Portál:Slovinsko/Článek/Další/Archiv/2011

Archiv 2011

Archiv 2010

2011

52

Škocjanské jeskyně je jeskynní systém vápencových jeskynní v oblasti Kras na jihovýchodě Slovinska, zahrnující propadlé závrty, více než 5 km podzemních prostor, jeskyně více než 200 metrů hluboké s mnoha vodopády. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších míst na světě ke studiu krasových jevů ve vápenci. Od roku 1986 jsou jeskyně na seznamu UNESCO světového dědictví. Řeka Reka mizí v podzemí v závrtu Velká dolina a déle protéká podzemím v délce 34 km po celou cestu do Jaderského moře, kam přitéká spolu s řekou Timav. Celý článek

51

Ústava Republiky Slovinsko je nejvyšší právní předpis Slovinska přijatý 23. prosince 1991. Slovinská ústava má deset hlav a 174 článků. S postupným uvolňováním poměrů v socialistickém Slovinsku začaly diskuse o nové ústavě. Stávající republiková ústava z roku 1974 byla od září 1989 modifikována skoro stovkou dodatků, což se nejevilo dlouhodobě jako únosné. Již v dubnu 1988 vznikl ve spolupráci sociologů a spisovatelů návrh ústavy (sociologická ústava, resp. spisovatelská ústava), jejíž hlavním tématem byla existence samostatného na Jugoslávii nezávislého Slovinska. Druhý návrh ústavy pochází z března 1990 a bývá spojován především s koalicí DEMOS, ale na jeho přípravě se podíleli i představitelé postkomunistů. Celý článek

50

Anton (Antonín) Foerster (Förster) (20. prosince 1837, Osenice – 17. června 1926, Novo mesto) byl český skladatel, dirigent, varhaník a hudební pedagog působící ve Slovinsku. Pocházel z muzikantské rodiny. Základy hudební výchovy mu dal jeho otec Josef Foerster. Ve dvanácti letech začal studovat gymnázium v Mladé Boleslavi, odkud přešel na vyšší gymnázium v Českých Budějovicích, kde v roce 1858 maturoval. Po maturitě vstoupil do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě a studoval zde především církevní hudbu a gregoriánský chorál. Zastupoval také klášterního varhaníka. Po jedenácti měsících však svůj noviciát ukončil a odešel do Prahy studovat na univerzitu práva. Celý článek

49

Oton Berkopec

Oton Berkopec (6. prosince 1906 Vinice – 16. září 1998 Lublaň), byl slovinský akademik, spisovatel, literární historik, lektor, publicista a významná osoba sdružující Čechy a Slovince. Slavistiku studoval v Lublani a v Praze, kde roku 1936 získal titul doktor. Zde skoro 50 let dělal různá zaměstnání. 1929–1946 byl knihovník v Slovanské knihovně, poté v univerzitní knihovně a 1958–1971 vědecký spolupracovník České akademie věd. Několik let před druhou světovou válkou a po ní byl také lektor slovinštiny na Karlově univerzitě v Praze. Zabýval se především literárními a kulturními styky mezi slovanskými národy, hlavně v oblasti knižní spolupráce mezi Čechy a Slovinci. Celý článek

48

Prof. Ing. Dr. techn. Alois Král, DrSc. (1. prosince 1884 Dolní Studénky – 23. dubna 1969 Brno) byl český stavebník a pedagog, rektor Univerzity v Lublani. V roce 1905 odmaturoval na gymnáziu v Šumperku. Poté studoval na České vysoké škole technické v Brně, kterou absolvoval v roce 1911 a kde v roce 1915 získal doktorát technických věd. V letech 1912 až 1920 působil na státní stavební službě v Lublani. V letech 1920 až 1946 působil na Technické fakultě univerzity v Lublani, jejímž byl i čtyřikrát děkanem. Celý článek

47

Bl. Anton Martin Slomšek (26. listopadu 1800 Slom u Ponikve – 24. září 1862 Maribor) byl slovinský římskokatolický kněz a biskup, spisovatel, autor duchovních písní, pedagog a vlastenecký pracovník. 19. září 1999 ho papež Jan Pavel II. během návštěvy Slovinska prohlásil za blahoslaveného. Narodil se jako nejstarší syn Marie a Marka Slomšekových. Po gymnaziálních studiích v Celji absolvoval bohoslovecký seminář v Klagenfurtu, po vysvěcení na kněze (1824) dva roky působil jako kaplan v Bizeljsku a další dva v Nové Cerkvi u Celje. V roce 1829 byl vybrán za spirituála v Klagenfurtu, kde po devět let vyučoval bohoslovce slovinštinu. Celý článek

