Rimavská Sobota
| Rimavská Sobota | |
|---|---|
 Panorama města Rimavská Sobota | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°22′53″ s. š., 20°1′12″ v. d. |
| Nadmořská výška | 241 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Banskobystrický |
| Okres | Rimavská Sobota |
| Tradiční region | Malohont |
  Rimavská Sobota | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 77,5 km² |
| Počet obyvatel | 22 048 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 284,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Primátor | Jozef Šimko (od 2010) |
| Vznik | 1268 (první písemná zmínka) |
| Oficiální web | www |
| mesto | |
| Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Rimavská Sobota Svätoplukova 9 979 01 Rimavská Sobota |
| Telefonní předvolba | 047 |
| PSČ | 979 01 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | RS |
| NUTS | 514462 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rimavská Sobota (maďarsky Rimaszombat, německy Großsteffelsdorf) je město na řece Rimavě na jižním Slovensku, patřící k Banskobystrickému kraji, v historickém regionu Malohont. Žije zde přibližně 22 tisíc[1] obyvatel. Rimavská Sobota je administrativní a hospodářské středisko okresu a okolí. Ve městě převažuje obyvatelstvo slovenské (60 %) a maďarské (35 %) národnosti.
Název
[editovat | editovat zdroj]- 1270 – Rymos Zumbota
- 1321 – Ryma Zumbath
- 1387 – Rymaszombatya
- 1773 – Rimavská Sobota
- 1786 – Rimavská Sobota, maď. Rimaszombat
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Území v blízkosti Rimavské Soboty bylo osídleno již během pravěku, a to v době bronzové, archeologické nálezy pocházejí z období pilinské kultury, halštatského období, a také z doby římské.
První středověkou osadu, existující již za krále Gézy v letech 1074–1079, zničili Mongolové. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1268 z listiny kancléře Štefana, v níž je osada nazvána Rymboa Zumbota. Název odkazuje k právu sobotního trhu. Městská práva obec získala roku 1334. Mezi lety 1441–1460 byla obsazena husitskými oddíly Jana Jiskry a bratříky, kteří zde vybudovali pevnost Sobôtka a vyjednávali s uherským regentem Janem Hunyadym.
V roce 1508 město vyhořelo. K jeho obnově byl pozván italský architekt, který vytvořil šachovnicový půdrys města. Od poloviny 16. století do roku 1601 město podléhalo turecké nadvládě Osmanské říše a trpělo nájezdy loupeživých Martalovců. V roce 1668 je císař Leopold I. připojil k habsburské říši a povýšil na královské město. Roku 1735 císař Karel VI. městu k domobraně udělil právo meče.
Roku 1792 zde osvícenci založili jednu z prvních vědeckých společností na Slovensku. V 19. století bylo město sídlem Gemersko-malohonstké župy (do té doby centrem Malohontu). 26. prosince 1805 zde na útěku z prohrané bitvy u Slavkova přenocoval zraněný generál Kutuzov. V revolučním roce 1848 Rimavská Sobota vystrojila pro maďarské revoluční vojsko 220 vojáků a 28 příslušníků národní gardy. V únoru 1849 tábořilo ve městě několik dní císařské vojsko.[2] V srpnu 1849 zde operovali slovenští dobrovolníci pod velením plukovníka H. Lewartowského, resp. pod veleními Štefana Marko Daxnera a Jána Francisci.[3] Památku maďarských revolucionářů připomíná bronzový pomník básníka Sándora Petőfiho. Š. M. Daxner zde pak byl zástupcem státního komisaře Gemersko-malohontské župy a později působil jako druhý podžupan této župy.
Za první republiky se město hospodářsky příliš nerozvíjelo. V letech 1938 až 1944 bylo (na základě první vídeňské arbitráže) součástí Maďarského království. Obyvatelé židovské národnosti byli posláni do koncentračních táborů, z kterých se nevrátilo 726 osob.[4] Dne 21. prosince 1944 bylo město osvobozeno vojsky 2. ukrajinského frontu. Maďarské obyvatelstvo bylo podle Benešových dekretů v letech 1945–1946 vystěhováno. V roce 1948 byla k Rimavské Sobotě pripojena obec Tomašová, nyní městská část s rodinnou zástavbou. V období socialismu bylo město silně přestavěno a industrializováno. V roce 1986 zde byla zbourána synagoga.[4]
V roce 2001 Mezinárodní astronomická unie pojmenovala planetku 20495 na počest slovenského města Rimavská Sobota. Model planetky se nachází v parku hvězdárny.
Dne 3. května 2007 byla zrušena železniční trať Rimavská Sobota – Poltár.[5]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]V Rimavské Sobotě žije obyvatelstvo těchto národností:[6]
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Části města
[editovat | editovat zdroj]Městské části: Bakta, Dúžava, Kurinec, Mojín (historicky Majom), Nižná Pokoradz, Sabová, Sobôtka, Včelinec, Tomašová, Vinice, Vyšná Pokoradz Sídliště: Rimava, Západ, Rožňavská Ostatní části: Chrenovisko, Šibeničný vrch
Symboly města
[editovat | editovat zdroj]Symboly města jsou:[7]
- Znak
- Vlajka
- Pečeť
- Kombinovaná korouhev
- Řetěz primátora
- Standarta primátora
Znak městu udělil uherský král Zikmund Lucemburský při své návštěvě v roce 1387. Znak zobrazuje černou rozkřídlenou orlici s červenou zbrojí na stříbrném štítu. Z barev znaku je odvozená i současná černo-červeno-bíla vlajka města.[8]
Hospodářství a doprava
[editovat | editovat zdroj]Rimavská Sobota je okresní město, administrativní a průmyslové centrum okresu. Průmysl zastupují konzervárna, mlékárna, masné závody. Pivovar Gemer a továrna na tabákové výrobky byly zrušeny. Kulturní život města kromě příležitostných festivalů zastupuje Gemersko-malohontské muzeum, věnované Gemerskému a Malohontskému regionu.
