Přeskočit na obsah

Ptenín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ptenín
Ptenín - zámek
Ptenín - zámek
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPřeštice
Obec s rozšířenou působnostíPřeštice
(správní obvod)
OkresPlzeň-jih
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel214 (2024)[1]
Rozloha8,14 km²[2]
Katastrální územíPtenín
Nadmořská výška428 m n. m.
PSČ334 52
Počet domů125 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduPtenín 58
334 52 Merklín u Přeštic
[email protected]
StarostaMartin Kastner
Oficiální web: www.ptenin.cz
Ptenín
Ptenín
Další údaje
Kód obce558265
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ptenín je obec v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji. Žije zde 214[1] obyvatel.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1227. Již v roce 1228 stála na místě dnešního zámku dřevěná tvrz. Ves s tvrzí byla majetkem kláštera svatého Jiří v Praze. Ve 14. století působili na zdejší tvrzi různí majitelé. Nejdéle Kameničtí (1437–1534) a Vidršpergárové. V roce 1712 koupil část Ptenína hrabě Hrzán z Harasova, sešlou část tvrze přestavěl a započal se stavbou nového zámku. Roku 1737 nabyl Ptenín hrabě Ferdinand Morzin.

Obyvatelé se věnovali především zemědělství, žili zde i řemeslníci a horníci, kteří hledali práci v dolech v okolí.[4][5]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 662 654 660 674 737 755 663 414 398 336 282 234 219 206 196
Počet domů 87 92 93 97 101 106 116 118 110 102 91 116 119 121 125

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Školství

[editovat | editovat zdroj]

Zřízení filiální školy bylo povoleno výnosem biskupské konzistoře v Českých Budějovicích v roce 1830. První školní místnost byla pronajata v domě číslo 55 u Vojtěcha Uřídila.

Stavba nové budovy byla zahájena v roce 1934 položením základního kamene na pozemcích, které věnovali ptenínští občané. V roce 1836 byla škola dostavěna a vysvěcena 23. února. Školu navštěvovali žáci z Bolkova, Bukové, Lhoty a Újezdce. Štědrými mecenáši školy i jejích žáků byli hrabě Pálffy a hrabě Kolovrat.

Vzhledem k vysokému počtu žáků v jedné třídě (v roce 1852 jich bylo 169 a v roce 1875 již 206) byla výuka rozšířena do pronajatých prostor. V roce 1878 došlo k dostavbě jedné učebny i s bytem učitele a v roce 1896 byla dostavěna druhá. Generální oprava školy proběhla až v letech 1954–1955, přestože byly připraveny plány novostavby už od roku 1939.

Po 2. světové válce se počet žáků snižoval, škola fungovala jen jako jednotřídka a ukončila svoji činnost roku 1976, kdy začali žáci navštěvovat školu v Merklíně.[8]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Titulní strana - Oficiální stránky Obce Ptenín. www.ptenin.cz [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. 
  5. HOSTAŠA, KAREL; VANĚK, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XXV., Politický okres Přeštický. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907. 131 s. S. 83. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. Školy na Přešticku : historie a současnost. [Přeštice]: Město Přeštice 140 s. ISBN 9788026010197, ISBN 8026010191. OCLC 768556366 S. 90–95. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]