46

Dr. Gregorij Rožman (9. března 1883, Dolinčice – 16. listopadu 1959, Cleveland) byl lublaňský biskup, významná postava válečného Slovinska, antikomunista, jenž byl po druhé světové válce v nepřítomnosti odsouzen za kolaboraci. Narodil se v Dolinčicích nedaleko Bleiburgu v dnešním Rakousku jako nejmladší ze sedmi dětí. Absolvoval národní školu v Šmihelu, gymnázium v Klagenfurtu a od podzimu 1904 studoval v Klagenfurtu bohoslovectví. V srpnu 1907 se stal knězem a jako kaplan následně působil v obci Borovlje. Zanedlouho se odebral do Vídně, kde pokračoval ve studiu teologie, kde odpromoval v červnu 1912. Celý článek

45

Franc Rozman – Stane (27. března 1911 Spodnje Pirniče – 7. listopadu 1944 Črnomelj) byl účastník občanské války ve Španělsku a za druhé světové války slovinský partyzánský velitel. Narodil se v osadě Spodnje Pirniče nedaleko od Lublaně. V roce 1914 zmizel na ruské frontě jeho otec, a rodina tak zůstala opuštěná. Po svatbě sestry se střídali různí opatrovníci. Jedním z nich byl i pozdější národní hrdina Jugoslávie Tine Rožanc. Právě on jako přesvědčený komunista přivedl k této ideologii malého Franceho i jeho bratra. Rozman se vyučil pekařem a rozhodl se odsloužit si službu v armádě. Celý článek

44

Židé ve Slovinsku se na tomto území podle archeologických průzkumů nacházejí od dob Římského impéria. Po 2. světové válce část Židů emigrovala do Izraele a této emigraci (alija) přispěly i jugoslávsko-izraelské vztahy (Slovinsko bylo součástí soustátí Jugoslávie). Tradiční Židé ve Slovinsku náleží k aškenázské větvi, nicméně jsou zde i příslušníci sefardské větve (vzhledem k promíchání obyvatelstva po rozpadu soustátí Jugoslávie a po občanské válce). Po občanské válce Slovinci znovu vybudovali v roce 1991 židovské komunitní centrum. Celý článek

43

Dr. Pavel Gantar (* 26. říjen 1949) je slovinský sociolog a politik. Gantar se narodil v malé vesnici Gorenja vas v Kraňsku. Po vyučení se tesařem se rozhodl zapsat na univerzitu. Po přijímacím řízení byl přijat na fakultu politických věd Univerzity v Lublani, kde studoval sociologii. Za studií se Gantar aktivně zapojil do studentských aktivit: v roce 1971 byl spoluzakladatelem radikální studentské skupiny 13. listopadu, do které patřil také filosof Mladen Dolar. Po absolvování univerzity v roce 1974 se stal asistentem na fakultě sociálních studií lublaňské univerzity. Celý článek

42

Dr. Ferdo Kozak, rodným jménem Ferdinand Kozak (18. října 1894, Lublaň – 8. prosince 1957, Lublaň) byl slovinský spisovatel, dramatik a politik. Narodil se jako v Lublani. Jeho starší bratr Juš Kozak byl proslulý spisovatel a literární kritik, zatímco jeho mladší bratr Vlado Kozak komunistický politik. V roce 1913 se přidal k radikální mládežnické organizaci Preporod, která byla zapojena do protirakouské a do projugoslávské činnosti a ve své činnosti spolupracovala také například s Mladou Bosnou. Gymnázium absolvoval v Lublani. Během první světové války byl povolán do rakousko-uherské armády a bojoval na východní frontě. Celý článek

41

Rakouské přímoří (německy Österreichisches Küstenland, italsky Litorale Austriaco, slovinsky Avstrijsko primorje, chorvatsky Austrijsko primorje) nebo Přímoří (Küstenland, Litorale, Primorska) je historický správní útvar v Chorvatsku, Slovinsku a Itálii rozkládající se mezi Alpami a Jaderským mořem. Do r. 1918 se jednalo o součást Rakouského císařství, resp. Rakousko-Uherska. Habsburská monarchie získala svrchovanost nad pobřežím severního Jadranu s přístavy Terstem a Rijekou v r. 1382, resp. 1474. Převaha Benátské republiky na Jadranu a nebezpečí expanze Osmanské říše zpočátku neumožňovaly konsolidovat a rozvinout tyto pobřežní državy. Obě města si zachovala svoji autonomii až do 18. století. Celý článek

