Přeskočit na obsah

Robert Brout

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Robert Brout
Narození14. června 1928
New York
Úmrtí3. května 2011 (ve věku 82 let)
Brusel
Alma materKolumbijská univerzita
Newyorská univerzita
PracovištěCornellova univerzita
Svobodná univerzita v Bruselu
Oborfyzika částic
OceněníHigh Energy and Particle Physics Prize (1997)
Wolfova cena za fyziku (2004)
čestný doktor Svobodné univerzity v Bruselu (2005)
Sakurai Prize (2010)
Wolfova cena
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Brout (14. června 19283. května 2011) byl belgický fyzik, známý díky svým příspěvkům ve fyzice elementárních částic. Vyučoval na Université Libre de Bruxelles, kde tvořili dvojici s Françoisem Englertem.

Brout získal doktorát na Kolumbijské univerzitě v roce 1953. Poté začal pracoval na Cornnelově univerzitě. Roku 1959 přijel na dva roky z Belgie na Cornellovu univerzitu Englert. Brout a Engelrt se stali blízkými přáteli a když se v roce 1961 Englert rozhodl vrátit do Belgie, Engler odešel s ním na Université Libre de Bruxelles a nakonec získal i belgické občanství.

V roce 1964 zjistili Brout s Englertem, jak může být generována hmotnost pro kalibrační částice v přítomnosti abelovské a neabelovské kalibrační symetrie. Úspěšně tento mechanismus demonstrovali jak klasicky, tak kvantově mechanicky. Jeffrey Goldstone potom ukázal, že je tato teorie renormalizovatelná. Podobné nápady byly vymyšleny i ve fyzice pevných látek.

Ke stejnému závěru jako Brout a Englert dospěli nezávisle i Peter Higgs, Tom Kibble, Gerald Guralnik a C. R. Hagen. Při 50. výročí oslav objevu byly uznávány všechny 3 tyto práce uznávány jako objevitelské (Higgs, Brout a Englert, Guralnik a Hagen a Kibble). [1] Každá z těchto prací má podobné přístupy, přesto jsou rozdíly mezi nimi značné. Tyto práce ukázaly, že částice, které interagují slabě získávají svoji hmotnost interakcí s všudypřítomným polem, nyní známo jako Higgsovo pole. Interakce probíhá pomocí částic, široce známých jako Higgsovy bosony. Na počátku července 2012 bylo oznámeno z výsledků Velkého hadronového urychlovače v Evropské organizaci pro jaderný výzkum existence nové částice, která má vlastnosti očekávané od Higgsova bosonu. Objev byl ohlášen s jistotou 5 sigma a částice má hmotnost 125 GeV.[2] V roce 2013 za tento objev obdrželi Higgs a Englert Nobelovu cenu za fyziku.

V roce 1971 dokončil Gerardus 't Hooft pod vedením Martinuse J. G. Veltmana doktorskou práci v níž ukázal, že Yangova–Millsova teorie je renormalizovatelná. Ukázal, že pokud lze symetrii Yangovy–Millsovy teorie rozdělit podle způsobu navrhovaném Higgsem, Broutem, Englertem, Kibblem, Guralnikem a Hagenem, pak je Yangova–Millsova teorie renormalizovatelné. Renormalizace Yangovy–Millsovy teorie je jeden ze zásadních úspěchů fyziky 20. století. Veltman a 't Hooft za tuto práci získali Nobelovu cenu za fyziku v roce 1999.[3]

Brout dále pracoval například na problematice kosmické inflace.

V roce 2004 získal Brout, společně s Englertem a Higgsem Wolfovu cenu za fyziku.[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Brout na anglické Wikipedii.

  1. Physical Review Letters - 50th Anniversary Milestone Papers
  2. {{{publisher}}}: CERN experiments observe particle consistent with long-sought Higgs boson, tisková zpráva, [cit. July 4, 2012], Dostupné on-line. Archivováno 5. 7. 2012 na Wayback Machine. Archivovaná kopie. press.web.cern.ch [online]. [cit. 2016-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-05. 
  3. The Nobel Prize in Physics 1999 Retrieved August 6, 2007.
  4. The Wolf Prize in Physics in 2004 Retrieved August 6, 2007.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]