San Vittore
| San Vittore | |
|---|---|
 Pohled na obec | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°14′24″ s. š., 9°6′18″ v. d. |
| Nadmořská výška | 278 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Moesa |
  San Vittore San Vittore, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 22,06 km² |
| Počet obyvatel | 834 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 37,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6534 |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
San Vittore je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Moesa. Nachází se v údolí řeky Moesa, asi 75 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 278 metrů. Žije zde 834[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Obec sousedí na západě s kantonem Ticino a leží na obou březích řeky Moesa na konci údolí Val Mesolcina, jen několik kilometrů od Bellinzony, hlavního města Ticina. Katastr obce na levém břehu řeky řeky je neobydlený a zalesněný. Na pravém břehu řeky se obec rozprostírá daleko na severu až do nadmořské výšky 2278 m n. m. u vrcholu Mot Ciarin.
Obec se skládá z hlavního centra a místní části Monticello (337 m n. m.), ležící asi tři kilometry západně, přímo na hranici kantonu. Z celkové rozlohy obce necelých 22 km² zaujímají lesy a lesní porosty 1469 ha. Zemědělská půda zaujímá 341 ha a 331 ha tvoří neproduktivní půda (většinou hory). Zbývajících 62 ha tvoří plochy osídlení.
K obci patří dlouhá exkláva Alpe di Rescignaga, která na jihu hraničí s Itálií a je zcela obklopena územím obce Roveredo.
Sousedními obcemi jsou také Buseno a Calanca v kantonu Graubünden, Arbedo-Castione v kantonu Ticino a Gravedona ed Uniti (dříve Germasino) v Itálii.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
První zmínka o obci pochází z roku 1168 a nese název sancto Victore.[2] Nejstarším kostelem je Santa Croce v části Campagna, starý je také kostel San Lucio v části Palla a kostel Panny Marie v Monticellu. Hlavní kostel je zasvěcen svatému Viktoru a Janu Křtiteli. Kanonii se šesti kanovníky v San Vittore založil v roce 1219 Heinrich von Sax. Byli zodpovědní za pastoraci údolí Misox a Calanca. Po jmenování duchovního na počátku 17. století se jednotlivé kostely začaly oddělovat a vedly ke zrušení kláštera.[2]
San Vittore bylo spojeno s Roveredem až do roku 1646, kdy došlo k rozdělení lesů a alp. Od té doby tvoří samostatnou obec, jejíž historie je totožná s historií údolí Misox.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1826 | 1850 | 1900 | 1950 | 1970 | 1980 | 2000 | 2004 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2020 | ||
| Počet obyvatel | 465 | 594 | 517 | 468 | 666 | 555 | 657 | 688 | 714 | 724 | 742 | 754 | 864 | ||
Údolí Moesa je jednou z italsky mluvících oblastí kantonu Graubünden. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
San Vittore leží na kantonální hlavní silnici č. 13. Západně od obce vede také dálnice A13 v trase St. Margrethen – Chur – Bellinzona (nejbližší exit 39).
Železniční spojení do obce zajišťovala železniční trať z Bellinzony do Mesocca, otevřená roku 1907. Pro malý zájem cestujcích byla na trati v květnu 1972 ukončena osobní doprava a zcela zrušen úsek mezi Bellinzonou a stanicí Castione-Arbedo. V roce 1978 horní úsek trati poničila silná bouře a i nákladní doprava byla následně zcela zastavena. Na zbylém úseku Castione-Arbedo – Cama probíhal až do roku 2013 muzejní turistický provoz; od roku 2013 je trať zcela bez provozu a čeká na další osud.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku San Vittore GR na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c SANTI, Cesare. San Vittore [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2011-02-03 [cit. 2022-06-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ende der Misoxerbahn-Fahrzeugsammlung. Die Museums-Eisenbahn. Roč. 2021, čís. 1, s. 4. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu San Vittore na Wikimedia Commons - (italsky) [1] – oficiální stránky