40

Sociální demokraté (SD) je slovinská středolevá politická strana. Do roku 2005 nesla strana název Sjednocená kandidátka sociálních demokratů (Združena lista socialnih demokratov, ZLSD). Současným předsedou je Borut Pahor. Počátky současné strany sahají do roku 1989, kdy se Svaz komunistů Slovinska rozhodl vzdát vedoucí úlohy v politickém, sociálním a hospodářském životě Slovinska a umožnil politickou pluralitu. V lednu 1990 došlo k rozkolu Svazu komunistů Jugoslávie. Zanedlouho se slovinští komunisté přejmenovali na Stranu demokratické obnovy. Předsedou strany byl zvolen bývalý komunistický funkcionář Ciril Ribičič. Celý článek

39

Fran Levstik (28. září 1831 Dolnje Retje – 16. listopad 1887 Lublaň) byl slovinský spisovatel, básník, literární kritik a žurnalista. Fran Levstik se narodil v rolnické rodiny v obci Dolnje Retje, která se nachází asi kilometr od Velikih Laščah. Již od dětství se Levstik jevil jako bystrý a všestranně nadaný chlapec. Po tříleté docházce do školy ve Velikih Laščah ho otec poslal studovat do Lublaně. Zde navštěvoval dva roky základní školu a poté přestoupil na gymnázium, které ukončil roku 1853. V letech 1854–1855 studoval teologii v Olomouci, odkud byl ale vyloučen kvůli pohoršující básnické sbírce Básně (1854). Celý článek

38

Domžale (německy Domschale) je označení nejen pro město, ale také pro územně-správní jednotku (občinu) ve středu Slovinska. Oblast byla osídlena v předřímské i římské době. Domžale vzniklo v roce 1925 spojením několika samostatných osad – Zgodnje i Spodnje Domžale, Stob, Studa i Depala vas. Nejstarší písemné záznamy o těchto osadách pocházejí z dvanáctého až čtrnáctého století. Domžale bylo symbolem industrializace: v samotném městě existovalo v té době deset továren. Celý článek

37

Alfi Nipič (* 17. září 1944 Maribor) je slovinský zpěvák. Jeho matka byla Chorvatska, otec Slovinec. Po základní škole pokračoval ve studiu na textilně-technické škole a střední hudební škole, tu ale nedokončil. Po skončení textilní školy nastoupil do společnosti MTT Tekstil. Přelomovým okamžikem v jeho životě byla návštěva mariborského hotelu Astoria, kde se setkal se svým bývalým spolužákem z hudební školy Fritzem Papežem, který mu řekl, že hraje v koperském hotelu Triglav. Celý článek

36

Piran je starobylé městečko na výběžku slovinského pobřeží. Jeho dominantou je kostel a pro stísněná přímořská městečka netypické velké kruhové náměstí. Na jeho místě původně stálo nádraží místní dráhy do Koperu, pro které se našlo místo díky zasypání původního slaniska. Po zrušení dráhy byl prostor využit pro náměstí, kterému dnes vévodí socha místního rodáka, slavného italského houslisty Giuseppe Tartiniho. Celý článek

35

Karavanky jsou pohoří, které společně se Savinjskými Alpami tvoří přirozenou 120 km dlouhou hranici mezi Rakouskem a Slovinskem. V minulosti procházelo pohořím mnoho důležitých obchodních cest, dnes zajišťují dopravu mezi oběma zeměmi železniční i dálniční tunely, které spojují rakouský Villach a slovinské Jesenice. Nejvyšší horou je Stol (Hochstuhl, 2236 m). Karavanky jsou zároveň nejdelším pohořím Slovinska. Nejrozšířenějším porostem v Karavankách je les, který sahá až do výše 1700 m. Celý článek

34

Laško (německy Tüffer) je obec a lázeňské městečko v Dolním Štýrsku ve východním Slovinsku. Leží na hlavním železničním tahu spojujícím hlavní město Lublaň s druhým největším městem Mariborem. Historické centrum obce se nachází na levém břehu řeky Savinji v úzkém údolí pod vrchem Hum. Území je osídleno od doby železné. Laško je v historických pramenech zmiňováno od 13. století. Celý článek

