD-126) 4. února 1981 27. května 1982 18. listopadu 1983 vyřazen 14. března 2012
Isojuki (DD-127) 23. ledna 1982 19. září 1983 23. ledna 1985 vyřazen 13. března 2014
Harujuki (DD-128) 11. března 1982 6. září 1983 14. března 1985 vyřazen 13. března 2014
Jamajuki (DD-129) 25. února 1983 10. července 1984 3. prosince 1985 od 27. dubna 2016 cvičná loď (TV-3519), vyřazen 19. března 2020
Macujuki (DD-130) 7. dubna 1983 25. října 1984 19. března 1986 vyřazen 7. dubna 2021
Setojuki (DD-131) 16. ledna 1984 3. července 1985 11. prosince 1986 od 14. března 2012 cvičná loď (TV-3518), vyřazen 24. prosince 2021
Asajuki (DD-132) 22. prosince 1983 16. října 1985 20. února 1987 vyřazen 16. listopadu 2020
Šimajuki (DD-133) 8. května 1984 29. ledna 1986 7. února 1987 od 18. března 1999 cvičná loď (TV-3513), vyřazen 19. března 2021

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Minejuki (DD-124)
Jamajuki (DD-129) po vypuštění klamných cílů

Hlavňovou výzbroj torpédoborců tvoří jeden 76mm kanón OTO Melara, umístěný v příďové dělové věži. Mezi touto věží a můstkem se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC. Ta ve výzbroji lodí doplňují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Protilodní výzbroj představuje osm protilodních střel Boeing Harpoon, umístěných po obou stranách komína. Protiletadlovou výzbroj tvoří osminásobné vypouštěcí zařízení střel RIM-7 Sea Sparrow. Blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám zajišťují dva systémy Phalanx CIWS. Torpédoborce rovněž nesou jeden těžký protiponorkový vrtulník. Pro jeho uskladnění je na palubě hangár.

Pohonný systém je koncepce COGOG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží dvě plynové turbíny Tyne RM-1C, zatímco v bojové situaci lodě pohání dvě plynové turbíny Rolls-Royce Olympus TM 3B. Nejvyšší rychlost lodí dosahuje 30 uzlů. Cestovní rychlost je 18 uzlů.

  1. Class Hatsuyuki Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]