Město leží na železniční trati Brezno – Jesenské (trať číslo 174) a na evropské silnici E58. Ve městě funguje MHD formou čtyř autobusových linek (1, 2, 3, 4).
Školství
[editovat | editovat zdroj]Ve městě se nachází tyto střední školy:
- Gymnázium
- Obchodní akademie
- Střední zemědělská škola
- Střední průmyslová škola potravinářská
- Střední odborné učiliště zemědělské
- Střední odborné učiliště zemědělsko-potravinářské
- Střední odborné učiliště služeb
- Střední odborné učiliště strojírenské
- Soukromá konzervatoř
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
- historizující budova župního domu Malohontské župy, francouzského slohu z roku 1798, na Hlavním náměstí
- klasicistní budova župního domu (Čierny orol) Gemersko-malohontské župy, z roku 1849 na Hlavním náměstí
- klasicistní budova župního domu Gemersko-malohontské župy, z roku 1901, na náměstí Mihálya Tompu
- budova Uherského královského soudu z roku 1887, teď okresní soud
- klasicistní kostel sv. Jan Křtitele z roku 1790 na Hlavním náměstí
- barokně klasicistní kalvínský kostel z roku 1784 na Hlavním náměstí, hrob uherského sochaře Ištvána Ferénczyho
- luteránský kostel z roku 1832 stojí v Cukrovarské ulici
- klasicistní budova radnice z roku 1801
- fragmenty tureckého mostu z roku 1553
- historizující budova reformního gymnázia
- hvězdárna z roku 1975
- Gemersko-malohontské muzeum se stálou expozicí, patří mezi nejstarší muzea na Slovensku. Vzniklo roku 1882. Původním sídlem muzea do roku 1910 byla budova bývalého Malohontského župního domu na Hlavním náměstí. Dnes se nachází v budově bývalých kasáren, postavených roku 1850. Muzeum se specializuje na dokumentaci, výzkum a získávání sbírek z historie, archeologie, etnologie, výtvarné umění, přírodní vědy a romská kultura regionu Gemer a Malohont. Bohaté sbírkové fondy muzea společenských a přírodních věd doplňuje rozsáhlý historický knižní fond. Celkový sbírkový fond přesahuje počet 93 000 předmětů.
Pomníky a busty
[editovat | editovat zdroj]
- Sousoší básníků Jána Francisci-Rimavského a Michala Miloslava Bakulínyho
- Lujza Blaha (herečka)
- Sándor Petőfi (básník)
- Mihály Tompa (básník)
- Štefan Marko Daxner (Štúrovec)
- Busta Ivana Kraska
- Busta Jána Botta
- Památník obětem holocaustu
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Jaroslav Bakala (1931–2008), český historik
- Pavel Berky (* 1986), módní návrhář
- Lujza Blaha (1850–1926), herečka a zpěvačka
- Štefan Bolkay (1887–1930), zoolog, muzejník a entomolog
- Ernest Danko (* 1852), rómsky primáš[9]
- Štefan Hatvani (1718–1786), přírodovědec, lékař a polyhistor
- Eva Kováčová (1951–2010), básnířka
- Martina Moravčíková (* 1988), česká plavkyně, olympionička
- Zoltán Pálkovács (1981–2010), slovenský judista, olympionik
- Ilma Rakusa (* 1946), švýcarská spisovatelka a překladatelka
- Peter Sever (1924–2004), spisovatel, scenárista, publicista, dramatik, překladatel a autor literatury pro děti a mládež
- Viktor Szombathy (1902–1987), spisovatel, překladatel, redaktor.
- Mihály Tompa (1819–1868), básník
Rezidenti
[editovat | editovat zdroj]- Karel Augusta (1883–1974), český malíř
- Vladimír Mináč (1922–1996), žák zdejšího gymnázia
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rimavská Sobota na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky.
- ↑ História mesta R. Sobota [online]. [cit. 2020-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Štefan Marko Daxner: V službe národa (Vlastný životopis) – elektronická knižnica. zlatyfond.sme.sk [online]. [cit. 2020-08-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Rimavská Sobota plná príbehov: Kedysi synagóga, dnes už len pamätník [online]. 2022-03-10 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Trať 175: Rimavská Sobota - Poltár. www.zeleznicne.info [online]. [cit. 2023-06-07]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.rimavska-sobota.sk [online]. [cit. 2020-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-18.
- ↑ http://www.rimavskasobota.sk/?id_menu=17152&firmy_slovenska_flag=0
- ↑ Archivovaná kopie. www.rimavskasobota.sk [online]. [cit. 2009-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-16.
- ↑ Biografický lexikón Slovenska. Martin: Slovenská národná knižnica, Národný biografický ústav ISBN 80-89023-15-0, ISBN 978-80-89023-15-8. OCLC 52928443
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rimavská Sobota na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Rimavská Sobota ve Wikislovníku- Oficiální stránky (slovensky) (anglicky) (maďarsky)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rimavská Sobota