33

Adam Bohorič (1520, Brestanica – 20. listopadu 1598, území současného Německo) byl slovinský protestant a jazykovědec, jenž byl tvůrcem spřežkového pravopisu zvaného bohoričica. Ve Vídni získal v roce 1547 titul bakaláře, poté následovala studia na Univerzitě ve Wittenbergu, kde byl jedním z jeho učitelů i Philipp Melanchthon. V letech 1551 až 1563 působil na vlastní škole v Kršku, v letech 1566 až 1582 a 1595 až 1598 byl správcem stavovské školy v Lublani, kde zavedl místní slovanský jazyk jako jazyk vyučovací. Celý článek

32

Prof. Dr. Rajko Nahtigal (14. dubna 1877 Novo mesto – 29. března 1958 Lublaň) byl slovinský filolog, slavista, rektor Univerzity v Lublani a první ředitel Slovinské akademie věd a umění. Narodil se v Novom mestě, kde absolvoval základní školu a dvě léta na gymnáziu. Gymnázium dokončil v Lublani, poté studoval na Univerzitě ve Vídni, kterou dokončil v roce 1900. V letech 1900 až 1902 byl jako stipendista rakouského ministerstva školství v Rusku (Moskva, Petrohrad), kde se seznámil s ruskými slavisty. Na podzim 1902 se vrátil do Vídně, kde převzal místo po Matiji Murkovi, jenž odešel do Grazu. Celý článek

31

Hotelový komplex v Portoroži

Portorož (italsky Portorose) je slovinské sídlo městského typu na pobřeží Jaderského moře. Je administrativní součástí Piranu. Název místa doslovně znamená „Přístav růží“. Podle oficiálních údajů z roku 2002 žilo v místě 2849 obyvatel. Sídlo je oficiálně dvojjazyčné, slovinsko-italské. Podnebí je mírné přímořské. Jelikož Portorož není tak dobře chráněná před bórou, je tu v zimě překvapivě vysoký počet dnů s teplotami pod bodem mrazu. Teplota je také asi o 2 °C nižší než v okolí, zvláště noci jsou chladné. Naproti tomu léto je zde teplejší a sušší, s průměrným počtem 2443 hodin slunečního svitu. Srpnová průměrná teplota se pohybuje okolo 23 °C. Celý článek

30

Maksim Gaspari (26. ledna 1883 Selščak nad Cerknico – 14. listopadu 1980 Lublaň) byl slovinský malíř a ilustrátor. Po dokončení reálného gymnázia v Lublani pracoval jako příručí v obchodě. Do výlohy namaloval obrázek herinka, který zaujal mecenáše a sběratele umění Niko Sadnikara. Sadnikar umožnil v letech 1903-1905 Maksimu Gasparimu studium výtvarné školy a akademie umění ve Vídni. Celý článek

29

Janko Kersnik (4. září 1852 – 28. července 1897) byl slovinský prozaik, literární kritik a politik. Narodil se na hradu Brdo u Lukovce v šlechtické rodině, jeho otec byl okresním soudcem a matka Berta Höffern šlechtičnou. Vyrůstal v dvoujazyčném německo-slovinském prostředí. Navštěvoval německojazyčné gymnázium v Lublani, ale byl vyloučen na základě obvinění ze slovinského nacionalismu. O další jeho vzdělání se staral domácí učitel Fran Levec, významný slovinský literární historik. Rok studoval právo na univerzitě ve Vídni, a pak pokračoval na univerzitě ve Štýrském Hradci, kde v roce 1874 studium práv dokončil. Celý článek

28

Gornja Radgona

Gornja Radgona (zámuřsky Gorenja Radgonja, německy Oberradkersburg, maďarsky Felsőregede) je označení nejen pro město, ale také pro územně-správní jednotku (občinu) na severu Slovinska. Oblast byla osídlena již v období kultury popelnicových polí a také v období římském. Počátky dějin sahají do dvanáctého století, kdy vznikla pod hradem Ratigoj osada. V roce 1299 je osada zmiňována již jako město. Město i nedaleký hrad byly pro svou strategickou polohu terčem maďarských útoků ve dvanáctém a třináctém století a v období patnáctého a šestnáctého století útoků tureckých. Celý článek

27

Kmetijske in rokodelske novice (Rolnické a řemeslnické noviny) byly druhé slovinsky psané noviny, které v roce 1843 začal vydávat Janez Bleiweis. Po roce 1849 byl změněn název na Novice kmetijskih, rokodelnih in narodskih reči a v roce 1855 pak na Novice gospodarske, obertnijske in narodske. Noviny vycházely do roku 1902. Rolnické a řemeslnické noviny začaly vycházet 5. července 1843. Periodikum bylo loajální k rakouským úřadům a zaměřovalo se především na problémy obyčejných Slovinců. Noviny se podílely na upevňování samostatného slovinského jazyka a jejich prostřednictvím byly odmítnuty ilyrské pokusy, z nichž však byla převzata modifikovaná gajica, jež se začala při vydávání novin využívat a která později vystřídala spřežkovou bohoričici. Celý článek

