Přeskočit na obsah

Sixt z Ottersdorfu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sixt z Ottersdorfu
Narození1500
Rakovník
Úmrtí5. srpna 1583 (ve věku 82–83 let) nebo 25. srpna 1583 (ve věku 82–83 let)
Praha
Povolánípřekladatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sixt z Ottersdorfu (kol. 1500, Rakovník5. srpna 1583, Praha) byl český překladatel, politik, právník, humanista a přední pražský patricij 16. století.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Studoval nejprve na pražské univerzitě a poté ve Wittenberku. V Praze vlastnil řadu nemovitostí, například Sixtův dům na Staroměstském náměstí. Od roku 1546 byl kancléřem Starého Města pražského. Stal se mluvčím stavovského odboje vůči panovníku Ferdinandovi I.

Sixtův důmCeletné ulici v Praze (v podobě dané barokní přestavbou ze 40. let 18. století) byl sídlem Sixta z Ottersdorfu

Po porážce odboje v první šmalkaldské válce v létě roku 1547 byl zbaven úřadu a na dva měsíce dokonce zajat v Černé věži[1] na Pražském hradě. Po propuštění se věnoval sepisování „samizdatových“ Akt aneb knih památných čili historie oněch dvou nepokojných let v Čechách 1546 a 1547, které byly polemikou s oficiálními Akty těchto všech věcí, které jsou mezi nejjasnějším knížetem a pánem, panem Ferdinandem (etc.) a jistými osobami z panského, rytířského a měšťanského stavu království Českého léta tohoto XLVII zběhly. Kromě toho provedl revizi a částečně i nový překlad (3. kniha Makabejská) Bible podle latinského a řeckého textu pro nové připravované vydání Bible Jiřím Melantrichem. Vydání, které je dnes známé jako Bible Melantrichova, vyšlo v roce 1549 a pak ještě šestkrát. První vydání této bible se paradoxně tisklo v téže Netolického tiskárně, jako oficiální prohabsburská Akta těchto věcí, s nimiž Sixt ve svém spisku polemizoval. Sixtova překladatelská a literární činnost je však daleko širší a dokládá nejen výbornou znalost jazyků, ale také široký humanistický rozhled.

V šedesátých a sedmdesátých letech se Sixt opět vrátil do veřejného života. Jako zástupce měst se například účastnil jednání o České konfesi. Svědectví o těchto jednáních opět zpracoval formou psaného textu, tzv. Diaria. Podobně jako Historie oněch dvou nepokojných let je i Diarium důležitým pramenem historického poznání.

Jan Blahoslav jej roku 1570 nazval „nejlepším Čechem ze všech přítomných pražských doktorů a mistrů“. Sixtovo jméno bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími (srov. Dvaasedmdesát jmen české historie).

Jeho nevlastním bratrem byl Ambrož z Ottersdorfu, původně písař Starého Města pražského, později brněnský městský písař a moravský prokurátor.[2] Synem Sixta byl Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, staroměstský měšťan a člen direktoria českých stavů v době stavovského povstání.

  1. HRUBEŠ, Josef; HRUBEŠOVÁ, Eva. Věže v dějinách stověžaté Prahy. 1. vyd. Praha: Rozmluvy a Leda, 2008. 287 s. S. 39–40. 
  2. Ambrož z OttersdorfuEncyklopedii dějin města Brna

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEŠEK, Jiří: Jiří Melantrich z Aventýna – Příběh pražského arcitiskaře. Časopis Slovo k historii č. 32, Melantrich, Praha, 1991, s. 6–8.
  • TEIGE, Josef: Z Ottersdorfu, in: Ottův slovník naučný, svazek XXVII, Praha, 1908. Dostupné online.
  • SMITKA, Luboš. Rakovnické pomníky v lesku a bídě. 1. vyd. Rakovník: Státní oblastní archiv, 2008. 196 s. Kapitola Humanistickému právníkovi a spisovateli (Sixt z Ottersdosrfu). 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]