Stephen Breyer
Stephen Breyer | |
---|---|
Rodné jméno | Stephen Gerald Breyer |
Narození | 15. srpna 1938 (86 let) San Francisco |
Alma mater | Stanfordova univerzita Harvardova univerzita Harvard Law School Magdalen College Lowell High School |
Povolání | právník, soudce, advokát, vysokoškolský učitel a politik |
Zaměstnavatelé | Harvardova univerzita Ministerstvo spravedlnosti Spojených států amerických |
Ocenění | Řád čestné legie Marshall Scholarship James Parks Morton Interfaith Award Brandeis Medal Cena zasloužilého orlího skauta |
Nábož. vyznání | judaismus |
Choť | Joanna Freda Hare (od 1967)[1] |
Rodiče | Irving Breyer[2] |
Příbuzní | Charles R. Breyer (sourozenec) |
Funkce | Judge of the United States Court of Appeals for the First Circuit (1980–1994) Soudce nejvyššího soudu USA (1994–2022) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stephen Gerald Breyer (* 15. srpna 1938 San Francisco, Kalifornie) je americký právník, právní teoretik a soudce Nejvyššího soudu Spojených států amerických. Do této funkce byl nominován prezidentem Billem Clintonem 17. května 1994 a ve funkci je od 3. srpna 1994. Je věkově nejstarším členem kolegia Nejvyššího soudu. V lednu 2022 oznámil svůj záměr v průběhu roku rezignovat.[3]
Po studiích na Stanfordově univerzitě získal Marshallovo stipendium na Oxfordskou univerzitu a práva vystudoval na Harvardově univerzitě. V roce 1964 pracoval jako asistent soudce Nejvyššího soudu Arthura Goldberga. Počínaje rokem 1967 přednášel právo na právnické fakultě Harvardovy univerzity. Specializoval se na správní právo a napsal na toto téma řadu oblíbených učebnic. Poté se stal speciálním asistentem pro antimonopolní záležitosti v úřadu federálního státního zástupce (ministra spravedlnosti USA) a asistentem speciálního státního zástupce ve vyšetřování aféry Watergate v roce 1973. V letech 1980 až 1984 byl soudcem v Prvním okruhu Odvolacího soudu.
Ve své knize „Aktivní svoboda“ (angl. Active Liberty) učinil první pokus o komunikaci svých názorů na právní teorii. V knize se zasazuje o to, aby soudnictví rozhodovalo takovým způsobem, který umožní a podpoří zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů státu. Obvykle je považován za člena liberálního křídla Nejvyššího soudu.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stephen Breyer na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ SHEAR, Michael D. Biden plans to name Breyer’s successor by the end of February.. The New York Times. 2022-01-27. Dostupné online [cit. 2022-03-24]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ KERSCH, Ken. Justice Breyer's Mandarin Liberty. University of Chicago Law Review. 2006, s. 759–822. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 26, 2017.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Stephen Breyer na Wikimedia Commons
- Osoba Stephen Breyer ve Wikicitátech (anglicky)