26

Dravograd (původně Traberk, německy Unterdrauburg) je označení nejen pro město, ale také pro územně-správní jednotku (občinu) na severu Slovinska. První písemná zmínka pochází z roku 1185. Německý název Unterdrauburg vyjadřoval, že se osada nachází na řece Drávě v místech, kde řeka opouští Korutany a vtéká do Štýrska. Původní slovinský název Traberk vznikl právě zkomolením německého jména. V období devatenáctého století byl vymyšlen název Dravograd. Celý článek

25

Teritoriální obrana

Teritoriální obrana Republiky Slovinsko byla vedle Jugoslávské lidové armády složkou ozbrojených sil Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ) ústavně vymezená jako nejširší forma organizovaného ozbrojeného obecného lidového odporu. TO vznikla v SFRJ po srpnových událostech 1968 v Československu. Od podzimu 1990 byla TO podřízena slovinskému republikovému Předsednictvu. Později, za slovinské války za nezávislost, sehrála TO významnou úlohu, když se ji podařilo efektivně odporovat Jugoslávské lidové armádě (JNA). Účinností nového zákona o obraně se Teritoriální obrana přeměnila v lednu 1995 na Slovinské vojsko (Slovenska vojska). Celý článek

24

Nova Gorica je desáté největší slovinské město. Město bylo vybudováno po roce 1948. Město Gorizia bylo osvobozeno 1. května 1945. Oblast byla demarkační linií rozdělena na zóny. Zónu A okupovaly anglo-americké jednotky, zónu B Jugoslávská lidová armáda. Po podpisu Pařížské mírové smlouvy došlo ke změně jugoslávsko-italské hranice, když se jugoslávská hranice posunula do původní historické hranice Rakouského Přímoří s výjimkou jižní části, kde oblast Gorice připadla Itálii. Celý článek

23

Ivana Kobilca (20. prosince 1861, Lublaň – 4. prosince 1926, Lublaň) byla slovinská malířka. Vystudovala malířství v Lublani u Idy Künl. Poté, v letech 1879 až 1880 studovala ve Vídni, v letech 1882 až 1889 v Mnichově a později kratší čas také v pařížské škole Henriho Gervexe. Od roku 1897 žila v Sarajevu, v období let 1906 až 1914 v Berlíně a poté až do své smrti v Lublani. Celý článek

22

Májová deklarace byla prohlášením poslanců jugoslávského klubu v Říšské radě, které pronesl poslanec Anton Korošec 30. května 1917. Iniciativa vzniku prohlášení patrně vzešla od Janeze Kreka. Poslanci s odkazem na národnostní princip a chorvatské státní právo navrhli, aby všechna území monarchie, na nichž žijí Slovinci, Chorvati a Srbové, byla sjednocena pod žezlem habsbursko-lotrinské dynastie do jediného státního tělesa, které bude zbaveno veškeré cizí národní nadvlády a vybudováno na demokratickém základě. Celý článek

21

Kraňské vévodství (Vojvodina Kranjska, Herzogtum Krain) nebo také krajinské vévodství je země, jež existovala v letech 1364–1918 na území současného Slovinska. V letech 1815–1918 bylo korunní zemí Rakouského císařství resp. Rakouska-Uherska. Jeho hlavním městem byla Lublaň, současné hlavní město Slovinska. Od roku 976 spadalo Kraňsko pod hrabství korutanské. Od roku 1040 bylo markrabstvím pod vládou patriarchů aquilejských. Ve sporech o korutanské dědictví ve 13. století vystoupil se svým nárokem také český král Přemysl Otakar II., který se stal držitelem Kraňska v letech 1269–1276. Celý článek

20

Anton Korošec (12. května 1872, Biserjane, Rakousko-Uhersko - 14. prosince 1940 Bělehrad, Jugoslávie) byl slovinský politický vůdce, prominentní člen konzervativní lidové strany a katolický kněz. Po první světové válce se rozpadlo Rakousko-Uhersko a jižní Slované se začali politicky sbližovat. Vznikl tak stát SHS, později po připojení Srbska Království SHS. Korošec ještě před připojením v tomto státě, který žádná mocnost neuznala, zastával funkci předsedy Národního výboru. Vedl také delegaci státu SHS v Srbsku, která měla řešit otázku sjednocení. Celý článek

19

Adria Airways (zkráceně jen Adria) je národní letecká společnost Slovinska, sídlící na mezinárodním letiště Jožeta Pučnika v Lublani. Společnost provozuje pravidelné lety do 26 evropských měst a také charterové lety do Evropy a na Střední Východ. Je členem Star Alliance. Aerolinie Adria Airways zahájily svou činnost v roce 1961 pod názvem Adria Aviopromet jako charterová letecká společnost s letouny Douglas DC-6. Celý článek

18

Lublaňská provincie byla – v zásadě autonomní – správní, finanční a kulturní jednotka pod italskou okupační správou zřízená královským dekretem 3. května 1941 na území Notranjska a Dolenjska. Jakmile v září 1943 Itálie kapitulovala, byly italské provincie Udine, Gorizia, Trieste, Pola, Fiume a Quarnaro sloučeny s okupovanými částmi Slovinska do tzv. Operationszone Adriatisches Küstenland (Operační zóna jadranské pobřeží), což znamenalo přímý německý vliv. Provincie definitivně zanikla v květnu 1945. Správním centrem byla Lublaň. Celý článek

17

Delo (česky Práce) je jeden z nejprodávanějších slovinských deníků. Noviny začaly vycházet v roce 1959. Delo vzniklo v roce 1959 sloučením deníků Ljudska pravica a Slovenski poročevalec. První výtisk novin vyšel 1. května 1959. V roce 1967 začaly noviny vycházet v šesti regionálních vydáních a ve stejném roce začala vycházet také Sobotna priloga. V únoru 1991 byla do obchodního rejstříku zapsána společnost Delo, časopisno-založniško podjetje, d. o. o. Celý článek

16

Ajdovščina

Ajdovščina (italsky: Aidussina, německy: Haidenschaft) je označení nejen pro sedmitisícové město, ale také pro osmnáctitisícovou územně-správní jednotku (občinu) ve Vipavské dolině (Vipavska dolina) ve Slovinsku. První písemná zmínka o Ajdovščině pochází z období kolem roku 2000 př. n. l. , ale známějším se město stává až v roce 200 př. n. l. , když je vzpomínáno jako Mansio Fluvio. Jako Castra či Castrum ad Fluvio Frigido (Frigido je latinské označení řeky Vipavy) se místo v souvislosti s Římany připomíná i kolem roku 200 n. l. Celý článek

15

Josip Vidmar (14. října 1895 – 11. dubna 1992) byl slovinský literární kritik a esejista, který se podílel na slovinském odbojovém v průběhu druhé světové války. Sehrával také významnou roli v kulturní politice titovské Jugoslávie od poloviny padesátých do poloviny sedmdesátých let. Narodil se v Lublani, kde vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu. V letech 1934 až 1941 byl dramaturgem Národního divadla v Lublani. V meziválečném období vzrostlo jeho postavení mezi literárními a politickými kritiky. V roce 1933 publikoval esej Kulturni problem slovenstva. Celý článek

14

Boris Kidrič (10. duben 1912 – 11. duben 1953) byl slovinský komunistický politik a jeden z představitelů slovinského odbojového hnutí z období druhé světové války. Kidrič se narodil ve Vídni v rodině prominentního slovinského literárního kritika France Kidriće. Gymnázium absolvoval v Lublani, poté studoval chemii na Univerzitě v Lublani a v Praze. V roce 1928 vstoupil do Svazu komunistické mládeže Jugoslávie a téhož roku i do Komunistické strany Jugoslávie. Po zavedení královské diktatury 6. ledna 1929 byl Kidrič – v té době student gymnázia – zatčen a odsouzen k jednoletému trestu, který vykonal v Mariboru. Celý článek

13

Zoisův kroužek byla skupina osvícených učenců kolem mecenáše a obchodníka Žigy Zoise. Kroužek se vytvořil po roce 1780 a sdružoval nejvýznamnější slovinské postavy té doby – Jurije Japelje a Blaže Kumerdeje, které Zois podporoval ve sběru materiálů pro slovník a přípravu vědecké gramatiky, Antona Tomaže Linharta, jenž díky Zoisovu podnětu začal psát slovinsky a jemuž Zois také pomohl při tvorbě kritických dějin Slovinců. Celý článek

12

Stranický prapor s heslem

Svaz komunistů Slovinska byla v letech 1945 až 1989 jediná politická strana ve Slovinsku. Strana vznikla v roce 1919, v roce 1920 byla začleněna do Komunistické strany Jugoslávie. Obnovena byla v roce 1937. Do roku 1952 nesla označení Komunistická strana Slovinska. Nástupcem ZKS jsou Sociální demokraté, kteří se na programovém sjezdu v roce 2006 od komunistické minulosti distancovali a odsoudili komunistickou diktaturu ve Slovinsku a v Jugoslávii po druhé světové válce. Komunistická strana Slovinska byla založena v roce 1919. Celý článek

11

Logo Slovinské demokratické strany

Ve Slovinsku existuje vícestranický systém. Jeho vývoj je rozdělován do čtyř fází. V současné fázi po roce 1992 nezískala žádná politická strana nadpoloviční většinu mandátů ve Státním shromáždění, a tak je nutné, aby se na koaliční vládě podílelo více stran. Pro devadesátá léta bylo navíc typické vytváření odlišných vládních a parlamentních koalic, když ve vládě seděli ministři za jiné politické subjekty než ty, které ve Státním shromáždění schvalovaly klíčové zákony. Odborná literatura v případě vývoje slovinského stranického systému hovoří o několika fázích (do 1945, do 1986, do 1991, od 1992). Celý článek

10

Viadukt Črni Kal je nejvyšší a nejdelší most ve Slovinsku. Je součástí dálnice A1. Most je zároveň i druhou nejvyšší stavbou ve Slovinsku. Most překlenuje údolí Osapska dolina nad vesnicí Gabrovica, poblíž vesnice Črni Kal, přibližně 20 km od Koperu. Most z předpjatého betonu je tvořen táhlým obloukem o poloměru 800 m. Podpírá ho 11 pilířů, z nichž nejnižší měří 10 m a nejvyšší 87,5 m. Nejdelší vzdálenost mezi dvěma pilíři je 140 m, nejkratší 40 m. Největší výška mostu nad údolím je 95 m, délka mostu je 1065 m. Celý článek

8

Jezerska Kočna je skalnatý vápencový vrchol tyčící se 2 000 m nad údolím řeky Kokra v Savinjských Alpách na severu Slovinska. Při pohledu z obce Jezersko se vrchol Jezerska Kočna prezentuje jako strmá, skalnatá a divoce rozeklaná hora s třemi téměř stejně vysokými vrcholy: Jezerska Kočna (v jejich středu, 2 540m), Kokrska Kočna (2 520m) a Na Križu (2 484m). Jezerska Kočna leží v západní části pohoří. Vrcholové partie jsou zbarveny načervenalým vápencem a jsou narušeny mnoha skalními sesuvy. Kočna je třetí nejvyšší vrchol Savinjských Alp. Celý článek

7

Státní znak Republiky Slovinsko byl přijat v předvečer vyhlášení nezávislosti státu na Jugoslávii – 24. června 1991 – prostřednictvím stého dodatku tehdejší slovinské ústavy. Slovinsko jako státní útvar vzniklo v rámci Jugoslávie po druhé světové válce a od té doby je hlavním motivem znaku nejvyšší slovinský vrchol – Triglav. Ten se ve znaku oficiálně objevuje od roku 1947. V období meziválečného království, v letech 1921 až 1941, bylo Slovinsko ve znaku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a poté království Jugoslávie reprezentováno umělým znakem vytvořeným na základě domnělé vazby s dávnými Ilyry. Do vzniku státu jižních Slovanů byl ústředním slovinským symbolem znak Kraňska z třináctého století. Celý článek

6

Matija Murko (10. února 1861, Drstelja – 11. února 1952, Praha) byl slovinský literární historik, etnolog, slavista a redaktor. Matija Murko, syn nevýznamného farmáře ze severovýchodního Slovinska, navštěvoval základní školu v Drstniku a v Ptuji, kde navštěvoval také nižší stupeň klasického gymnázia. Vyšší stupeň poté navštěvoval v Mariboru. V roce 1880 nastoupil na Vídeňskou univerzitu, kde studoval germanistiku a slavistiku. Sblížil se se svým profesorem Miklošičem, kterému pomáhal v posledních letech v jeho vědecké práci. Proti Miklošičovým vědeckým názorům směřovaly útoky chorvatské publicistiky, a tak své první publicistické vystoupení Miklošič in Hrvati věnoval právě obhajobě svého učitele. V roce 1886 byl Murko promován doktorem filozofie. V roce 1887 odjel studijně se zdokonalovat do Moskvy. Celý článek

5

Slovinsko je unitární demokratická, právní a sociální republika. Slovinská ústava kombinuje přímou a zastupitelskou demokracii. Zdrojem moci je lid, který svou moc vykonává bezprostředně a ve volbách na základě dělby moci na exekutivu, legislativu a moc soudní. První ústava tehdy ještě socialistického Slovinska byla přijata v roce 1963, v roce 1974 byla v důsledku přijetí nové federální ústavy přijata i nová republiková ústava. Tato ústava pak byla v letech 1988 až 1990 doplněna řadou ústavních dodatků. Významným dokumentem byla ústavní listina o samostatnosti a nezávislosti Republiky Slovinsko z roku 1991, kterou Slovinsko vyjádřilo vůli nesetrvat v jugoslávské federaci. Celý článek

4

Hrastovlje je obec ve slovinském Krasu, kterou návštěvníci Slovinska mohou snadno minout cestou k nedlouhému slovinskému pobřeží Jaderského moře. Nad vesnicí stojí obklopen vinicemi již z dálky viditelný trojlodní kostelík obehnaný obrannou zdí. Jedná se o románskou stavbu z 12. až 14. století se sakristií dobudovanou v 19. století. Kostel byl součástí opevnění postaveného na obranu proti nájezdům Turků. V kostele se nacházejí fresky, které pokrývají všechny stěny a klenby interiéru. Jejich autorem je istrijský malíř Janez iz Kastva (latinsky Johannes de Castuo). Výzdoba, která zpodobňovala výjevy z bible, je také nazývána „biblia pauperum“ neboli bible chudých a byla určena negramotným věřícím. Celý článek

3

Monte Canin je hora na hranicích Slovinska a Itálie v pohoří Julské Alpy. Jako jediná na území pohoří se může pyšnit přítomností byť malého, ale skutečného ledovce (Ghiacciao del Canin). Na sever do Itálie spadá strmými stěnami, na slovinskou stranu se svažuje mírněji a přechází do takřka „měsíční“ náhorní planiny Kaninsky podi. Ze slovinské strany je dobře dostupný díky lanovce vedoucí z Bovce až na chatu Postaja podj. Ze severu z Itálie je výstup určen jen zkušeným vysokohorským turistům s kompletní výzbrojí (mačky, cepín, úvazky a přilba). Monte Canin je nejstarším pojmenovaným vrcholem Julských Alp. Již v r. 1070 je uváděn jako Caninum qiu termitum versum Pletium (Pletium - dnešní Bovec). Celý článek

2

Kraňsko (zřídka též Krajina, slovinsky Kranjska, německy Krain) je historická země ve Slovinsku, rozkládající se v okolí Lublaně kolem řeky Sávy na rozloze necelých 10 000 km². Leží mezi Korutanskem, Goricí a Gradiškou, Istrií, Chorvatskem a Dolním Štýrskem. Tradičně se dělí na Horní, Dolní (tzv. Vindická marka) a Vnitřní Kraňsko. Prvními historickými obyvateli Kraňska byli podle Hérodota Illyrové. Ve 4. století př. n. l. se na území usadily některé keltské kmeny a v 1. století př. n. l. si oblast podmanila Římská říše. Po ostrogotské a langobardské nadvládě v 5. a 6. století začaly do Kraňska pronikat avarské a slovanské kmeny. Je možné, že území bylo součástí Sámovy říše. Celý článek

1

Tento článek popisuje školství Slovinska. Začátek výuky ve slovinském jazyce spadá do období revolučního hnutí, do doby, kdy byla vydána první kniha ve slovinském jazyce (Trubarjův Abecednik in Katekizem - 1550). Následně poté byla založena první dvě slovinská gymnázia v Celovci roku 1553 (dnes Klagenfurt) a v Lublani roku 1563. Studium, které přesahuje gymnaziální úroveň, začíná ve Slovinsku spolu s působením jezuitů v první polovině 17. století. Z jejich strany se také objevují první snahy založit slovinskou univerzitu. Nebyly však úspěšné stejně jako další pokusy, které se v historii Slovinska opakovaly několikrát. Celý článek

2010

52

Brionská deklarace z Brioni ze 7. července 1991 byla snahou o sjednání mírového řešení počínající jugoslávské krize a také snahou o zabránění rozpadu Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ). Smluvními stranami byly Republika Slovinsko a Republika Chorvatsko na straně jedné a Socialistická federativní republika Jugoslávie na straně druhé, zprostředkovatelem jednání byla ministerská trojka Evropských společenství (ES). Dohoda znamenala ukončení bojů ve Slovinsku a vyřešení ústavní krize v Předsednictvu SFRJ, která trvala od 15. května 1991. Celý článek